ECLI:CZ:US:2019:1.US.1939.19.1
sp. zn. I. ÚS 1939/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti T. R., zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem se sídlem Sokolská 1802/32, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 To 2/2019-956 ze dne 26. 4. 2019 a na něj navazujícím blíže neurčeným rozhodnutím Městského soudu v Praze v řízeních vedených u něj pod sp. zn. 7 To 18, 19, 20, 59, 60 a 61/2019 a Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 3 T 49/2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost směřuje v prvé řadě proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu stížnostního o zamítnutí stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 7 To 18/2019-908 ze dne 11. 2. 2019 o nevyloučení soudců rozhodujících u tohoto soudu v trestní věci stěžovatele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi judikuje, že rozhodnutím o nevyloučení soudců, resp. zamítnutím stížnosti proti němu směřující, trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici další prostředky podle trestního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj., dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou zejména soudy napravit v průběhu řízení, a teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Soudní řízení ve věci ještě není skončeno, nelze tedy vyloučit, že jeho definitivní výsledek bude pro stěžovatele příznivý. V dané procesní situaci nelze napadené usnesení vrchního soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci. Již proto není možné vyhovět ani souvisejícímu návrhu na vyslovení porušení základního práva stěžovatele ohledně nevyloučení v ústavní stížnosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Tentýž závěr se pak uplatní i ve vztahu k dalším, stěžovatelem blíže nespecifikovaným rozhodnutím, vydaným v řízeních vedených u jmenovaných soudů pod v záhlaví citovanými spisovými značkami, neboť ta mají být dle stěžovatele stižena vadou nezákonného soudce právě v důsledku nevyloučení soudců městského soudu z projednání a rozhodnutí v trestní věci stěžovatele.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj