ECLI:CZ:US:2016:4.US.1565.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1565/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Vrabce, bez zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, č.j. 30 Cdo 4982/2014-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost sepsaná stěžovatelem byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 5. 2016.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Návrh však nesplňuje ani další podstatné náležitosti.
Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 23. 5. 2016 poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti a vyzval ho k odstranění vad jeho podání. K tomu mu stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení výzvy k odstranění vad. Dále ho Ústavní soud upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Z doručenky je patrné, že výzva byla stěžovateli doručena dne 26. 5. 2016. Dne 16. 6. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad.
Ústavní soud se rozhodl žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad nevyhovět, protože v mezidobí shledal, že návrh stěžovatele je třeba posoudit jako opožděně podaný.
Úřední činností totiž Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, č.j. 30 Cdo 4982/2014-60, bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno již dne 22. 6. 2015.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze přitom ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, bylo dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, č.j. 30 Cdo 4982/2014-60, odmítnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. jako nepřípustné. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno již dne 22. 6. 2015, stěžovatel proti němu však brojí až v roce 2016, konkrétně ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2016. Je tedy zřejmé, že dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nebyla dodržena a ústavní stížnost tak musí být odmítnuta jako opožděně podaná.
Na základě shora uvedené argumentace tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu