ECLI:CZ:US:2016:4.US.119.16.1
sp. zn. IV. ÚS 119/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky: Léčebné lázně Lázně Kynžvart, státní příspěvková organizace, se sídlem v Lázních Kynžvart, Lázeňská 295, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární 14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 21 Cdo 4084/2015-218, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2015, č. j. 61 Co 539/2013-203, a Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 5. 2013, č. j. 9 C 509/2010-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 12. 1. 2016 stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí v řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž toto porušení spatřuje ve dvou rovinách: obecné soudy měly nedostatečně svá rozhodnutí odůvodnit a dovolací soud dovolání odmítl, ačkoliv jím vytýkanými nedostatky ve vymezení dovolacího důvodu dovolání stěžovatelky netrpí. Dále vytýká dovolacímu soudu, že si o předestřených otázkách, které obecné soudy posuzovaly, neučinil vlastní závěr, resp. nevyřešil právní otázku, dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v převážné většině stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a rozporuje způsob, jakým soudy vyhodnotily jednání zaměstnankyně považované za porušení pracovní kázně a důvod k výpovědi. V tomto postupu spatřuje porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, ačkoliv neuvádí žádné konkrétní pochybení, kterého se měly obecné soudy dopustit, a které by současně vybočovalo z mezí plynoucích pro jejich činnost z kautel ústavních předpisů. Ze stížnosti tak lze vyvodit, že stěžovatelka toliko vyjadřuje nesouhlas s vyhodnocením důkazů obecnými soudy a s argumenty, jimiž svá rozhodnutí odůvodnily.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Jestliže obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ, respektovaly pravidla daná procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud by ze strany obecných soudů došlo k tak extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, že by rozhodnutí svědčilo o libovůli při rozhodování. K ničemu takovému však v projednávaném případě nedošlo - ani to stěžovatelka netvrdí.
Tvrzeným pochybením, kterého se měl dopustit dovolací soud tím, že konstatoval, že byl v dovolání udán jiný důvod, než jaký je nutné uplatnit ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., se Ústavní soud nezabýval, neboť dovolání bylo dovolacím soudem současně shledáno nepřípustným. O dovolání by bylo rozhodnuto stejným způsobem i v případě, že by dovolací soud uvedený dovolací důvod nezpochybnil; proto i kdyby Ústavní soud projednatelnost dovolacího důvodu přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolací důvod byl dán, na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost by to nic nezměnilo. K závěru o nepřípustnost dovolání ostatně dospěl i Ústavní soud, neboť, jak vyplývá z textu ústavní stížnosti, stěžovatelka se jím zjevně domáhala jen přehodnocení výpovědních důvodů, přičemž o totéž usiluje i v řízení před Ústavním soudem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu