infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.04.2016, sp. zn. III. ÚS 1420/15 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:3.US.1420.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:3.US.1420.15.1
sp. zn. III. ÚS 1420/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Renaty Klenovské, zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova č. 16, 301 00 Plzeň proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. února 2015 č. j. 61 Co 21/2015-275 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. října 2014 č. j. 21 C 322/2013-237, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 14. 5. 2015 stěžovatelka (dále rovněž "žalobkyně") napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. 2. Jak se zjišťuje z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 6. 10. 2014 č. j. 21 C 322/2013-237 v právní věci žalobkyně proti žalovanému Karlu Píclovi - SANY GUARD (dále jen "žalovaný") zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 22. 8. 2013, doručené žalobkyni dne 22. 8. 2013. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v doručené výpovědi z pracovního poměru byly splněny předpoklady pro použití ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako zaměstnankyně žalovaného porušila povinnosti vyplývající z vnitřních předpisů žalovaného, vztahující se k její vykonávané práci recepční s pracovní dobou od 8:00 hod. do 16:00 hodin. Toto porušení povinnosti se projevilo ve formě nedbalosti, pokud si doporučené zásilky určené ke každodennímu předání na poštovní úřad ponechávala u sebe do druhého dne, nebo i přes víkend, přičemž toto porušení povinností dosáhlo zvlášť hrubé intenzity při zohlednění doby, po kterou toto porušení trvalo a k možným následkům (v období od 27. 3. 2013 do 3. 7. 2013, kdy byla provedena kontrola žalované, nejméně ve 23 případech opustila žalobkyně zaměstnání v 15:05 hodin, ale poštovní zásilky předávala na poštu až následující den, v sedmi případech tyto zásilky odevzdala na poštu až se zpožděním 3 až 5 dnů). 4. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přičemž se nejprve zabýval námitkou podjatosti, vznesenou žalobkyní proti soudkyni soudu prvního stupně, která se projednávanou věcí zabývala - Mgr. Jaroslavě Kočandrlové. Podjatost jmenované soudkyně měla spočívat v tom, že čtyři stavební společnosti, specifikované v námitce podjatosti, které sídlí na adrese Plzeň, Plzenecká ulice č. 222/22 a jsou zastoupeny jediným společníkem - manželem soudkyně, jsou podnikatelsky provázány s osobou žalovaného tím způsobem, že u těchto společnosti zabývajících se mimo jiné též stavební činností, žalovaný nejméně u jedné z nich provádí ostrahu objektů staveb a je tedy na chodu této společnosti zainteresován finančně i pracovně, což se podle tvrzení žalobkyně může projevit i v ekonomice rodiny soudkyně. 5. Výše jmenovaná soudkyně k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný poměr k účastníkům řízení, k projednávané věci ani k zástupcům účastníků a účastníky řízení osobně nezná. O tvrzeném obchodním vztahu mezi jejím manželem a žalovaným se dozvěděla až z obsahu vznesené námitky podjatosti, která byla soudu doručena po vyhlášení rozsudku ve věci. Podle jejího názoru není důvod pochybovat o její nepodjatosti. Krajský soud na základě těchto skutečností dospěl ohledně vznesené námitky k závěru, že v projednávané věci se námitky týkají zcela neosobního vztahu mezi žalovaným a manželem vyřizující soudkyně. Z tohoto důvodu není na místě postup podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které shledal správnými a odpovídajícími provedeným důkazům, přičemž souhlasil i s právními závěry, které z těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil. III. 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí porušení práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít tím, že poté, co se soudkyně Mgr. Jaroslava Kočandrlová dozvěděla o možném ekonomickém propojení svého manžela s osobou žalovaného, měla se z projednávání a rozhodování předmětné věci sama vyloučit. Stěžovatelka tak zpochybňuje jak okamžik, kdy se výše jmenovaná soudkyně dozvěděla předmětnou skutečnost, tak i důvod, o nějž opřel krajský soud své rozhodnutí. 8. Obdobnou "ekonomickou provázanost" lze prý zjistit i u ředitelky společnosti YAZAKI Wiring Technologies Czech s.r.o., když prý bylo prokázáno bezplatné střežení žalovaným jejího soukromého objektu, resp. napojení na "centrální pult ochrany". 9. V souvislosti s provedeným dokazováním stěžovatelka zpochybňuje "originalitu a úplnost" provedeného listinného důkazu - směrnice pro výkon činnosti recepční, pominutí svědectví jejího manžela, který prý byl jako vedoucí dispečinku jejím "faktickým nadřízeným" a její postup, tedy nepředávání listovních zásilek k poštovní přepravě ve standardním režimu jí měl výslovně povolit. Podle názoru stěžovatelky bylo povinností strany žalované prokázat, že stěžovatelka prováděla výkon svých pracovních povinností v rozporu s interní směrnicí, resp. že tato směrnice v případě stěžovatelky neplatila v důsledku výslovných pokynů jejího manžela jako "faktického přímého nadřízeného". To se prý žalovanému prokázat nepodařilo. 10. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí, že by svým jednáním naplnila důvody zvlášť hrubého porušení pracovní kázně, když podle jejího názoru její jednání mělo být posouzeno žalovaným jen jako "méně závažné porušení, v jehož důsledku by nebylo možné uplatnit natolik intenzivní postih". IV. 11. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou posuzované věci, je vždy povinen přezkoumat splnění procesních podmínek podané ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím totiž může zabývat také věcně. V nyní projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná. 12. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ustanovení §72 odst. 4 téhož zákona). 13. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. Ústavní stížnost tak lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 207/05 ze dne 31. 5. 2005 (U 12/37 SbNU 747); veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná též z: http://nalus.usoud.cz]. 14. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že "z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný. Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, jestli námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." 15. V nyní projednávaném případě je přitom zřejmé, že stěžovatelka mohla podat dovolání k Nejvyššímu soudu, o čemž byla ostatně i řádně poučena krajským soudem. Teprve případné rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání tak je třeba považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelčiných práv. Podání ústavní stížnosti za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala dovolání ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je proto nepřípustné. 16. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud předložený návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2016 Jan Musil soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:3.US.1420.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1420/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 4. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 5. 2015
Datum zpřístupnění 13. 5. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Plzeň-město
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík dovolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1420-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 92503
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-14