ECLI:CZ:US:2017:4.US.977.17.1
sp. zn. IV. ÚS 977/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti KP-KOPRO s. r. o. se sídlem v Prostějově, Průmyslová 3143/5, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem v Přerově, Jiráskova 9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, č. j. 23 Cdo 3630/2016-269, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci zamítl rozsudkem ze dne 6. 10. 2015, č. j. 17 C 77/2015- 208, žalobu o zaplacení smluvní pokuty 487 500 Kč s příslušenstvím, kterou stěžovatelka požadovala z důvodu opožděného zhotovení díla. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi stranami sjednaná smluvní pokuta zajištovala pouze včasné splnění počáteční fáze výroby střižných nástrojů (díla), pozdější fáze již zajištěny nebyly, a proto jejich opožděné dokončení není možné takto sankcionovat.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 75 Co 449/2015-239. Ztotožnil se s nalézacím soudem v tom, že smluvní pokuta byla sjednána k zajištění pouze prvního termínu zhotovení díla.
Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 25. 1. 2017, č. j. 23 Cdo 3630/2016-269, s odůvodněním, že stěžovatelka staví otázku hmotného práva - nároku na zaplacení smluvní pokuty, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na polemice se skutkovým stavem věci a kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem.
Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle článku 11 odst. 1 a práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"¨), která měla být porušena tím, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a nemají oporu v provedeném dokazování. Stěžovatelka namítá, že řízení před obecnými soudy neproběhlo v souladu s jejím právem na soudní a jinou právní ochranu, napadá způsob, kterým obecnému soudu vyložily smlouvu o dílo, neboť má za to, že smluvní pokuta zajištovala včasné a řádné zhotovení díla jako celku, nikoliv pouze jeho počáteční fáze. Zamítnutím nároku na smluvní pokutu měla být stěžovatelka zkrácena v právu na ochranu vlastnictví.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1, avšak je zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Stěžovatelka ústavní stížností napadá pouze rozhodnutí dovolacího soudu, a to ve shodném smyslu i rozsahu jako v případě dovolání. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však nepřísluší podle čl. 83 Ústavy. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat opodstatněnost ústavní stížnosti. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán pouze tehdy, dojde-li zároveň k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, což se ovšem v souzené věci zjevně nestalo.
Z pohledu ústavně právního nelze dovolacímu soudu nic vytknout. Stěžovatelka vymezila přípustnost dovolání na odlišném skutkovém základě, než byl zjištěn odvolacím soudem, následkem čehož bylo dovolání odmítnuto. Dovolací soud postupoval v souladu se zákonem a nijak neporušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces - bylo její odpovědností řádně vymezit přípustnost dovolání, což nesplnila. Navíc z odůvodnění obecných soudů nevyplývá žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které mají oporu v provedeném dokazování. Obecné soudy své závěry dostatečně i srozumitelně odůvodnily a shodně konstatovaly, že sjednaná smluvní pokuta zajišťovala pouze zhotovení první fázi díla, která byla dokončena řádně a včas. Porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny stěžovatelka nijak argumentačně nepodpořila, proto se Ústavní soud touto námitkou blíže nezabýval.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu