ECLI:CZ:US:2017:4.US.3344.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3344/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Jiří A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem se sídlem v Sedlčanech, Nádražní 106, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, č. j. 6 Tdo 815/2017-29, Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2017, sp. zn. 10 To 7/2017, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2016, č. j. 5 T 19/2016-427, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 1, 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku (1.), zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a) a 5 písm. b) a přečinu ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) a 3 písm. b) trestního zákoníku (2.), a za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let do věznice s ostrahou. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení byl zkrácen v právech na rovnost, na spravedlivý proces a byla porušena zásada in dubio pro reo, protože soudy nedostatečně zohlednily jeden ze znaleckých posudků. Znalec obhajoby uvedl, že poškozená neutrpěla těžkou újmu na zdraví, nemá trvalý následek na své psychice, a pokud snad trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, ta byla jen přechodného rázu a jistě již pominula. Stěžovatel si je vědom závadnosti svého jednání, je však přesvědčen, že soudy přihlédly pouze k rutinním posudkům dalších dvou znalců. Uvedené závady namítal již v odvolání i dovolání, nebyl však vyslyšen, a proto navrhuje zrušit všechna napadená rozhodnutí.
Stěžovatel se dlouhodobě dopouštěl sexuálních trestných činů vůči dceři své manželky, s níž žil ve společné domácnosti, za což byl rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen k trestu odnětí svobody, stanovenému při dolní hranici sazby příslušející za jednání, které způsobí poškozenému těžkou újmu na zdraví. Stěžovatel lituje svého jednání, je však přesvědčen, že soudy nesprávně dovodily míru újmy; vychází přitom ze znaleckého posudku a výpovědi znalce obhajoby. Jak je přitom z napadeného rozsudku patrné, znalec u hlavního líčení s ohledem na předestřené výpovědi svědků revidoval své závěry stran posttraumatické poruchy (viz napadený rozsudek str. 19 konec 2. odstavce).
Vrchní soud v Praze v řízení o odvolání doplnil dokazování v nezbytném rozsahu, neprovedení dalších důkazů srozumitelně odůvodnil; znovu se seznámil s posudkem znalce obhajoby, z něhož nezjistil jednoznačné vyloučení posttraumatické poruchy. Soud dále konstatoval, že při hodnocení věci je nutno vycházet z celého důkazního kontextu a není možné vykládat jednotlivé výroky izolovaně. Odvolací soud nezjistil ani okolnosti umožňující výjimečné uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby.
Také Nejvyšší soud se důkladně zabýval projednávanou věcí, nezjistil tvrzená pochybení nižších soudů ani nesprávné posouzení provedených důkazů.
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, který reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, jež vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, znamená zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud se v tomto kontextu ústavní stížností zabýval, a ačkoliv chápe, proč není stěžovatel spokojen s výší uloženého trestu, nezjistil, že by obecné soudy interpretovaly provedené důkazy způsobem, kterým by jej zkrátily v zaručených právech. Sama nespokojenost s uloženým trestem je jen polemika s hodnocením věci nestrannými soudy, která však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o vině a trestu, postupovaly v souladu se zákony a svá rozhodnutí řádně a přezkoumatelně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu