ECLI:CZ:US:2019:1.US.797.19.1
sp. zn. I. ÚS 797/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. prosince 2018 č. j. 3 To 581/2017-737 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. srpna 2017 č. j. 4 T 33/2014-701, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. března 2019, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. července 2014 č. j. 4 T 33/2014-559 uznán vinným pokusem zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 a §210 odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na dva a půl roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2014 sp. zn. 3 To 505/2014 podle §256 trestního řádu zamítnuto jako nedůvodné. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne 22. července 2015 č. j. 7 Tdo 546/2015-24 odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
3. Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení a přiložil k němu znalecký posudek, který je oponenturou k původnímu odbornému vyjádření. Okresní soud v Prachaticích nařídil a konal veřejné zasedání. V něm za přítomnosti obhájce vyslechl stěžovatele a zpracovatele původního odborného vyjádření svědka K. Poté okresní soud usnesením ze dne 29. srpna 2017 č. j. 4 T 33/2014-701 podle §283 písm. d) trestního řádu návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení jako nedůvodný zamítl.
4. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. prosince 2018 č. j. 3 To 581/2017-737 stížnost, podanou stěžovatelem proti rozhodnutí soudu prvního stupně, podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Stížnostní soud shledal závěr soudu prvního stupně, že nejsou důvody pro obnovu řízení, neboť navrhovaný důkaz a tvrzené skutečnosti nejsou ani novými, soudu dříve neznámými, ani způsobilými samostatně či ve spojení s důkazy a skutečnostmi již dříve známými, přivodit jiné rozhodnutí o vině a trestu, závěrem správným a dostatečně odůvodněným.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadená rozhodnutí jsou nesprávná. Stěžovatel již během původního řízení před soudy obou stupňů navrhoval vypracování znaleckého posudku, aby bylo možné prokázat okolnosti vzniku požáru. Soudy obou stupňů však tento návrh stěžovatele zamítly s tím, že se jedná o nadbytečný důkaz a vycházely pouze z odborného vyjádření, které navíc vypracoval policista, který byl aktivní ve vyšetřování věci. Stěžovatel proto nechal vypracovat na své náklady znalecký posudek znalcem z oboru požární ochrany. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že příčinou vzniku požáru mohla být nabíječka AKU baterií, která se nacházela v rohu obývacího pokoje, přičemž příčinu vzniku je nezbytné prokázat uznávanou kriminalistickou metodou ve spolupráci s Policií České republiky - odborem kriminalistické techniky a expertiz.
6. Podle názoru stěžovatele ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že ke vzniku požáru mohlo dojít jinak, než jak bylo uvedeno v rozsudku, kterým byl stěžovatel uznán vinným, přičemž s touto možností soudy v původním řízení vůbec nepracovaly, jelikož nebyla v té době známa.
7. Skutečnost, že byl znalecký posudek vypracován s odstupem času nelze klást k tíži stěžovatele. Stěžovatel má přitom za to, že stížnostní soud se závěry učiněnými v jeho usnesení s tím, že stěží by mohl dospět ohledně vady elektroinstalace či elektrospotřebiče k jinému závěru, než dosavadní zkoumání, dopustil hodnocení eventuálního důkazu ve věci, čímž zcela jasně překročil posuzování žaloby na obnovu řízení. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na zásadu in dubio pro reo a na judikaturu Ústavního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Obnova řízení ve smyslu §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění konkrétních nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, že tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím (srov. nálezy ze dne 30. července 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193) a ze dne 15. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 (N 168/78 SbNU 513) a usnesení ze dne 5. listopadu 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15).
11. V řízení o obnově řízení úkolem ústavního soudnictví tak není hodnocení věcné správnosti původních rozhodnutí v trestním řízení, nýbrž pouze zodpovězení otázky, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Za nové důkazy přitom nelze pokládat ty, které byly dříve označeny nebo jinak známy, avšak neprovedeny proto, že je soud nepokládal za relevantní, resp. měl-li za to, že určitá skutečnost byla již prokázána jinak. Proto bez dalšího nelze spatřovat důvod obnovy řízení v jakékoli nové skutečnosti nebo důkazu, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu, tj. zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu [srov. nález ze dne 14. dubna 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89) a usnesení ze dne 14. května
2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12].
12. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.
13. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy v posuzované věci naplnily požadavky, které jsou z hlediska práva na spravedlivý proces na jejich rozhodování kladeny. Z odůvodnění rozhodnutí těchto soudů je zřejmé, že se námitkami stěžovatele řádně zabývaly a provedly dostatečně rozsáhlé dokazování k tomu, aby zjistily, zda jsou naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Podle jejich učiněného závěru, stěžovatelem předložený a jako nový důkaz navrhovaný znalecký posudek na zjištění ohniska požáru a příčiny jeho vzniku není důkazem novým již formálně právně. Tento důkaz byl navrhován již v původním řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Oba soudy tento důkaz odmítly jako nadbytečný a pro rozhodnutí nepotřebný, neboť relevantní skutková zjištění o příčině vzniku požáru bylo možno s dostatečnou spolehlivostí učinit na podkladě řady jiných opatřených důkazů. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnily, přičemž jejich závěry lze považovat za logické a ústavně konformní.
14. Namítá-li stěžovatel, že v řízení před obecnými soudy nebyla respektována zásada in dubio pro reo, nelze s ním souhlasit, neboť tato má prostor pouze tam, kde soud po vyhodnocení důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. V předmětném případě však neměl soud prvního stupně po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o skutkovém stavu věci a své úvahy o tomto svém názoru zahrnul do odůvodnění rozhodnutí. Podmínky pro uplatnění výše citované zásady tak v předmětném případě nebyly dány, neboť z hlediska soudu byla skutková zjištění postavena najisto.
15. Za výše uvedených okolností proto nemohou mít relevanci ani odkazy stěžovatele na právní závěry uvedené v citované judikatuře Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.
16. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu