ECLI:CZ:US:2019:1.US.2448.18.1
sp. zn. I. ÚS 2448/18
Nález
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Terezy Paiger, zastoupené Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou, se sídlem K Nemocnici 166/14, 741 01 Nový Jičín, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 317/2017-142 ze dne 17. 4. 2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:
I. Výroky pod body II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 317/2017-142 ze dne 17. 4. 2018 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se v napadených výrocích ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 17 C 24/2017 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem č. j. 17 C 24/2017-106 ze dne 12. 7. 2017, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu č. j. 17 C 24/2017-132 ze dne 20. 12. 2017 (doplnění o výrok o nákladech státu) a opravného usnesení k němu č. j. 17 C 24/2017-133 ze dne 11. 1. 2018 (ohledně správné výše těchto nákladů státu), rozhodl o žalobě na vrácení daru tak, že zamítl návrh na určení, že žalobce, někdejší manžel stěžovatelky, je vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. Ohledně nákladů řízení mezi účastníky okresní soud zavázal žalobce nahradit stěžovatelce jako plně úspěšné žalované náklady řízení ve výši 237 402 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem II).
3. V záhlaví označeným a nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé a co do výroku III o nákladech státu jako věcně správné. Změnil však výrok II o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobce zavázal nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 37 026 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem II rozsudku odvolacího soudu). Obdobně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení a žalobce zavázal nahradit je stěžovatelce ve výši 9 461 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem III rozsudku odvolacího soudu).
II.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že odvolací soud měl pro vypočtení výše nákladů řízení k dispozici ověřitelný údaj o ceně předmětných nemovitostí, a to znalecký posudek, kterým byla stanovena obvyklá cena předmětných nemovitostí na 3 300 000 Kč. S ní žalobce při jednání konaném dne 12. 6. 2017 vyslovil souhlas. Proti takto stanovené ceně žádný z účastníků v průběhu řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím nevznesl žádnou připomínku. Za situace, kdy byla cena předmětných nemovitostí v průběhu řízení objektivizována předloženým a oběma stranami odsouhlaseným znaleckým posudkem, nebyl dán zákonný důvod pro to, aby odvolací soud ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházel při určení hodnoty jednoho úkonu právní služby dle ustanovení §9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť toto ustanovení s ohledem na ocenění nemovitostí na daný případ jednoznačně nedopadá. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
III.
5. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že jeho rozhodnutí má základ v hmotném právu a je v souladu s judikaturou. Základ sporu je dle něj dán vzájemnými vztahy účastníků v minulosti a ve vypořádání těchto vztahů. Proto korektnější, přiměřenější a v souladu se zásadou proporcionality je dle názoru krajského soudu v tomto konkrétním případě stanovit odměnu dle §9 odst. 3 a 4 advokátního tarifu oproti mechanické aplikaci §8 odst. 1 advokátního tarifu. Navrhl, aby Ústavní soud zamítl ústavní stížnost jako nedůvodnou.
6. Ústavní soud nezasílal vyjádření krajského soudu k replice stěžovatelce, neboť krajský soud víceméně toliko odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Ústavní soud v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.
IV.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah naříkaného soudního rozhodnutí, jakož i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
8. Z protokolu o jednání před okresním soudem ze dne 12. 6. 2017 (č. l. 78-80) Ústavní soud zjistil, že právní zástupci obou účastníků výslovně uvedli, že souhlasí s obvyklou cenou nemovitostí, jak je uvedena ve znaleckém posudku (který byl předtím proveden jako důkaz), tedy s částkou 3 300 000 Kč, a nenavrhují proto "za účelem případných nákladů řízení mezi účastníky a stanovení [jejich] výše vypracování znaleckého posudku". Dále se z písemného závěrečného návrhu stěžovatelky jako žalované podává, že žádá přiznání náhrady nákladů řízení dle ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, vycházející z ceny nemovitostí zjištěné znaleckým posudkem, s čímž žalobce souhlasil (č. l. 102). Nalézací soud pak ve vzpomínaném rozsudku ze dne 12. 7. 2017 při odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky výslovně poznamenal, že vychází z hodnoty předmětu řízení 3 300 000 Kč v souladu se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Pavla Sedláka, kterým byla stanovena obvyklá cena předmětných nemovitostí, s níž žalobce souhlasil při jednání dne 12. 6. 2017 (str. 12-13).
9. Z právě uvedeného je zřejmé, že účastníci se navzájem výslovně shodli na tom, že právě pro účely stanovení výše nákladů řízení souhlasí s cenou zjištěnou znaleckým posudkem, který byl vypracován v rámci řízení o rozvod manželství účastníků, vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 91/2016. Oba účastníci tedy byli již v průběhu nalézacího řízení srozuměni s tím, že při určení výše jednoho úkonu právní služby bude soud vycházet z ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, že tak jeden úkon právní služby bude činit 21 500 Kč a že v případě prohry mohou být zavázáni k náhradě nákladů protistrany ve značné výši. V souladu s tímto očekáváním nalézací soud také rozhodl. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o případ, kdy by hodnotu věci nebo práva nebylo možné vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, jak předpokládá ustanovení §9 odst. 1 (a násl.) advokátního tarifu, které naopak krajský soud na danou věc aplikoval, čímž však zasáhl do práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ostatně ani žalobce ve svém odvolání či při odvolacím jednání postup okresního soudu a použití ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu nijak nezpochybnil, předmětný nákladový výrok napadl jen ve vazbě na výrok ve věci samé.
10. Ústavní soud v nálezech sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne 19. 12. 2017 (N 230/87 SbNU 763) a sp. zn. I. ÚS 269/16 ze dne 17. 10. 2017 (N 187/87 SbNU 71) upozornil, že stávající způsob rozhodování o nákladech řízení obsahuje silný prvek nahodilosti, kdy se výše nákladů diametrálně liší v závislosti na tom, zda se v soudním spise nachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí. Ústavní soud rovněž podrobil kritice skutečnost, že odvození výše odměny advokáta od hodnoty sporu nijak nereflektuje obtížnost případu, resp. náročnost poskytované právní služby, popřípadě další okolnosti. Předložil proto k úvaze myšlenku, zda by za těchto okolností nebylo vhodnější, resp. spravedlivější aplikovat ve všech případech ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Citovaná rozhodnutí akcentovala předvídatelnost výše nákladů řízení. A nyní řešený případ se odlišuje právě tím, že sami účastníci se o své vůli rozhodli, že pro účely stanovení výše nákladů řízení akceptují ocenění nemovitostí provedené znaleckým posudkem, který byl ve věci jako důkaz proveden. Již předem tedy byli seznámeni s odměnou právního zástupce.
11. Pokud jde o úvahy krajského soudu nastíněné v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, Ústavní soud podotýká, že ty nemohou být podkladem pro upuštění od použití ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu. Tyto úvahy se naopak ubírají spíše směrem k aplikaci moderačního práva, nicméně krajský soud při rozhodnutí o nákladech řízení moderační právo nepoužil, nehledě na to, že pro jeho aplikaci ani nebyly splněny procesní podmínky.
12. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení výroků pod body II a III napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Při novém rozhodování o nákladech řízení je krajský soud vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).