ECLI:CZ:US:2017:3.US.1302.17.1
sp. zn. III. ÚS 1302/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) EUROPLAKAT spol. s.r.o. a 2) RENCAR PRAHA a.s., obou se sídlem Rohanské nábřeží 678/25, Praha 8 - Karlín, zastoupených Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2 - Nové Město, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Obvodním soudem pro Prahu 9 ze dne 23. 12. 2016 sp. zn. 20 Nt 4068/2016 a proti zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Shora uvedeným příkazem k prohlídce a následným zásahem policejního orgánu byla podle stěžovatelů porušena jejich základní práva a svobody zaručené čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, odst. 4 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé namítají, že při prohlídce prostor na základě napadeného příkazu dne 1. 3. 2017 byly opětovně získávány faktury, které policejní orgán obdržel od stěžovatele 2) již dne 2. 2. 2016. V této souvislosti stěžovatel 2) důrazně odmítá, že by ze svého účetnictví vyňal jakékoli faktury vystavené stěžovateli 1) a upozorňuje, že k žádné další součinnosti vyzván nebyl, přičemž policejní orgán faktury, které byly předmětem jeho zájmu a které mu údajně nebyly předány, nepožadoval ani od stěžovatele 1). Tento postup tak podle stěžovatelů jen stěží může představovat předchozí vyčerpání všech prostředků k získání těchto listin, když namísto prosté výzvy k vydání údajně nepředaných faktur bylo rovnou přistoupeno k nařízení prohlídky jiných prostor.
3. Stěžovatelé mají rovněž za to, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") vydal napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, aniž by se řádně zabýval tím, zda a z jakého důvodu jde o úkon neodkladný. Dle stěžovatelů byl návrh na nařízení prohlídky přijat bez kritického hodnocení a relevantního prověření rozhodných skutečností a bez zkoumání pochybností o důvodnosti, přiměřenosti a nezbytnosti vydání příkazu. Za zcela nesprávný stěžovatelé považují závěr obecného soudu, že účelu prohlídky nebylo možné dosáhnout jiným úkonem, který by více šetřil práva stěžovatelů. Napadený příkaz podle nich také fakticky umožnil realizaci prohlídky v celé budově, tedy i v jiných než jimi užívaných prostorách.
4. Policejní orgán podle přesvědčení stěžovatelů následně postupoval při doručování napadeného příkazu a postupu bezprostředně směřujícímu k provedení prohlídky způsobem, který zjevně zasáhl do jejich práv. Vzhledem k tomu, že nebyl dán legitimní důvod k provedení prohlídky, nebyl dán ani legitimní důvod k zajištění věcí, které byly v důsledku doručení příkazu vydány. Proto se stěžovatelé domnívají, že je policejnímu orgánu třeba zakázat, aby v porušování základních práv stěžovatelů pokračoval a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, a to vydáním věcí získaných dne 1. 3. 2017.
II.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas, oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou taktéž právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
III.
6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení stěžovatelů, zvážil obsah napadeného příkazu i předloženou listinnou dokumentaci a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti.
8. Ústavní soud se při přezkumu příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků omezuje na otázku, zda byly splněny veškeré zákonné podmínky pro nařízení prohlídek a zda soud vydání příkazů náležitě odůvodnil. Obecně přitom platí, že posouzení konkrétních okolností případu s ohledem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, a totéž platí i o hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 trestního řádu. Přezkum Ústavního soudu se soustřeďuje především na procesní aspekty tohoto úkonu trestního řízení, zejména na dodržení povinnosti obecných soudů popsat v příkazu k prohlídce skutečnosti, na základě nichž dovodily nutnost jejího provedení a potřebu jejího provedení jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného. Možnosti zásahu Ústavního soudu do této působnosti obecných soudů jsou pak zúženy pouze na situace, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení postupuje způsobem vykazujícím zjevné prvky svévole či libovůle.
9. Ústavní soud se tedy zaměřil na otázku, zda samotný příkaz k prohlídce jiných prostor trpí takovými vadami, že by postupem policejního orgánu na jeho podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Dospěl přitom k závěru, že ústavněprávní deficity v napadeném příkazu neshledává, jelikož má za to, že příkaz byl vydán ze zákonem předvídaných důvodů a současně byl přezkoumatelně odůvodněn.
10. Dle názoru Ústavního soudu důvody, pro které obvodní soud nařídil provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, obstojí, neboť z nich, i přes jistou obecnost, dostatečně zřetelně vyplývá vztah mezi prošetřovanou trestnou činností a důkazy, jež měly být v rámci prohlídky zajištěny.
11. Z odůvodnění napadeného příkazu je patrné, že byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a trestného činu porušení závazných pravidel hospodářského styku, kterých se měly dopustit dosud neustanovené osoby jednající za stěžovatele 2) a Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., a dále trestných činů podvodu a porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterých se měly dopustit osoby jednající za stěžovatele 2). Na základě šetření prováděného Národní centrálou proti organizovanému zločinu bylo zjištěno, že v objektu specifikovaném v příkazu se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení týkající se vzájemného obchodního vztahu stěžovatele 2) a stěžovatele 1) v souvislosti s poskytováním reklamních ploch v majetku obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. Účelem prohlídky bylo zajištění přijatých a vydaných faktur stěžovatele 1) za období let 2009 - 2015 a účetnictví stěžovatele 1), které je nezbytné k rozkrytí finančních vztahů a finančních toků mezi stěžovatelem 2), stěžovatelem 1) a Dopravním podnikem hl. m. Prahy, a.s., a které umožní zjistit, zda nebyly ve fakturaci záměrně provedeny neoprávněné zásahy za účelem zakrytí možné trestné činnosti. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků tedy obsahuje základní vymezení prověřovaného jednání, včetně uvedení toho, jaké další skutečnosti mohou být zjištěny realizací prohlídky a dostatečně určitého vymezení věcí důležitých pro trestní řízení. Ústavní soud tak má za to, že orgány činné v trestním řízení v tomto směru naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny.
12. Ústavní soud se nemohl ztotožnit ani s tvrzením stěžovatelů, že soud vydal napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, aniž by se řádně zabýval tím, zda a z jakého důvodu jde o úkon neodkladný.
13. Obvodní soud v odůvodnění příkazu výslovně uvedl, že jde o úkon neodkladný podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu ve spojení s §160 odst. 4 téhož zákona, což zdůvodnil tím, že prohlídka vzhledem k nebezpečí zmaření a ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, vzhledem k tomu, že u věcí důležitých pro trestní řízení hrozí jejich zničení, ukrytí nebo zmaření jako důkazů pro trestní řízení, neboť je obava, že by se podezřelý nebo ten, kdo má o trestné činnosti povědomí, mohl pokusit důkazní materiály odstranit nebo podezřelého varovat a tím by ztížil nebo dokonce znemožnil objasnění trestné činnosti, když navíc i tímto úkonem by měly být zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání konkrétních osob, které nelze zjistit jiným způsobem. Obvodní soud poukázal také na to, že cílem prohlídky může být rovněž zajištění důkazních prostředků v elektronické podobě, které jsou zvlášť snadno a rychle zničitelné nebo změnitelné a riziko ztráty důkazů a stop je tedy velice reálné. Z výše uvedeného je zřejmé, že skutečnost, že jde o neodkladný úkon, je v příkazu k provedení prohlídky zřetelně uvedena a v odůvodnění příkazu je srozumitelně a přiléhavě vysvětleno, z jakých důvodů soud považoval daný úkon za neodkladný.
14. Není také pravdou, že by soud fakticky umožnil realizaci prohlídky v celé budově, tedy i v jiných než stěžovateli užívaných prostorech. Objekt, ve kterém byla prohlídka nařízena, byl v příkazu dostatečně specifikován adresou, označením pozemku, na kterém objekt stojí, a vlastníkem, jakož i tím, že uživateli objektu jsou stěžovatel 1) a stěžovatel 2), kteří mají na uvedené adrese své sídlo. Oba stěžovatelé jsou přitom výslovně zmíněni jako uživatelé objektu jak v příkazu k provedení prohlídky, tak v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků. Z protokolů o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků je přitom zřejmé, že k zásahu do práv jiných subjektů nedošlo.
15. Přisvědčit konečně nelze ani námitce stěžovatelů, že postup zvolený orgány činnými v trestním řízení může jen stěží představovat předchozí vyčerpání všech prostředků, když namísto prosté výzvy k vydání údajně nepředaných faktur bylo rovnou přistoupeno k nařízení prohlídky jiných prostor.
16. Z listin přiložených stěžovateli k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel 2) byl podle §78 odst. 1 trestního řádu vyzván k vydání kompletního účetnictví za účetní období od 1. 1. 2007, jak v listinné, tak v elektronické podobě již dne 28. 1. 2016. Dle příkazu k prohlídce bylo vyhodnocením tohoto účetnictví zjištěno, že chybí všechny faktury, které stěžovatel 2) vystavil stěžovateli 1), z čehož vyplývá důvodné podezření, že předmětné faktury byly z účetnictví společnosti účelově vyjmuty. Na základě uvedeného zjištění se policejní orgán obrátil s žádostí o poskytnutí dokumentace (seznamu přijatých a vydaných faktur za období let 2009-2015) dle §8 odst. 1 trestního řádu na stěžovatele 1), který však tuto dokumentaci nevydal. Po policejním orgánu požadoval, aby blíže specifikoval, co je předmětem jeho šetření, aby mohl posoudit adekvátnost požadavků policejního orgánu, a to s odkazem na obavy z účelového odkrytí zákaznické základny společnosti a z případného zahájení trestního stíhání.
17. Z protokolů o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 1. 3. 2017 vyplývá, že v souladu s §84 trestního řádu byl proveden předchozí výslech místopředsedy představenstva stěžovatele 2), kterému byl přítomen právní zástupce stěžovatele 2), a advokáta pověřeného plnou mocí od jednatele stěžovatele 1), kterým byl příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků předán a kteří byli dle §78 odst. 1, odst. 3 trestního řádu vyzváni k vydání blíže specifikovaných věcí důležitých pro trestní řízení, což také dobrovolně učinili.
18. Stěžovatelé tedy byli vyzváni k vydání věci, resp. dožádáni dle §8 odst. 1 trestního řádu, již v minulosti a následně byli vyzváni k vydání věci ještě přímo při předání příkazu k prohlídce jiných prostor. Z právě uvedeného je zřejmé, že policejní orgán nepřistoupil bez dalšího rovnou k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, ale nejprve se věci důležité pro trestní řízení pokusil získat využitím mírnějších prostředků.
19. Pro posouzení ústavní stížnosti je pak v této souvislosti podstatné, že k samotnému provedení prohlídky jiných prostor nakonec vůbec nedošlo. Protože na základě výzvy dle §78 odst. 1, odst. 3 trestního řádu byly dobrovolně vydány věci blíže specifikované v jednotlivých protokolech a dále již nebylo dáno důvodné podezření, že se v objektu nachází další věci důležité pro trestní řízení, policejní orgán k provedení prohlídky na základě ústavní stížností napadeného příkazu nepřistoupil.
20. Na základě výše uvedeného Ústavní soud uzavírá, že neshledal, že by došlo ke stěžovateli tvrzenému porušení jejich základních práv.
21. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, přičemž žádosti stěžovatelů o přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Josef Fiala v. r.
předseda senátu