infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.06.2019, sp. zn. II. ÚS 1655/19 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:2.US.1655.19.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:2.US.1655.19.2
sp. zn. II. ÚS 1655/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelů P. Ch. H. a T. M. L. T., zastoupených Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Brno, nám. 28. října 1898/9, a V. Y. T., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem v Brně, Příkop 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018 č. j. 5 Tdo 625/2018-82, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2017 č. j. 3 To 158/2017-1946 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 6. 2016 č. j. 3 T 201/2014-1795, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: 1. Ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítali porušení čl. 2 odst. 3 Listiny. 2. Z ústavních stížností a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byl stěžovatel P. Ch. H. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením, který spáchal ve spolupachatelství. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 250 000 Kč, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále byl tomuto stěžovateli uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti spojené s nákupem, skladováním, dopravou, prodejem a jakoukoli další činností ve vztahu k textilnímu zboží, obuvi, doplňkům a oblečení, a to na dobu 7 let. Stěžovatelka T. M. L. T. byla stejným rozsudkem uznána vinnou přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením, který spáchala ve spolupachatelství. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 250 000 Kč, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále byl této stěžovatelce uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti spojené s nákupem, skladováním, dopravou, prodejem a jakoukoli další činností ve vztahu k textilnímu zboží, obuvi, doplňkům a oblečení, a to na dobu 7 let. Byl jí též uložen trest propadnutí věci, a to peněžní částky 50 700 EUR zajištěné při domovní prohlídce dne 2. 7. 2013 a uložené na bankovním účtu příslušné složky Policie České republiky. Stěžovatel V. Y. T. byl týmž rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením, který spáchal ve spolupachatelství. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 150 000 Kč, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti spojené s nákupem, skladováním, dopravou, prodejem a jakoukoli další činností ve vztahu k textilnímu zboží, obuvi, doplňkům a oblečení, a to na dobu 7 let. 3. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že z podnětu odvolání státního zástupce uložil T. M. L. T. trest propadnutí věci, který se týká peněžních částek 65 209 Kč a 600 EUR uložených na bankovním účtu příslušné složky Policie České republiky a zabrání dalších věcí. Odvolání stěžovatelů byla zamítnuta jako nedůvodná. Napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla odmítnuta dovolání stěžovatelů. 4. Stěžovatelé P. Ch. H. a T. M. L. T. ve své společné ústavní stížnosti uvedli, že v napadeném rozsudku nebylo ve skutkové větě řádně vymezeno jejich zavinění. Dále podle nich postup soudů naznačuje vysokou míru předsudečnosti, neboť v podstatě jakékoli nakládání s movitými věcmi, jež lze označit za tzv. padělky (bez ohledu na subjektivní náhled takového disponenta na takovou činnost) označuje jako trestný čin a pokud dosahuje míry organizovanosti typické pro velkoobchod, jako trestný čin úmyslný. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě, jak je vyjádřena v ustanovení §268 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku slovy "dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu" měly podle stěžovatelů obecné soudy zcela vybočit ze zákonného rámce. Nadto polemizují s tím, že usvědčující důkazy vycházejí z tzv. přímého sledování bez pořízení zvukového nebo obrazového záznamu. 5. Stěžovatel V. Y. T. namítá, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že se nevypořádal s provedenými důkazy, resp. neuvedl, co z v rozsudku z uvedených důkazů vyvozuje, přičemž soud odvolací a Nejvyšší soud tento postup svými rozhodnutími fakticky potvrdily. Soud prvního stupně toliko vyjmenoval provedené důkazy, jejichž relevantnost ke stěžovateli dovozuje, následně však neuvádí, co z jejich obsahu dovozuje, resp. co z jednotlivých důkazů vyplývá. Stěžovatel dále namítá, že se obecné soudy ve svých rozhodnutích nevypořádaly s otázkou úmyslného zavinění stěžovatele ve vztahu k jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Stěžovatel dále napadá nedostatečné odůvodnění příkazů k odposlechu a namítá, že odposlechy, které byly ve věci provedeny, resp. přesněji jejich překlady, neodpovídají tomu, co bylo řečeno. Dále podle stěžovatele policejní orgán nedal možnost stěžovateli vydat jím požadované věci (věci, na které se vztahoval příkaz k domovní prohlídce), přičemž dotázal-li se policejní orgán stěžovatele, zda vydá takto vymezené věci, pak tak učinil pouze, aby naplnil formální předpoklady pro provedení domovní prohlídky. 6. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavních stížností a shledal, že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnosti splňují i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů jsou tedy přípustné. 7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 9. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé nepředložili žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojili proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Ústavní soud v závěrech obecných soudů neshledal libovůli a svévoli, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Obecné soudy se všemi argumenty stěžovatelů zabývaly ve svých rozhodnutích a odůvodnily, proč jim nedaly zapravdu. Hodnocení skutkového stavu i naplnění požadavků podústavního práva na odsouzení jednotlivce zpravidla nedosahuje ústavního rozměru, což Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje. V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal žádný ústavně relevantní zásah do práva na spravedlivý proces. Argumenty stěžovatelů tedy nedosahují ústavněprávního rozměru. 10. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2019 Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:2.US.1655.19.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1655/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 6. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 5. 2019
Datum zpřístupnění 31. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Znojmo
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/2009 Sb., §268
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestná činnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1655-19_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107741
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-08-01