ECLI:CZ:US:2019:1.US.1075.19.1
sp. zn. I. ÚS 1075/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., t. č. Věznice Mírov, P.O.BOX 1, Mírov, zastoupeného Mgr. Radkem Chocholou, advokátem se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, v substituci Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, směřující proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 5 Pp 40/2017, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 To 192/2018-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Pro přehlednost se jeví jako vhodné nejprve uvést informace o předchozí ústavní stížnosti stěžovatele a způsobu jejího vyřízení.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil již dne 22. 1. 2019 prostřednictvím podání, které bylo evidováno pod sp. zn. IV. ÚS 248/19 a směřovalo proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 5 Pp 40/2017, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 To 192/2018-53. Podání stěžovatele však nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti dané v §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem a nepřiložil kopie napadených rozhodnutí, proto jej Ústavní soud vyzval k odstranění konkrétních vad, stanovil mu k tomu lhůtu a poučil jej, že neodstraní-li tyto vady, bude jeho návrh odmítnut dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vady podání nebyly odstraněny ani v prodloužené lhůtě (tedy do 20. 3. 2019), a proto Ústavní soud návrh stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl usnesením ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 248/19.
Následně bylo dne 29. 3. 2019 Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 248/19, ze kterého vyplývá, že stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru, která rozhodnutím o určení advokáta podle §18c zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dne 18. 3. 2019 určila Mgr. Radka Chocholu stěžovateli k poskytnutí právní služby - zastoupení v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 248/19. Advokátovi bylo toto rozhodnutí doručeno dne 21. 3. 2019 a pokyny stěžovatele s podklady pro zpracování ústavní stížnosti dne 26. 3. 2019. Stěžovatel proto namítá, že nezávisle na své vůli a vlivem okolností, které nemohl z výkonu trestu odnětí svobody ovlivnit, zmeškal lhůtu pro odstranění vad podání prodlouženou mu Ústavním soudem do 20. 3. 2019. Má za to, že vyvinul maximální úsilí ke splnění zákonných požadavků pro podání ústavní stížnosti a věří, že jeho stížnost nebude formalisticky odmítnuta, ale že bude vzhledem ke shora popsaným okolnostem projednána.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 248/19 byla v mezidobí usnesením ze dne 25. 3. 2019 odmítnuta pro neodstraněné vady, bylo doplnění této ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 3. 2019, zaevidováno jako nová ústavní stížnost se spisovou značkou I. ÚS 1075/19. Obsah této ústavní stížnosti a argumentaci směřující proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 5 Pp 40/2017, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 To 192/2018-53, však není třeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout.
II.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud přitom shledal, že návrh stěžovatele je třeba posoudit jako opožděně podaný.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Procesní lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout. Právě uvedené vyplývá také z dlouhodobě konstantní judikatury Ústavního soudu: namátkou viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3338/17 ze dne 11. 12. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2909/16 ze dne 3. 11. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 3237/15 ze dne 18. 4. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 468/15 ze dne 18. 2. 2016, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1211/15 ze dne 30. 7. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 361/12 ze dne 29. 2. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 48/10 ze dne 29. 1. 2010 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 441/03 ze dne 5. 9. 2003 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Shodně k dané problematice přistupuje také komentářová literatura, např. WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 140 a s. 340.
Úřední činností soudu (sdělením Okresního soudu v Šumperku a přiloženou kopií doručenky) bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 To 192/2018-53, bylo stěžovateli doručeno již dne 30. 11. 2018. Nynější ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí krajského soudu však byla Ústavnímu soudu doručena až dne 29. 3. 2019. Tato ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě vyplývající z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a je tak třeba ji posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele, kterou se fakticky dožaduje přehodnocení předchozího rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti pro neodstraněné vady (usnesení ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 248/19). Domáhat se u Ústavního soudu přezkumu jeho předchozích odmítavých rozhodnutí nelze (viz §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), přičemž v tomto směru byl stěžovatel v usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/19 také řádně poučen (obdobně viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3186/13, usnesení sp. zn. III. ÚS 2280/08 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1455/08).
Pro úplnost lze doplnit, že k nynější ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc udělená stěžovatelem advokátovi, ale toliko substituční plná moc a rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta, které však plnou moc nenahrazuje. S ohledem na shora uvedené však posoudil Ústavní soud vyzývání advokáta k odstranění této vady jako neúčelné, když na závěru, že nynější ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, by se již nic změnit nemohlo.
Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu