infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2018, sp. zn. III. ÚS 3588/18 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2018:3.US.3588.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2018:3.US.3588.18.1
sp. zn. III. ÚS 3588/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, sídlem Svatoplukova 1209, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2018 č. j. 7 To 233/2018-220 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. července 2018 č. j. 1 T 148/2017-199, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 1 T 148/2017 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a d) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen jednak společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 28 měsíců za současného zrušení výroků o vině a trestu z trestních příkazů okresního soudu ze dne 2. 10. 2017 sp. zn. 1 T 90/2017 a ze dne 19. 5. 2017 sp. zn. 1 T 72/2017, a jednak úhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. 3. Stěžovatel podal proti rozsudku prostřednictvím svého obhájce, kterému udělil dne 5. 4. 2018 plnou moc, odvolání, zaměřené proti výrokům o trestech. Poté navrhl, aby mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, neboť je nemajetný, bez zaměstnání a nachází se ve vazební věznici. 4. Okresní soud napadeným usnesením podle §33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), stěžovateli nárok na obhajobu bezplatnou ani na obhajobu za sníženou odměnu nepřiznal s odůvodněním, že nebylo ničím osvědčeno, že stěžovatel nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Zdůraznil také, že samotná momentální nemajetnost neznamená "automatické" zprošťování povinnosti k plnění finančních závazků, přičemž nebylo zjištěno, že by stěžovatel nebyl práce schopen. 5. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou, neboť se s rozhodnutím okresního soudu plně ztotožnil. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel považuje obě napadená rozhodnutí, která mu nepřiznala nárok na bezplatnou obhajobu, za vadná a protiústavní, neboť má za to, že návrh obsahoval prohlášení o jeho stávající finanční situaci, přičemž ke stížnosti připojil doklady, které jeho nemajetnost potvrzují. Poukazuje přitom na problémy související s prokazováním nemajetnosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Je-li ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role další instance v soustavě soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 9. Právo na bezplatnou právní pomoc představuje jeden z požadavků spravedlivého trestního procesu, přičemž je zaručeno v čl. 40 odst. 3 Listiny a v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a. Podle čl. 40 odst. 3 Listiny zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce; příslušným zákonným ustanovením je §33 odst. 2 tr. řádu, podle nějž musí pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu obviněný osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, případně tato skutečnost může vyplynout ze shromážděných důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1900/12, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). V systému Úmluvy je pak podřízeno dvěma podmínkám: dotčené osoby postrádají dostatek prostředků k úhradě právní pomoci a zájmy spravedlnosti vyžadují, aby taková pomoc byla poskytnuta [srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 4. 1983 ve věci Pakelli v. Spolková republika Německo, stížnost č. 8398/78, a ze dne 14. 1. 2010 ve věci Tsonev v. Bulharsko (č. 2), stížnost č. 2376/03, odst. 38 a násl.]. 10. Základem nyní posuzované ústavní stížnosti je otázka výkladu §33 odst. 2 tr. řádu, a jeho následné použití na stěžovatelovy osobní a majetkové poměry. 11. Rozhodovací praxe Ústavního soudu, týkající se uvedené problematiky, vykazuje zjevně restriktivní přístup (srov. např. usnesení ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. I. ÚS 343/02, ze dne 15. 7. 2003 sp. zn. II. ÚS 495/02, ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 841/06, ze dne 21. 1. 2010 sp. zn. II. ÚS 916/09, ze dne 11. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 603/10, ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 2299/11, ze dne 13. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 4618/12, ze dne 3. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 3640/14, ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 4044/14, ze dne 14. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 214/2017 a ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 3590/17). Výklad podmínek, za nichž vzniká obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu, je z povahy věci založen na relativně širokém uvážení soudu, a proto o protiústavní interpretaci jde teprve tehdy, lze-li mít za to, že představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vybočuje ze všeobecně (právně) konsensuálních významů nebo je zatížena zjevným logickým rozporem, případně k učiněným závěrům postrádá srozumitelná kritéria. Nepostačí, že význam hledisek, jež soud pokládal za výkladově určující, může být hodnocen též odlišně. 12. Ustanovení §33 odst. 2 tr. řádu je dle ustálené judikatury vykládáno tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na své výdělkové, majetkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat. Rozhodná je celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě důvodem pro poskytnutí bezplatné obhajoby není. Je přitom na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby uhradil náklady obhajoby; ze zákona nevyplývá povinnost soudů vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost, jde-li o majetkové poměry žadatele, a prokázání nemajetnosti je výlučně na něm; soudům přísluší hodnocení předložených dokladů (srov. např. usnesení ze dne 17. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 624/06 a ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 2824/11). Položí-li soudy spíše než na stav současný důraz na celkovou majetkovou potencialitu, kterou dovodí z nedostatku objektivních překážek dosahování přiměřených příjmů, nejde o exces ani libovůli (srov. usnesení ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 841/06, ze dne 13. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 4618/12 či ze dne 11. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 3723/12). 13. Jinými slovy, z ústavněprávního hlediska spočívá smysl bezplatné obhajoby v odpuštění úhrady peněžního závazku těm osobám, u nichž by trvání na takové povinnosti bylo zjevně nepřiměřené, resp. přehnaně tíživé s ohledem na jejich rodinný, zdravotní či jiný stav. Soudní praxi, která nepřiznává nárok na bezplatnou obhajobu osobám, u nichž je značná pravděpodobnost jejich budoucí solventnosti, nelze tedy označit za protiústavní, neboť nepřiměřeně nezasahuje žádné ze stěžovatelových ústavních práv (srov. též např. usnesení ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. III. ÚS 783/15). Taková praxe je naopak naplněním obecné právní maximy, že každý odpovídá za splnění svých závazků, a to i do budoucna. Uvedená zásada má navíc silný hodnotový aspekt u pachatelů trestné činnosti, neboť (vedle možného preventivního dopadu) je důležitou součástí procesu přijímání odpovědnosti za spáchaný trestný čin a nápravu jeho důsledků. Tomu odpovídá opačná zásada, že osoba, která není za trestný čin odsouzena, nemá nést náklady na svoji obhajobu. 14. Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud ve své dřívější rozhodovací praxi akceptoval, vycházely-li soudy při rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu z tzv. celkové majetkové potenciality obviněného. Tak tomu je i v nyní posuzovaném případě, a nic na tom nemění ani skutečnost, že je stěžovatel momentálně omezen na svobodě vazbou (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 2824/11). Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se soudy návrhem na přiznání bezplatné obhajoby zabývaly a vysvětlily, proč jej neshledaly důvodným. Stěžovatel sice poukazuje na svoji nemajetnost a nemožnost získat zaměstnání, okresní soud však dospěl k závěru, s nímž se krajský soud plně ztotožnil, že jeho aktuálně špatná finanční situace ještě nesvědčí o nemožnosti náklady obhajoby uhradit, když nezjistil, že by měl ve svém mladém věku jakékoliv zdravotní či pracovní omezení. Nic takového ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí. Samotný fakt, že je aktuálně nemajetný, ho tak "automaticky" nezprošťuje povinnosti k plnění finančních závazků. 15. Soudy také případně poukázaly na to, že stěžovatel byl do doby, než si ve stádiu řízení po vydání odsuzujícího rozsudku zvolil obhájce na plnou moc, zastoupen soudem ustanoveným obhájcem, takže prozatím nese náklady jeho obhajoby za tuto dobu stát. Přitom nehrozí, že by bylo jeho právo na obhajobu zkráceno, neboť v případě, že by obhajoba zvoleným obhájcem byla ukončena, musel by mu být při existenci důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu obhájce znovu ustanoven. 16. Ústavní soud neshledal důvod, jenž by ve věci stěžovatele opodstatnil případný odklon od shora uvedených právních názorů, opakovaně vyjádřených v četné soudní judikatuře i judikatuře Ústavního soudu. Dospěl proto k závěru, že napadená rozhodnutí lze považovat za ústavně konformní. 17. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou, neboť shledal, že napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2018 Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2018:3.US.3588.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3588/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2018
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 11. 2018
Datum zpřístupnění 31. 1. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Frýdek-Místek
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ostrava
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Frýdek-Místek
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §33 odst.2, §33 odst.3, §36 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na bezplatnou pomoc obhájce, tlumočníka
Věcný rejstřík trestný čin/krádež
obhajoba
obhájce
advokát/ustanovený
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3588-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105164
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-02-02