ECLI:CZ:US:2018:1.US.2298.18.1
sp. zn. I. ÚS 2298/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelů Marie Handschinové a spolku "HABEAS CORPUS", se sídlem Ocelková 643/20, Praha 9, IČ: 70108102, zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 8 C 286/2017-52 ze dne 18. 1. 2018, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 99/2018-82 ze dne 5. 4. 2018 a na ochranu před jiným zásahem orgánu veřejné moci spočívajícím v nedoručení zmiňovaných usnesení obecných soudů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 3. 7. 2018, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení č. j. 8 C 286/2017-52 ze dne 18. 1. 2018, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nepřipustil zastoupení v řízení žalované Marie Handschinové (dále jen "stěžovatelka") obecným zmocněncem, spolkem "HABEAS CORPUS" (dále jen "stěžovatel"), jakož i usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 99/2018-82 ze dne 5. 4. 2018, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání stěžovatelky potvrzeno. Stěžovatelé tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále čl. 2 odst. 3 písm. a), písm. b), čl. 14 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelé současně brojí proti postupu obecných soudů, resp. jejich nečinnosti spočívající v tom, že tyto dosud řádně nedoručily napadená rozhodnutí stěžovateli jakožto obecnému zmocněnci stěžovatelky.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
V nyní předložené věci pozornosti Ústavního soudu přitom neuniklo, že ústavní stížnost směřuje, mimo jiné, proti rozhodnutí odvolacího soudu, které lze napadnout dovoláním. Jak Ústavní soud souběžně zjistil [z veřejně přístupných zdrojů (http://infosoud.justice.cz) a dotazem u Nejvyššího soudu], stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek uplatnila. Řízení o dovolání, které podala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 99/2018-82 ze dne 5. 4. 2018, je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 26 Cdo 4083/2018, přičemž dosud nebylo skončeno. Ze shora řečeného tak vyplývá, že v projednávané věci není naplněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelům právní řád k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, stížnostní návrh je ve vztahu k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 8 C 286/2017-52 ze dne 18. 1. 2018 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 99/2018-82 ze dne 5. 4. 2018 nepřípustný.
K témuž závěru dospěl Ústavní soud i ve vztahu k té části ústavní stížnosti, jež směřovala vůči tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v nedoručení napadených rozhodnutí. Stanovení okruhu osob, jimž měla být napadená rozhodnutí doručována, je totiž přímo závislé na vyřešení otázky, jež je aktuálně předmětem dovolacího řízení, a to zda měl stěžovatel v řízení před obecnými soudy postavení obecného zmocněnce stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že výsledek dovolacího řízení není možno v tuto chvíli předjímat, resp. pokud by tak Ústavní soud učinil, nepřípustně by zasahoval do kompetence Nejvyššího soudu, je nutno uzavřít, že ani v tomto ohledu nebyly doposud vyčerpány veškeré procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytoval.
Za dané situace Ústavní soud proto stížnostní návrh odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj