ECLI:CZ:US:2017:2.US.1029.17.1
sp. zn. II. ÚS 1029/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Hany Švandové, zastoupené Mgr. Petrem Kociánem, advokátem se sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 9. 1. 2017, č. j. MZDR 72691/2016-3/ONP, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zdravotnictví, a to pro porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na svobodný výkon a volbu povolání podle čl. 26 odst. 2 Listiny a práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny.
Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 25. 3. 2015 žádost o přiznání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání zdravotní laborant. Ministerstvo zdravotnictví vydalo rozhodnutí č. j. MZDR 14427/2015-5/ONP, ze dne 20. 5. 2015, kterým nepřiznalo stěžovatelce odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotní laborant. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, o kterém rozhodl ministr zdravotnictví rozhodnutím č. j. MZDR 37906/2015-2/PRO, ze dne 27. 7. 2016, tak, že rozklad zamítl. Následně podala stěžovatelka žádost o odstranění tvrdosti podle §91b odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů, o níž rozhodl ministr zdravotnictví ústavní stížností napadeným rozhodnutím.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že v jejím případě došlo napadeným rozhodnutím k aplikaci normy jednoduchého práva v důsledku svévole a k interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Tím došlo při rozhodování správního orgánu k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a ve výsledku bylo zasaženo i do jejího práva na svobodný výkon a volbu povolání a do práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Konkrétně namítá, že jednou z náležitostí napadeného rozhodnutí, jímž se zamítá její žádost o odstranění tvrdosti, je jeho odůvodnění, které však napadené rozhodnutí neobsahuje.
V úvodu své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že svoji ústavní stížnost podává z procesní opatrnosti, protože má za to, že proti napadenému rozhodnutí je přípustné podat správní žalobu, kterou stěžovatelka podala k Městskému soudu v Praze dne 28. 3. 2017.
II.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Z podané ústavní stížnosti a vlastní úřední činnosti se podává, že stěžovatelka v dané věci zahájila správní žalobou též řízení u Městského soudu v Praze, jež je vedeno pod sp. zn. 3 Ad 8/2017, v němž nebylo dosud rozhodnuto.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Postup stěžovatelky se v tomto světle jeví jako značně nekonzistentní. Pokud totiž v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným správním rozhodnutím byla porušena některá její ústavně zaručená základní práva, je namístě se proti tomuto rozhodnutí bránit především před správním soudem, přičemž podle čl. 36 odst. 2 Listiny platí, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Jinak řečeno, je především na stěžovatelce samotné, aby přesvědčila městský soud (případně následně Nejvyšší správní soud), že napadené správní rozhodnutí skutečně zasahuje do jejích základních práv a jako takové proto musí být podrobeno soudnímu přezkumu.
Jelikož podání ústavní stížnosti implikuje jí inherentní směřování k rozhodnutí o ní (a nikoli k "vyčkávání výsledku soudního řízení správního", ať již cestou faktickou nebo formální, včetně přerušení ústavněprávního řízení), je souběžným zahájením řízení o správní žalobě založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek - jak procesně tak z vyložených zásad ústavněprávního přezkumu - neakceptovatelný.
S ohledem na shora uvedené je ústavní stížnost, je-li současně vedeno řízení o správní žalobě, návrhem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným.
Ústavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovatelce tím není dotčena. Pokud totiž městský soud rozhodne jakýmkoliv způsobem (což Ústavnímu soudu samozřejmě nepřísluší jakkoliv předjímat), je možné následně jeho rozhodnutí napadnout kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu a teprve poté bude možno případně podat tentokrát již věcně projednatelnou ústavní stížnost, kterou bude možno napadnout všechna rozhodnutí orgánů veřejné moci, v nichž bude stěžovatelka spatřovat zásah do svých ústavních práv.
Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2017
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu