ECLI:CZ:US:2019:1.US.2691.18.1
sp. zn. I. ÚS 2691/18
Nález
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Lukáše Ihrackého, zastoupeného JUDr. Jiřím Horákem, advokátem, se sídlem 28. pluku 32/1217, 100 00 Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 156/2018-31 ze dne 1. 6. 2018, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 156/2018-31 ze dne 1. 6. 2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 Nc 1/2018 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se návrhem podaným Okresnímu soudu Praha-východ domáhal vydání předběžného opatření, jímž by Mgr. Martině Havlové, soudní exekutorce, Exekutorský úřad pro Prahu 10 se sídlem Českomoravská 18/142, Praha 9, bylo uloženo, aby neprováděla dražební jednání konané dne 20. 3. 2018 od 10:00 do 11:00 hod., vedené u ní pod zn. 183 DD 6/17, a týkající se blíže určených nemovitostí v katastrálním území Velké Popovice, a dále aby se zdržela jakýchkoliv dalších dražebních jednání a dispozic s těmito nemovitostmi. Současně se stěžovatel domáhal, aby žalovanému Bytovému družstvu KREDIT, IČO 05586615, se sídlem Ingrišova 1382/1, 104 00 Praha 10, bylo týmž předběžným opatřením uloženo, aby se zdrželo jakéhokoliv nakládání, převodu vlastnického práva a zatěžování týchž nemovitých věcí, a to až do právní moci rozhodnutí soudu o žalobě o určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem za současného uložení stěžovateli povinnosti podat tuto žalobu u jmenovaného okresního soudu do 60 dnů.
3. Okresní soud Praha-východ usnesením č. j. 8 Nc 1/2018-15 ze dne 19. 3. 2018 odmítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření ve vztahu k soudní exekutorce (výrok pod bodem I), ve vztahu k žalovanému mu vyhověl a posledně uvedenému zakázal jakékoli nakládání s uvedenými nemovitostmi. Zároveň stěžovateli uložil, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení usnesení podal u téhož soudu žalobu na určení vlastnického práva k daným nemovitostem (výrok pod bodem II). K odvolání žalovaného podanému výlučně proti vyhovujícímu výroku Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
II.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že argumentace odvolacího soudu neobstojí, neboť zcela přehlédl, že v dané věci se nejednalo o exekuční řízení vůči žalovanému, a tudíž ani o dražbu konanou v jeho rámci, nýbrž o prodej nemovitostí v tzv. dobrovolné dražbě na základě smlouvy o provedení dobrovolné veřejné dražby uzavřené dne 25. 8. 2017 mezi žalovaným a příslušným exekutorským úřadem podle §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, což doložil příslušným usnesením soudního exekutora o dobrovolné dražbě. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
III.
5. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v návrhu usnesení soudu prvního stupně ani v odvolání nebylo doslovně uvedeno, že se žalobce domáhá vydání předběžného opatření podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. V té spojitosti podotkl, že podle zákona o veřejných dražbách je sice možno podat návrh na vydání předběžného opatření, návrh však musí být podán proti oběma stranám smlouvy o dražbě, tedy proti dražebníkovi i proti navrhovateli dražby. Krajský soud připustil, že tato skutečnost vyplývala ze spisové značky, pod kterou soudní exekutorka elektronickou dražbu nařídila. Navrhovaný výrok předběžného opatření tak měl dle jeho názoru obsahovat "zákaz provedení veřejné dobrovolné dražby" alespoň v nějaké podobě tak, aby se z podaného návrhu dalo poznat, o jaké předběžné opatření jde. Krajský soud uzavřel, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření měl být proto zamítnut právě již z toho důvodu, že předběžné opatření směřovalo pouze proti navrhovateli dražby, když pasivně legitimovanými účastníky jsou jak navrhovatel dražby, tak i dražebník.
6. Bytové družstvo KREDIT se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo. Ústavní soud v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.
IV.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaného soudního rozhodnutí i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
8. Ústavní soud shledal, že Krajský soud v Praze při rozhodování o odvolání žalovaného vskutku přehlédl, že v souzené věci se nejednalo o dražbu konanou v rámci exekučního řízení vedeného proti žalovanému, nýbrž o institut tzv. dobrovolné dražby, upravený v části druhé zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Soudní exekutor v postavení dražebníka tu vykonával tzv. další činnost exekutora dle hlavy šesté exekučního řádu (§76 odst. 2 exekučního řádu), jak plyne z usnesení soudní exekutorky o vydání dražební vyhlášky zn. 183 DD 6/17 ze dne 16. 2. 2018, přiloženého k návrhu na nařízení předběžného opatření. Argumentace krajského soudu mylně vycházející z existence exekučního řízení proti žalovanému bytovému družstvu, jíž by jinak nebylo lze nic vytknout, tak byla na věc stěžovatele zcela nepoužitelná. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ostatně sám krajský soud to nepřímo ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uznal. Je však přesvědčen o tom, že návrh měl být přesto zamítnut z důvodu, že jednak blíže neuváděl, o jaké předběžné opatření konkrétně jde, jednak nesměřoval proti dražebníkovi jako dalšímu nutně pasivně legitimovanému účastníkovi. Ústavní soud však tento názor nesdílí.
9. Ústavní soud podotýká, že byť stěžovatelův návrh není po stylistické stránce nejzdařilejší, je již z jeho titulní strany dobře patrné, že se stěžovatel domáhá zákazu provedení dobrovolné dražby blíže specifikovaných nemovitostí. Podrobnosti o této dražbě pak plynou z výše zmíněného usnesení soudní exekutorky, na něž stěžovatel v návrhu odkázal a jež k návrhu připojil. Dle názoru Ústavního soudu je taková formulace návrhu dostačující, aniž by k tomu bylo zapotřebí výslovně zdůraznit, že jde o druh veřejné dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Též uvedení petitu v závěru návrhu směřujícího proti soudní exekutorce jako dražebníkovi je dle Ústavního soudu zřetelným projevem toho, proti komu návrh směřuje (viz bod 8 návrhu na č. l. 4 soudního spisu), třebaže stěžovatel soudní exekutorku, resp. příslušný exekutorský úřad v úvodu svého podání jako pasivně legitimovaného účastníka výslovně neuvedl. Lpět na samostatném označení odpůrců (žalovaných) za situace, kdy se jejich postavení i identifikace podávají z vlastního petitu i odůvodnění návrhu, by bylo příliš formalistické. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ani "náhradní" úvahy krajského soudu nemohou bez dalšího odstranit zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces.
10. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, který je dále vázán právním názorem vysloveným v tomto nálezu.