infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2018, sp. zn. IV. ÚS 2527/18 [ usnesení / FILIP / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2018:4.US.2527.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2018:4.US.2527.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2527/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FoNet, spol. s r. o., sídlem Anenská 13/11, Brno, zastoupené Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, sídlem Arne Nováka 4, Brno, proti postupu Nejvyššího soudu, spočívajícího ve vyrozumění stěžovatelky o tom, že o jejím podání ve věci sp. zn. 4 Tdo 530/2018 nebude věcně rozhodnuto, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Nejvyššího soudu, který odmítl jako dovolání projednat její podání ve věci sp. zn. 4 Tdo 530/2018, došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále Ústavnímu soudu navrhla, aby Nejvyššímu soudu přikázal o podaném dovolání rozhodnout. 2. Z obsahu vydaných rozhodnutí v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 112/2017 se podává, že stěžovatelka byla v tomto řízení uznána vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Po skončení odvolacího řízení podala stěžovatelka prostřednictvím svého zmocněnce dovolání. 3. Nejvyšší soud stěžovatelce vyrozuměním ze dne 15. 5. 2018 sdělil, že její dovolání nebude věcně vyřízeno, neboť jej za dovolání nelze považovat. Stěžovatelka totiž nepodala dovolání prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje §265d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatelka podala dovolání prostřednictvím svého zvoleného zmocněnce, advokáta JUDr. Vojtěcha Hrozy, který se po celé trestní řízení za zmocněnce označoval (včetně podaného dovolání). Z ustanovení zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti právnických osob"), vyplývá, že obviněná osoba se může nechat zastoupit zmocněncem a obhájcem, přičemž jde o dva odlišné subjekty. Zmocněnec nemá postavení obhájce a naopak. Otázku podávání dovolání uvedený zákon neupravuje odlišně od trestního řádu. O nutnosti podat dovolání prostřednictvím obhájce byla stěžovatelka poučena, včetně následků. Její podání tedy nelze dle Nejvyššího soudu považovat za dovolání. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že k porušení jejích ústavních práv došlo tím, že o podaném procesním prostředku nebylo rozhodnuto žádným meritorním ani procesním rozhodnutím, nýbrž pouze neformálním přípisem. Dle stěžovatelky spočívá smysl podávání dovolání pouze prostřednictvím obhájce v efektivním využívání tohoto prostředku sepsaného tedy osobou znalou práva. Obhájcem proto může být pouze advokát. V případě stěžovatelky byl jejím zmocněncem zvolený advokát. Na základě plné moci mohl vykonávat stejná procesní práva jako obhájce. Vzhledem k tomu nepociťovala stěžovatelka potřebu zvolit si další osobu, se stejnými odbornými znalostmi, a dát jí postavení obhájce. Takový postup se stěžovatelce jeví jako neefektivní a zbytečně zvyšující náklady související s trestním řízením. Dále stěžovatelka odkazuje na závěry stanoviska pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.), které lze dle ní vztáhnout i na uvedenou problematiku. Dle stěžovatelky nevycházel Nejvyšší soud ze smyslu uvedeného procesního ustanovení, ale pouze z jeho jazykového výkladu. V duchu uvedených závěrů je dle stěžovatelky postup nutící ji přibrat do řízení nového, věci neznalého advokáta absurdní. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud neprojednáním podaného dovolání porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, a nařídil mu, aby o podaném dovolání rozhodl. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelky 5. S ohledem na povahu posuzované věci soudce zpravodaj považoval za potřebné postupem podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslat ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi řízení. 6. Nejvyšší soud ve svém vyjádření odkázal na argumentaci uvedenou ve výše popsaném vyrozumění a nad její rámec zopakoval, že postavení zmocněnce a obhájce podle zákona o odpovědnosti právnických osob není ani zdaleka totožné, například jde-li o otázku doručování. Dále pouze rozvedl argumentaci uvedenou výše. 7. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo ve svém vyjádření, že názory stěžovatelky považuje za odporující účinné právní úpravě a zcela odkázalo na text uvedeného vyrozumění. Navrhlo tedy, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. 8. Stěžovatelka práva repliky nevyužila. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. 11. Argumentaci stěžovatelky nemohl Ústavní soud přisvědčit. Z ústavního pořádku nevyplývá nárok na podání dovolání či jiného mimořádného opravného prostředku. Současně však platí, že jsou-li mimořádné opravné prostředky právním řádem připuštěny, nemůže se rozhodování o nich ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce, tzn. především práva na spravedlivý proces [viz např. nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 12. K tomu však v dané věci nedošlo. Nejvyšší soud aplikoval jednoznačné a určité ustanovení trestního řádu, které zakotvuje podmínku povinnosti podávání dovolání prostřednictvím obhájce. Jakkoliv taková podmínka může obecně být pro obviněné osoby zatěžující a v některých případech se může zdát dokonce zbytečná (kupříkladu v trestních věcech vedených proti právním odborníkům nebo obchodním společnostem vybaveným vlastním rozsáhlým právním aparátem), nelze ji dle Ústavního soudu označit za protiústavní, neboť je přiměřeným řešením zákonodárcem sledovaného legitimního cíle nezatěžovat Nejvyšší soud nekvalifikovanými a lehkovážnými podáními. Vzhledem k výše uvedenému závěru ohledně mimořádnosti tohoto opravného prostředku je pak povinností účastníků řízení toto rozhodnutí zákonodárce respektovat. Hrozbu odepření přístupu k soudu kupříkladu z důvodu nemajetnosti pak řeší jiné právní instituty. Nejvyšší soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a zákona o odpovědnosti právnických osob, čemuž nemůže Ústavní soud nic neústavního vytknout. Podmínku podání dovolání obhájcem nepovažuje Ústavní soud v případě stěžovatelky za přehnaně zatěžující a porušující její práva. Ve splnění této podmínky jí dle uvedeného vyrozumění, jakož i obsahu samotné ústavní stížnosti, žádné objektivní podmínky nebránily (na rozdíl například od případu, který Ústavní soud rozhodoval nálezem ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 1967/18). 13. Jde-li o formu vyřízení stěžovatelčina podání, tak i tu určuje explicitně §265d odst. 2 trestního řádu. 14. Závěry stěžovatelkou zmíněného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 se na daný případ nevztahují. Týkají se zcela odlišného typu soudního řízení podle zcela jiného právního předpisu. Ústavní soud těmito závěry vyložil ustanovení zákona o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti, kterou jako stěžovatel ve své věci podává advokát. K podobnému výkladu trestního řádu je pak povolán právě Nejvyšší soud. V daném případě však byla aplikovaná ustanovení zcela jednoznačná. 15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2018:4.US.2527.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2527/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2018
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 7. 2018
Datum zpřístupnění 17. 1. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - NS
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
Soudce zpravodaj Filip Jan
Napadený akt jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §265d odst.2
  • 40/2009 Sb., §209
  • 418/2011 Sb., §34 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní interpretační exces
Věcný rejstřík trestní řízení
trestná činnost
osoba/právnická
dovolání
advokát/zvolený
interpretace
obhájce
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2527-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 104949
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-01-18