ECLI:CZ:US:2019:1.US.3718.18.1
sp. zn. I. ÚS 3718/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. Filipem Behenským, advokátem se sídlem Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 914/2018-60 ze dne 15. 8. 2018, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 502/2017 ze dne 16. 2. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 139/2015 ze dne 20. 7. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 39, čl. 40 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku (dále též "tr. zákoník"), jakož i zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 38/2014 ze dne 16. 12. 2015, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2016, a to pro skutky, které jsou podrobně popsány ve výrokových částech uvedených rozsudků. Za uvedenou trestnou činnost byl stěžovatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců za současného zrušení zmíněného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 38/2014 ze dne 16. 12. 2015, jakož i všech rozhodnutí na zrušovaný výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu.
Odvolání stěžovatele i státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením zamítl jako nedůvodná. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel ohlásil, že svoji ústavní stížnost doplní ve lhůtě 30 dnů. Ústavní soud nejen že vyčkal uplynutí stěžovatelem deklarované lhůty (jejíž konec připadl na 13. 12. 2018), ale vyčkal ještě více jak celý další měsíc, nicméně bezvýsledně. Za této situace tak přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska porušení stěžovatelem vyjmenovaných ustanovení Listiny, žádné pochybení soudů však sám neshledal. Soudy se důkladně vypořádaly s námitkami obhajoby, včetně odůvodnění toho, proč některým jejím důkazním návrhům nevyhověly. Rovněž Nejvyšší soud se podanému dovolání věnoval velmi obsáhle, a to nejen z hlediska znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §209 tr. zákoníku, nýbrž i z hlediska hmotněprávního posouzení uloženého souhrnného trestu. Neopomněl se přitom nad rámec toho dotknout ani řady procesních námitek, kterým nepřisvědčil.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu