ECLI:CZ:US:2016:3.US.950.16.1
sp. zn. III. ÚS 950/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Klátika, CSc., zastoupeného Mgr. Bc Přemyslem Hradečným, advokátem, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 29 Cdo 4887/2015-114, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2015 č. j. 15 Cmo 9/2015-94 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2014 č. j. 58 Cm 7/2014-41, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností [ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] původně navrhoval zrušení všech rozhodnutí Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu ve sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 7/2014. Ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 21. 3. 2016 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 22. 3. 2016.
2. Na základě zjištění, že podání nesplňovalo náležitosti předepsané zákonem o Ústavním soudu, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy a upozorněn na následky jejich neodstranění. Výzvu stěžovatel nepřevzal, proto mu byla po uplynutí úložní lhůty vložena do příslušné schránky dne 15. 4. 2016. Stěžovatel přesto v určené lhůtě ústavní stížnost doplnil podáním doručeným dne 14. 6. 2016, zejména v něm identifikoval a předložil napadená rozhodnutí obecných soudů (viz záhlaví) a požádal o prodloužení lhůty k získání advokáta; téhož dne byla Ústavnímu soudu doručena plná moc udělená stěžovatelem Mgr. Bc. Přemyslu Hradečnému pro řízení před Ústavním soudem.
3. Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci v průběhu řízení Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.
4. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V posuzované věci stěžovatel podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 30. 11. 2015 č. j. 29 Cdo 4887/2015-114, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna. Ústavní soud (aniž by hodnotil výsledek dovolacího řízení) ze stěžovatelova doplnění ústavní stížnosti zjistil, že toto usnesení mu bylo doručeno dne 5. 1. 2016. Stěžovatel však ústavní stížnost osobně předal dne 4. 3. 2016 do podatelny Městského soudu v Praze a na adresu Ústavního soudu ji odeslal až dne 21. 3. 2016 (Městský soud v Praze ji odeslal Ústavnímu soudu spolu s průvodním dopisem ze dne 22. 3. 2016). Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována pouze tehdy, pokud je ústavní stížnost zaslána na jeho adresu. Z těchto skutečností je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně;
5. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj