ECLI:CZ:US:2019:1.US.1465.19.1
sp. zn. I. ÚS 1465/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti pana F. Š., zastoupeném JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti oznámení Vězeňské služby ČR, Věznice Pardubice, ze dne 1. 10. 2017, č. j. VS-53114-149/ČJ-2016-802140, sdělení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 30 Spr 60/2018, sdělení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 4 Nt 1278/2018 a sp. zn. 2 Nt 1502/2017, sdělení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 8 Nt 706/2017 a sp. zn. 8 Nt 708/2017, sdělení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 1. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-8, ze dne 18. 1. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-12 a sdělení ze dne 1. 2. 2018, č. j. 0 Nt 1447/2017-25, o návrhu na přikázání projednání věci před Obvodním soudem pro Prahu 4 a návrhu na zrušení čl. IV. zákona č. 58/2017, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 2. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných aktů orgánů státní moci. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na zrušení části právního předpisu.
Stěžovatel se v roce 2017 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, kde mu bylo oznámením Vězeňské služby ČR Věznice Pardubice dne 1. 10. 2017 sděleno, že se na základě přechodného ustanovení čl. II. a ustanovení čl. IV. zákona č. 58/2017 Sb. mění jeho zařazení z dozoru do věznice s ostrahou - do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Proti tomuto oznámení podal stěžovatel stížnost u ředitele Věznice Pardubice a dále pak též k Okresnímu soudu v Pardubicích. Ten ho ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 15. 1. 2018 sp. zn. 30 Spr 60/2018 informoval o tom, že věc byla postoupena místně příslušnému soudu v Nymburce. Obdobného sdělení se dostalo stěžovateli též od jmenovaného soudu a Okresního soudu v Rakovníku s tím, že se jeho podnětem zabýval až Okresní soud v Jablonci nad Nisou, který stěžovatele ústavní stížností napadenými sděleními informoval o právním zastoupení, o vyřízení průtahů v řízení a vyřízení jeho podání směřující proti oznámení ze dne 10. 1. 2017. Okresní soud v Jablonci nad Nisou uzavřel, že proti tomuto oznámení nelze brojit opravným prostředkem tak, jako proti rozhodnutí ředitele věznice.
Stěžovatel proti shora uvedeným úkonům obecných soudů podal předmětnou ústavní stížnost s tím, že odkazuje na ustanovení §12b odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., které svěřuje řediteli věznice pravomoc rozhodnout o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou. Stěžovatel namítal průtahy v řízení a vyřízení věci asistentem soudce. Závěrem se stěžovatel domáhal zrušení části v záhlaví citované části právního předpisu.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci považuje za klíčové zhodnocení povahy oznámení ze dne 1. 10. 2017, jímž byl informován o svém umístění do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Ústavní soud je toho názoru, že se nejedná o úkon, proti němuž by bylo lze brojit postupem podle §12b zákona č. 169/1999 Sb., neboť se jedná toliko o sdělení povinnosti, vyplývající přímo ze zákona. Nejedná se o úkon, pro jehož vydání by bylo lze dohledat právní základ v pravomoci ředitele věznice, ten zde vystupuje pouze v roli zprostředkovatele mezi zákonodárcem a stěžovatelem. Na druhou stranu nutno přiznat, že i tímto oznámením by hypoteticky mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, neboť postavení odsouzeného během výkonu trestu se může zhoršit i prostým přijetím zákona. Měl-li stěžovatel za to, že shora uvedeným oznámením k tomuto došlo, mohl se bránit proti tzv. jinému zásahu veřejné moci. Vzhledem k tomu, že tak neučinil ve lhůtě podle §72 zákona o Ústavním soudu, je třeba považovat ústavní stížnost v této části za opožděnou [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Napadá-li stěžovatel v záhlaví uvedená sdělení obecných soudů, nutno konstatovat, že tato nemají povahu aktu, jímž by stát autoritativně zasahoval do právní sféry stěžovatele. Z toho důvodu pak jimi nelze ani zasáhnout do jeho základních práv a svobod. Zrušení obdobných sdělení či vyrozumění by postrádalo jakéhokoliv smyslu, neboť by se v právní sféře fyzické osoby nijak neprojevilo; zrušení přichází v úvahu pouze v případě aktu vyvolávajícího právní účinky. Ústavní soud není k přezkumu těchto sdělení příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu a "sdílí osud" ústavní stížnosti. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů proto Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu