ECLI:CZ:US:2017:2.US.1683.17.1
sp. zn. II. ÚS 1683/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Milana Vinklera, t. č. ve Vazební věznici Brno, zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Mikuláškovou, advokátkou, se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava - Moravská Ostrava, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 21. března 2014 pod sp. zn. Nt 3045/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2017 se stěžovatel s odvoláním na čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce a Policii České republiky zakáže pokračovat v porušování jeho základních práv a přikáže jí vydat věci zajištěné při domovní prohlídce provedené dne 17. 4. 2014.
2. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 663/17 ze dne 23. 5. 2017 byla tato ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v něm s odkazem na svou judikaturu konstatoval, že ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce je třeba podat v subjektivní dvouměsíční lhůtě i v objektivní jednoroční lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Protože napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 21. 3. 2014 a samotná domovní prohlídka byla provedena dne 17. 4. 2014, Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost, odeslaná datovou zprávou dne 3. 3. 2017, byla podána po uplynutí objektivní jednoroční lhůty.
3. Dne 26. 5. 2017 Ústavní soud obdržel podání stěžovatele nazvané jako "Dodatek k ústavní stížnosti podané dne 3. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 662/17 proti: Příkazu k domovní prohlídce dle §83 odst. 1 tr. řádu, vydaného soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 21. 3. 2014, sp. zn. Nt 3045/2014, ve věci vedené pod sp. zn. NCOZ-1118/TČ-2016-417704". V tomto podání je na úvod uvedeno, že jím stěžovatel doplňuje ústavní stížnost podanou dne 3. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 662/17, o repliku s několika argumenty pro přesvědčivý závěr, že účinky plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14 se vztahují na celé trestní řízení stěžovatele, kdy v rámci přípravného řízení byly orgány činné v trestním řízení povinny určovat místní příslušnost zajišťovacích institutů v souladu s ustanovením §18 tr. řádu, tedy včetně příkazu k domovní prohlídce dle §83 odst. 1 tr. řádu vydaného dne 21. 3. 2014 místně nepříslušným soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nt 3045/2014.
4. Jak Ústavní soud ověřil ze spisu sp. zn. IV. ÚS 662/17, bylo do něho původně podání stěžovatele uvedené pod bodem 3 zažurnalizováno. Poté, co stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně v podání ze dne 30. 5. 2017 sdělil, že podání zaslané Ústavnímu soudu dne 26. 5. 2017 bylo omylem označeno jako dodatek ke sp. zn. IV. ÚS 662/17, přičemž ve skutečnosti bylo dodatkem ke sp. zn. IV. ÚS 663/17, bylo ze spisu sp. zn. IV. ÚS 662/17 vyčleněno a s ohledem na to, že řízení vedené pod sp. zn. IV. ÚS 663/17 již bylo ukončeno, bylo zapsáno jako nový návrh pod sp. zn. II. ÚS 1683/17.
5. Ústavní soud byl povinen (stejně jako v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 663/17) v prvé řadě prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu, což je základní předpoklad pro to, aby se mohl napadenou věcí zabývat meritorně. Vzhledem k tomu, že i dodatek k ústavní stížnosti ze dne 26. 5. 2017 napadal příkaz k domovní prohlídce ze dne 21. 3. 2014 a postup policejního orgánu při jejím provedení dne 17. 4. 2014, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej posoudit stejně jako ústavní stížnost, k níž byl podán, a s níž sdílí svůj osud, tedy jako podaný po uplynutí objektivní lhůty stanovené ustanovením §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako opožděně podané.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj