ECLI:CZ:US:2019:1.US.1772.19.1
sp. zn. I. ÚS 1772/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Z. L., zastoupeného Mgr. Markem Dianem, advokátem, se sídlem B. Němcové 400, Hostinné, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2019 č. j. 19 Co 76/2019-323 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. prosince 2018 č. j. 0 P 141/2017-292, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 5. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), žádá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků. Podle tvrzení stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k zásahu do jeho základních práv, a to do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na péči o děti podle čl. 32 odst. 4 Listiny.
2. Stěžovatel se jako otec nezletilé návrhem k soudu prvého stupně domáhal úpravy styku s dcerou tak, aby se s ní stýkal 1x za 14 dní v lichém týdnu od pátku od 16:00 nebo 17:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, kdy místem předání by bylo místo bydliště matky. Samostatným návrhem se pak stěžovatel domáhal změny péče o dceru a požadoval její svěření do jeho péče. Následně pak tento návrh vzal zpět. Soud prvého stupně rozsudkem řízení o úpravu péče a výživy zastavil (výrok I.), rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilou každý lichý týden kalendářního roku od soboty od 9:00 hodin do 18:00 hodin (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti obou rodičů zaplatit náhradu nákladů řízení vzniklých ČR - Okresnímu soudu v Trutnově jako znalečné (výrok IV. a V.).
3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvého stupně vyjma nenapadeného výroku I. potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se od roku 2015 snaží vybudovat si s dcerou smysluplný vztah. Má pocit, že dosavadní rozsah styku (18 hodin měsíčně, pokud se styk uskuteční) je nedostatečný. I podle názoru znalkyně je vytvoření vztahu k otci pro nezletilou přínosné. Ani u jednoho z rodičů znalkyně neshledala překážku, která by výchově dítěte bránila. Připomíná, že matka má možnost dceru psychicky ovlivňovat a styku dcery se stěžovatelem nepřeje.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a v napadených rozhodnutích neshledal žádné vady, které by zakládaly porušení některého namítaného ústavně zaručeného práva stěžovatele.
7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
8. Úmluva o právech dítěte (uveřejněná pod č. 104/1991 Sb.) v čl. 3 odst. 1 stanoví, že: "Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány." Podle čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být zájem dítěte".
9. Primárním úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, je tedy především posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.
10. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ve věci rozhodující soudy je při svém rozhodování dostatečně zohlednily.
11. Soud prvého stupně s ohledem na zájem nezletilé (která rozšíření kontaktů s otcem v tuto chvíli nepostrádá) nevyhověl návrhu stěžovatele na rozšíření styku s dcerou, který nyní probíhá na základě předběžného opatření. Podle sdělení nezletilé pro ni realizace styku občasně představuje psychickou zátěž vycházející předně z konfliktních vztahů mezi rodiči. Apeloval na stěžovatele, aby při budování vztahu k dceři přehodnotil i postoj k dceřině matce a k dalším osobám z její domácnosti, neboť negativní hodnotící projevy vůči nim dítě znejišťuje, na oba rodiče pak, aby upustili od vzájemné nevraživosti a uvědomili si, že role jich obou jsou pro dceru jedinečné a nezastupitelné.
12. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvého stupně. Nezletilá není dosud na širší rozsah styku se stěžovatelem připravena. Je to dáno rodinnou historií i současnými projevy rodičů, které vnímá úkorně. V průběhu řízení však soud vysledoval pozitivní vývoj v náhledu rodičů na situaci dcery s tím, že pokud v něm setrvají, je naděje na intenzivnější budování kontaktů nezletilé s otcem.
13. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se celou věcí velmi podrobně zabývaly a svá rozhodnutí zcela přezkoumatelným způsobem odůvodnily a rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Je zcela zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky vznesené v průběhu řízení a polemizuje se závěry, ke kterým soudy dospěly, přičemž jeho argumentace nepřekročila rámec podústavního práva.
14. Pokud se stěžovateli ve vztahu k dceři podaří vytvořit stabilnější výchovné prostředí, lze očekávat, že bude v jejím zájmu, aby byl rozsah jejich styku v budoucnu rozšířen.
15. Ústavní soud již v minulosti opakovaně vyložil, že je věcí obecných soudů, aby při rozhodování o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi zohlednily všechny konkrétní okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem. Soudy přitom musí nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny, přičemž zájem dítěte vyžaduje, aby se na jeho výchově participovala nejen matka, ale i otec, jež se nezastupitelným způsobem podílí na jeho postupně se vyvíjející životní orientaci. Výchovné předpoklady rodiče, jemuž je dítě svěřeno do péče, pak v sobě zahrnují i to, aby tento rodič mimo jiné uznával i roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte [srov. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363)].
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu