ECLI:CZ:US:2018:2.US.1606.18.1
sp. zn. II. ÚS 1606/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky E. S., proti zásahům orgánů veřejné moci, spočívajícím v postupu orgánů činných v trestním řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka dne 9. 5. 2018 podala ústavní stížnost proti postupu orgánů činných v trestním řízení. Brojí proti vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Jihlavě (dále jen "okresní státní zastupitelství") ze dne 23. 6. 2016 č. j. ZN 95/2016-7 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 24. 8. 2016 č. j. 5 KZN 1051/2016-11, dále proti postupu nejvyššího státního zástupce, ministru spravedlnosti a Ministerstvu spravedlnosti. Tvrdí, že všechny uvedené orgány porušily svým postupem její právo na spravedlivý proces podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále v čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále k porušení zákazu diskriminace v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a v neposlední řadě k porušení základních lidských práv v čl. 1, čl. 7, čl. 10 odst. 2 Listiny (sic).
2. Stěžovatelka podala trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle §158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník") na okresním státním zastupitelství, které ji informovalo o tom, že nebylo shledáno podezření ze spáchání trestného činu. Proti tomu podala stěžovatelka žádost o přezkum řízení na krajské státní zastupitelství, které ji vyrozumělo, že z trestního podání ani přiložených příloh nejsou patrné žádné skutečnosti, které by svědčily o naplnění zákonných znaků trestného činu. Stěžovatelka se následně obrátila na nejvyššího státního zástupce se stížností na "nečinnost okresního a krajského státního zastupitelství". Nejvyšší státní zástupce se stížností nezabýval. Proto se obrátila na ministra spravedlnosti se stížností, kterou označila jako "nečinnost státního zástupce". Ministr spravedlnosti se touto stížností také nezabýval, na její dopis a stížnosti jí odpověděl dopisem o neoprávněnosti jeho osoby zabývat se předmětným podáním. Obrátila se tak na Ministerstvo spravedlnosti, které jí vyrozumělo, že ani ministerstvo ani ministr osobně nejsou oprávněni prošetřovat případnou trestnost jednání konkrétních subjektů. Následně se tak obrátila na Ústavní soud.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání ústavní stížnosti a rozhodnutí ve věci samé, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Na základě zjištění, že stěžovatelka není právně zastoupena, byla vyzvána k odstranění vad a poučena o následcích neodstranění. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 22. 9. 2018. Reagovala na ni dne 7. 10. 2018 žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad. Uváděla v ní, že Česká advokátní komora (dále jen "ČAK") zamítla její žádost o určení advokáta z důvodu zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva. Chtěla se proto obrátit na členy Kontrolní rady ČAK s žádostí o přezkum. Dne 16. 10. 2018 jí byla lhůta prodloužena o jeden měsíc od doručení přípisu, tedy do 20. 11. 2018. V rámci přípisu byla poučena, že vzhledem k tomu, že ze zamítnutí žádosti ČAK plyne, že odvolání proti takovému rozhodnutí není přípustné, nelze očekávat změnu předmětného rozhodnutí. Na to stěžovatelka reagovala žádostí o prodloužení lhůty adresovanou předsedovi Ústavního soudu. Dne 13. 11. 2018 jí byla lhůta znovu prodloužena a to do 30. 11. 2018. K tomu nutno konstatovat, že souhlas s prodloužením lhůty byl stěžovatelce zaslán dne 14. 11. 2018 a doručen uložením s účinkem dne 30. 11. 2018. Za těchto okolností však dost dobře nelze opakovaně vyčkávat, až se stěžovatelce zdaří zmocnit některého z advokátů ke svému právnímu zastoupení. Ústavní soud ostatně není tou institucí, jež by měla stěžovatelům za účelem splnění podmínky povinného zastoupení poskytovat opakovanou pomoc; jeho oprávnění je zjistit, zda předmětná náležitost ústavní stížnosti byla naplněna.
4. Vzhledem k tomu, že ani v průběhu několikráte prodloužené lhůty k odstranění vad stěžovatelka tuto vadu neodstranila, Ústavní soud návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2018
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj