errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.04.2019, sp. zn. I. ÚS 4057/18 [ nález / LICHOVNÍK / výz-3 ], paralelní citace: N 63/93 SbNU 291 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:1.US.4057.18.3

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Povinnost odůvodnění výše výživného a jeho výpočtu

Právní věta Soudy jsou při stanovení výživného povinny dostatečně konkrétně odůvodnit, z čeho odvíjejí jeho konkrétní výši. Pohlíží-li odvolací soud na věc po skutkové či právní stránce zásadně odlišně od rozhodnutí soudu nalézacího, musí účastníky se svým postojem zavčas seznámit tak, aby se k němu mohli účinně vyjádřit, a to zvláště v případě, kdy již účastníci proti rozhodnutí odvolacího soudu nemají žádný opravný prostředek.

ECLI:CZ:US:2019:1.US.4057.18.3
sp. zn. I. ÚS 4057/18 Nález Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti T. T., zastoupeného Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Baarova 1594/16, 415 01 Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 82/2018-814 ze dne 4. 10. 2018, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a 1. nezl. J. T., 2. nezl. L. T., zastoupených statutárním městem Teplice, se sídlem Mírové náměstí 2970, 415 01 Teplice, a 3. L. F., zastoupené Mgr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 292, 436 01 Litvínov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 82/2018-814 ze dne 4. 10. 2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se ruší. Odůvodnění: I. 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z napadeného rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 1086/2014 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Teplicích rozsudkem č. j. 14 Nc 1086/2014-757 ze dne 6. 4. 2018 rozhodl ve věci úpravy péče a výživy tak, že nezletilé děti stěžovatele svěřil do péče matky a stěžovateli stanovil povinnost, počínaje dnem 7. 2. 2014, hradit výživné na nezletilého J. ve výši 12 000 Kč měsíčně a na nezletilou L. ve výši 9 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném za období od 7. 2. 2014 do 31. 3. 2018 ve výši 588 620 Kč soud zavázal stěžovatele zaplatit v šesti splátkách ve výši 100 000 Kč s poslední splátkou ve výši 88 620 Kč, a to v intervalu šesti měsíců, počínaje měsícem následujícím po doručení rozsudku stěžovateli, pod hrozbou ztráty výhody splátek. 3. V záhlaví označeným a nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání matky změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatele zavázal přispívat na výživu nezletilého J. za období od 1. 3. 2014 do 31. 8. 2017 částkou 22 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2017 částkou 27 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé L. za období od 1. 3. 2014 do 31. 8. 2018 částkou 20 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2018 částkou 25 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném krajský soud určil pro nezletilého J. ve výši 781 000 Kč a pro nezletilou L. ve výši 626 000 Kč se stanovením splátek po 50 000 Kč měsíčně pro každé dítě, tj. celkem 100 000 Kč měsíčně, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek. II. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že odvolací soud zcela překvapivě více než zdvojnásobil výši výživného, stanovil mimořádně vysoké výživné, aniž však toto své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil. Takové zvýšení výživného dle jeho názoru nenachází ani oporu v provedených důkazech. Okresní soud při určení výše výživného na nezletilé vycházel z příjmu stěžovatele stanoveného fikcí dle §916 občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Krajský soud dle názoru stěžovatele z této fikce již nevyšel, nicméně se změnou svého právního názoru účastníky řízení vůbec neseznámil a nedal jim příležitost se k němu vyjádřit. Z odůvodnění rozsudku však v prvé řadě není zřejmé, z jaké výše příjmů stěžovatele odvolací soud vůbec vyšel. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil. III. 5. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zejména uvedl, že stěžovatel účelově založil svěřenský fond X, a jeho majetek se tak stal anonymním. Kdyby se k tomuto majetku fondu nepřihlíželo, pak by to dle názoru krajského soudu ve svém důsledku znamenalo, že vyvedením finančních prostředků do svěřenských fondů by se povinní mohli legálně zbavit povinnosti řádně hradit výživné pro nezletilé děti. Takový postup rozhodně není v zájmu nezletilých dětí, které mají právo podílet se na životní úrovni rodičů. Soudní rozhodnutí by takové praktiky nemělo legalizovat. Krajský soud podotkl, že za této situace od aplikace ustanovení §916 o. z. upustil, jelikož by tím byl stěžovatel nedůvodně zvýhodněn. Navrhl, aby Ústavní soud zamítl ústavní stížnost jako nedůvodnou. 6. L. F., v původním řízení před soudy v postavení matky nezletilých, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že rozsudek krajského soudu naopak pokládá za správný, řádně odůvodněný, vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. K tomu podotkla, že před Okresním soudem v Teplicích probíhal náročný a dlouhotrvající spor, který i přes svou délku položil skutkový základ v podobě mnohých důkazních prostředků, které se rovněž vyvíjely v čase a jež ve svém souhrnu poukazují na účelovost jednání stěžovatele, vedenou cílem zatajení majetku. Tuto svoji argumentaci vedlejší účastnice ve svém vyjádření blíže rozvedla. 7. Ústavní soud nezasílal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení k replice stěžovateli, neboť je v nich zachycena argumentace, která teprve bude předmětem dalšího přezkumu, takže reakce stěžovatele na ni se v této fázi jeví nadbytečnou. Ústavní soud v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu). IV. 8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních rozhodnutí, jakož i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 9. Jádrem ústavní stížnosti je námitka nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu v otázce stanovení výše výživného, jakož i námitka překvapivosti postupu odvolacího soudu. Ústavní soud přisvědčuje stěžovateli v tom, že krajský soud vskutku v odůvodnění napadeného rozsudku přezkoumatelným způsobem nevyložil, z čeho odvíjí konkrétní výši výživného, kterou stěžovateli pro každé z nezletilých dětí vyměřil. Krajský soud k hmatatelným částkám dospěl pouze ohledně příjmů stěžovatele ze závislé činnosti. Naproti tomu pokud jde o jeho aktivity v obchodních společnostech i vzpomínaném svěřenském fondu, neučinil z nich žádné konkrétní závěry ohledně příjmové stránky stěžovatele, z nichž by bylo možné seznat, jak odvolací soud výši výživného pro stěžovatele určil, resp. vypočetl. Ústavní soud si v té souvislosti cení podrobného vyjádření krajského soudu k ústavní stížnosti. Úvahy, které v něm nastínil (účelovost založení svěřenského fondu stěžovatelem ve snaze "anonymizace" či "vyvedení" majetku pro účely stanovení výživného), však v napadeném rozsudku scházejí (a nezazněly ani u odvolacího jednání). Krajský soud sice se založením fondu stěžovatelem v odůvodnění svého rozsudku kalkuluje, aniž by ale stěžovateli vytkl jeho účelovost (tj. aniž se vůbec zabýval jeho povahou, okolnostmi založení apod.) a aniž by blíže zkoumal jeho majetkový potenciál pro účely stanovení příslušné výše výživného. Krajský soud, jak plyne z jeho doplnění vyjádření k ústavní stížnosti, si je tohoto deficitu v jistém ohledu sám vědom, když uvádí, že dá podnět občanskoprávnímu oddělení ke zřízení dálkového přístupu do evidence svěřenských fondů, aby mohl zjišťovat informace potřebné pro správné rozhodnutí o výši výživného. 10. Ústavní soud nijak nezpochybňuje názor krajského soudu o nepoužití ustanovení §916 o. z. (stanovení výše výživného fikcí), které pro změnu aplikoval nalézací soud, nicméně krajský soud s touto změnou právního posouzení věci účastníky řízení vůbec neseznámil, nedal jim tak příležitost, aby se k ní mohli odpovídajícím způsobem vyjádřit. V dané věci jde tato vada zvláště k tíži stěžovatele. Stejně tak krajský soud účastníkům řízení nepředestřel svůj úhel pohledu na předmětný svěřenský fond. Dílčí otázky k němu sice ze strany soudu u odvolacího jednání zazněly, nikoli ovšem v poloze, jak ji krajský soud nastínil nyní ve svém vyjádření k ústavní stížnosti. Chtěl-li se touto cestou vydat, bylo v kontextu práva na spravedlivý proces férové, aby na to stěžovatele upozornil, a poskytl mu tak příležitost adekvátní obrany, mimo jiné i proto, že stěžovateli právní řád proti rozhodnutí odvolacího soudu už nedává k dispozici žádný další opravný prostředek, v jehož rámci by mohl úvahy soudu zpochybnit (takovým není zásadně ani ústavní stížnost). V důsledku postupu krajského soudu tak došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. 11. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Při novém projednání odvolání a rozhodnutí o něm je krajský soud vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:1.US.4057.18.3
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 4057/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 63/93 SbNU 291
Populární název Povinnost odůvodnění výše výživného a jeho výpočtu
Datum rozhodnutí 16. 4. 2019
Datum vyhlášení 14. 5. 2019
Datum podání 10. 12. 2018
Datum zpřístupnění 28. 5. 2019
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §916, §910, §915
  • 99/1963 Sb., §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé rozhodnutí
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík rodiče
výživné/pro dítě
odůvodnění
rozhodnutí
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-4057-18_3
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106972
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-12-31