ECLI:CZ:US:2017:2.US.1328.17.1
sp. zn. II. ÚS 1328/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Evou Doložílkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Pobřežní la/648, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2017, č. j. 20 Co 60/2017-531, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2017, č. j. OP 83/2016-514, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 5. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 10 odst. 2, a čl. 32 odst. 1 a 4, a v článku 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel spatřuje pochybení soudů v tom, že se s odkazem na předchozí úpravu péče a rozsahu styku s nezletilou odmítly zabývat návrhem stěžovatele na nařízení předběžného opatření. Odůvodnění obou napadených usnesení dle stěžovatele vede k závěru, že v rámci řízení o úpravě poměrů nezletilých není možné navrhovat nařízení předběžného opatření v rámci jakéhokoli řízení, které časově následuje poté, co bylo již jednou pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilého dítěte. Takový závěr však zcela zjevně odporuje skutečnosti, že ve vztahu k úpravě poměrů nezletilých je s ohledem na povahu těchto poměrů prolomena překážka rei iudicatae v případě změny poměrů. V této souvislosti poukazuje stěžovatel na nález sp. zn. III. ÚS 2433/15, podle kterého je soud povinen poskytnout soudní ochranu právům toho, kdo se jí domáhá, a to případně i formou předběžného opatření, které by ve vztahu k určitému právu bylo s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti (jednorázový charakter povinnosti ukládané povinné straně) rozhodnutím konečným. Stěžovatel v postupu soudu prvního stupně rovněž spatřuje projev nerovného zacházení vůči účastníkům řízení, které se projevilo konkrétně v tom, že za situace, kdy matka dne 18. 8. 2016 podala v rámci zahájeného řízení o úpravě styku návrh na nařízení předběžného opatření směřujícího k zúžení styku dcery se stěžovatelem, soud prvního stupně tento návrh věcně přezkoumal. Stěžovatel namítá, že v důsledku porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces došlo napadenými usneseními také k porušení práva stěžovatele na rodinný život a nerespektování nejlepšího zájmu nezletilé dcery stěžovatele, a to zejména jejího práva na péči a kontakt s oběma rodiči. Stěžovatel upozorňuje, že Ústavní soud vymezil základní (ústavněprávní) kritéria, na základě nichž by měl být "nejlepší zájem dítěte" zjišťován a posuzován [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18 a násl. (N 105/73 SbNU). Stěžovatel je přesvědčen, že není racionálního důvodu, aby tento imperativ neplatil i při rozhodování soudu o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci styku dítěte s rodiči, naopak redukce osobního i telefonického kontaktu nezletilé se stěžovatelem v průběhu měsíce února 2017, nastalá v důsledku napadených usnesení, může s ohledem na nízký věk nezletilé (6 let) negativně ovlivnit intenzitu vztahu, který stěžovatel s dcerou má.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených usnesení vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. OP 83/2016-514, zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, podle něhož by byla matka povinna umožnit styk stěžovatele s nezletilou N. M. od soboty 18. 2. 2017 od 10:00 hodin do neděle 19. 2. 2017 do 18:00 hodin, eventuálně od soboty 25. 2. 2017 od 10:00 hodin do neděle 26. 2. 2017 do 18:00 hod., a dále by byla matka povinna umožnit otci s nezletilou N. hovořit telefonicky prostřednictvím telefonního přístroje matky s telefonním číslem XXXX v úterý dne 14. 2. 2017 a ve čtvrtek dne 16. 2. 2017 vždy v 19:30 hodin, a to po dobu alespoň 30 minut. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. 20 Co 60/2017-531, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv namítaným postupem Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Hradci Králové nedošlo. Ústavní soud konstatuje, že návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je zjevné, tedy bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. V této fázi řízení se proto přezkum Ústavního soudu zpravidla omezí na podrobné seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údaji obsaženými v samotné ústavní stížnosti. Vyžádání stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spisu či jiné dokumentace, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, není pravidlem. Pokud na základě výše uvedeného postupu dospěje Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bez dalšího ji odmítne.
5. Především je nutné zdůraznit, že v případě rozhodování obecných soudů o nařízení předběžného opatření se Ústavní soud zpravidla necítí oprávněn zasahovat do jejich rozhodování, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci samé a posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření je věcí obecného soudu. Ústavní soud se v takových případech omezuje jen na zjištění, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních respektovaly příslušná zákonná ustanovení. Podstatou přezkumu ze strany Ústavního soudu pak může být pouze posouzení ústavnosti rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. Posouzení podmínek pro jeho nařízení je přitom zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 2010/12, ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 155/13 a ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 909/14, dostupná stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
6. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci za situace, kdy byl na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 25Co 191/2015-176, stanoven běžný styk stěžovatele s nezletilou N. tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý kalendářní týden v roce od středy od 17:30 hodin do neděle do 18:00 hodin, o jarních prázdninách každý sudý kalendářní rok v termínu stanoveném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro obvod, ve kterém je školní, resp. předškolní zařízení, které nezletilá navštěvuje, od pátku týdne prázdninám předcházejícího 17:30 hodin do neděle bezprostředně na prázdniny navazující 18:00 hodin. V napadeném usnesení soud prvního stupně stěžovateli vysvětlil, že podle citovaného rozsudku je oprávněn stýkat se s nezletilou o jarních prázdninách v sudém roce, je tedy zřejmé, že letošní jarní prázdniny bude nezletilá trávit s matkou a příští rok bude nezletilá trávit jarní prázdniny se stěžovatelem. S ohledem na uvedené skutečnosti dle soudu nejsou dány důvody pro zatímní úpravu styku stěžovatele s nezletilou o víkendu během jarních prázdnin, neboť jarní prázdniny mají rodiče upraveny rozsudkem Krajského soudu v Praze, a rodiče si jarní prázdniny pravidelně střídají po roce. Dle soudu pak nejsou dány důvody ani pro zatímní úpravu styku stěžovatele s nezletilou v době od soboty 25. 2. 2017 do neděle 26. 2. 2017. Běžný styk otce s nezletilou je rovněž stanoven rozsudkem Krajského soudu v Praze, a to na každý lichý kalendářní týden v roce od středy od 17:30 hodin do neděle do 18:00 hodin. Soud neshledal ani důvody pro zatímní rozhodnutí o tom, že matka je povinna umožnit stěžovateli v době jarních prázdnin telefonicky hovořit s nezletilou, neboť letošní jarní prázdniny tráví nezletilá s matkou, když úprava jarních prázdnin je úpravou speciální, kdy neplatí běžný styk.
7. Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně a zopakoval, že pokud je styk stěžovateli s nezletilou N. upraven pravomocným soudním rozhodnutím, není zde dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů do rozhodnutí soudu ve věci samé, ve kterém se stěžovatel domáhá změny úpravy styku s nezletilou N., či změny výchovného prostředí. Předběžné opatření pak nemůže sloužit k tomu, aby jím bylo nepřípustně soudní rozhodnutí o styku s nezletilou měněno, pokud stěžovateli důsledky rozhodnutí o styku o jarních prázdninách v jednom roce nevyhovují (v roce, kdy nezletilá tráví jarní prázdniny u matky). V dalším roce, kdy bude nezletilou mít u sebe o jarních prázdninách stěžovatel, přitom může nastat situace zcela opačná.
8. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by takto řádně odůvodněný závěr odvolacího soudu bylo možno označit za svévolný či extrémní, resp. excesivní, neboť má racionální základnu a je logicky a srozumitelně odůvodněn, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné.
9. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že v roce 2017, tedy v roce lichém, kdy podle shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze připadá styk s nezletilou o jarních prázdninách na matku, nebude moci stěžovatel realizovat běžný styk s nezletilou od soboty 18. 2. 2017 od 10:00 hodin do neděle 19. 2. 2017 do 18:00 hodin, eventuálně od soboty 25. 2. 2017 od 10:00 hodin do neděle 26. 2. 2017 do 18:00 hod. Tato námitka stěžovatele byla, jak je zřejmé z výše uvedeného, soudy dostatečným způsobem vypořádána. Argumentace stěžovatele tak představuje polemiku s odůvodněním napadených rozhodnutí, když stěžovatel nesouhlasí s jimi provedenou aplikací právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas se závěry soudů či nastínění vlastního právního názoru na výklad a použití zákonných ustanovení se však nemůže stát předmětem meritorního projednání návrhu v rámci ústavního soudnictví, neboť otázka exegese a aplikace norem podústavního práva je výlučnou doménou soudů obecných, přičemž vstoupit do této oblasti je Ústavní soud oprávněn a současně povinen pouze tehdy, dochází-li při této činnosti k porušení pramenů ústavního pořádku a z nich vyvěrajících základních práv, svobod i principů je doprovázejících, jak bylo nastíněno výše.
10. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře konstantně judikuje, že při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž se jedná o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že účelem předběžného opatření je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27); usnesení sp. zn. II. ÚS 44/06]. Obecné soudy však v nyní projednávané věci z tohoto pohledu k návrhům stěžovatele přistupovaly, přičemž jejich řádně odůvodněný závěr, že v daném případě není dána naléhavá potřeba pro zatímní úpravu styku stěžovatele s nezletilou o víkendu během jarních prázdnin, neshledal Ústavní soud vybočující z mezí ústavnosti. Pokud stěžovatel namítal, že soudy jsou povinny vydáním předběžného opatření poskytnout ochranu práv v případě změny poměrů, je třeba brát v úvahu, že v projednávané věci změna poměrů nenastala, ani stěžovatel nic takového netvrdil.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu