ECLI:CZ:US:2018:4.US.1217.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1217/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Barborou Rejzkovou, advokátkou, sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. února 2018 č. j. KZT 58/2018-10, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 9. ledna 2018 č. j. 1 ZT 114/2017-141 a opatření Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. oddělení obecné kriminality, ze dne 12. prosince 2017 č. j. KRPA-249201-203/TČ-2017-001475-SENIOR, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavní právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. a), b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným opatřením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") bylo rozhodnuto o stěžovatelově žádosti o nahlédnutí do trestního spisu. Samotné opatření obsahuje toliko odůvodnění "Tímto Vám sděluji, že Vám ze závažných důvodů odepírám právo nahlédnout do spisového materiálu výše uvedeného č.j.".
3. Proti tomuto opatření podal stěžovatel žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, o níž Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") rozhodlo napadeným vyrozuměním, ve kterém uvedlo, že policejní orgán postupoval správně. Součástí spisového materiálu jsou totiž písemnosti vztahující se ke skutkům, které jsou teprve ve stadiu prověřování. Právo nahlížet do spisu přitom trestní řád přiznává výslovně pouze obviněnému, a nikoliv podezřelému. Žádost tedy byla zamítnuta z taktických důvodů, neboť stěžovatel nebyl u některých skutků doposud vyslechnut jako obviněný a po nahlédnutí do spisu by mohl svoji výpověď účelově upravit. V současné době se rovněž řeší předání trestní věci jinému policejnímu útvaru a do vyřešení této otázky se tak provádí pouze úkony, které nesnesou odkladu.
4. Proti tomuto vyrozumění podal stěžovatel podnět pro výkon dohledu k Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"). To uznalo jeho částečnou důvodnost, protože obvodní státní zastupitelství mělo policejnímu orgánu vytknout nedostatečné odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí policejního orgánu. Věcně však považuje městské státní zastupitelství závěr obvodního státního zastupitelství za správný. Ačkoliv může obviněný při své výpovědi uvádět cokoliv, není z taktických důvodů možné seznamovat jej s důkazy provedenými před jeho výslechem. Selekce důkazů je pak v takto rozsáhlé věci nedůvodná, zvláště s ohledem na řešenou změnu vyšetřujícího orgánu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel je toho názoru, že odepření nahlédnutí do spisu ze strany orgánů činných v trestním řízení nesledovalo v dané věci žádný z legitimních zájmů, které by mohly převážit nad právem obviněného na obhajobu. Žádný z nich neuvedl, že by hrozilo maření vyšetřování, ale jde pouze o důvody "taktické". Takový postup však nemůže dle stěžovatele obstát, neboť popírá řadu stěžovatelových práv. To vyplývá i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Z trestního řádu dle stěžovatele nevyplývá možnost orgánů činných v trestním řízení odepřít obviněnému právo nahlédnout do spisu ve fázi mezi sdělením obvinění a výslechem obviněného. Orgánům činným v trestním řízení navíc nic nebránilo vyjmout případně ze spisu ty písemnosti, které se týkaly skutků, doposud pouze prověřovaných. Případné administrativní těžkosti nemohou být dávány k tíži stěžovateli. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní stížnost je založena na polemice s oprávněností důvodů pro odepření nahlédnutí do spisu. V první řadě je třeba konstatovat, že toto odepření je ve vyrozuměních státních zastupitelství dostatečně odůvodněno a původní pochybení policejního orgánu, který žádné konkrétní důvody neuvedl, tak bylo napraveno. Nelze tedy hovořit o postupu svévolném. Jde-li o samotné důvody, neshledal Ústavní soud důvod pro kasační zásah. V úvodní fázi trestního řízení lze znemožnit obviněnému seznámení se s důkazy, k jejichž obsahu má být vyslechnut. Rovněž tak je možné odepřít stěžovateli seznámení se s důkazy ke skutkům, z nichž nebyl doposud obviněn. Stěžovateli lze nicméně přisvědčit, že toto oprávnění orgánů činných v trestním řízení není neomezené. Projeví-li obviněná osoba zájem nahlédnout do trestního spisu, je třeba "taktické překážky" výkonu tohoto práva co možná nejrychleji odstranit (tedy například obviněného urychleně vyslechnout). V tomto směru se budou jednotlivé případy lišit především s ohledem na jejich rozsah. Problémy spojené s vyšetřováním rozsáhlé trestné činnosti, dle stěžovatele "administrativní těžkosti", jsou v tomto ohledu legitimní hodnotou, kterou je třeba poměřovat stěžovatelovo právo na nahlédnutí do spisu. Teprve v okamžiku, kdy by orgány činné v trestním řízení postupovaly ledabyle, pomalu a bez respektu ke stěžovatelovým právům (neprovedly by tedy nutný výslech či neřešily aktivně administrativní rozdělení důkazů), byl by zásah Ústavního soudu namístě. Nic takového však v tomto případě z předestřených skutečností nevyplynulo.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu