ECLI:CZ:US:2017:1.US.1256.17.1
sp. zn. I. ÚS 1256/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu Jána Krišici, podanému proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 97/2017-242 ze dne 23. 3. 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 4. 2017 se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze.
Podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§34, §72, §30, §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené soudem.
Ústavní soud je však přesvědčen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se již tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Tak se stalo i v nyní projednávaném případě. Stěžovatel byl totiž v minulosti již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl řádně poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních sp. zn. IV. ÚS 3677/12, III. ÚS 495/12, IV. ÚS 3970/11, IV. ÚS 495/12 či IV. ÚS 2552/12, a v dalších, řádově desítkách případů). Následně pak již Ústavní soud vadná podání stěžovatele odmítal pro vady, aniž by stěžovatele vyzýval k jejich odstranění (např. v řízení sp. zn. 2 ÚS 3521/16 či III. ÚS 1258/14). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka