infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.06.2019, sp. zn. II. ÚS 1943/19 [ usnesení / ŠIMÍČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:2.US.1943.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:2.US.1943.19.1
sp. zn. II. ÚS 1943/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Andrey Bočkové, zastoupené JUDr. Markétou Ulmanovou, advokátkou se sídlem Novákova 1328, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, č. j. 21 Cdo 1134/2018-418, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy České republiky. 2. Z obsahu ústavní stížností napadeného usnesení se podává, že jím Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, č. j. 69 Co 280/2017-392, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze právě citovaným usnesením změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2017, č. j. 13 C 245/2014-346, o nařízení soudního prodeje zástavy, kdy stěžovatelka v tomto řízení vystupuje jako zástavní dlužnice, a to tím způsobem, že se návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítá. Důvodem kasace provedené Nejvyšším soudem byla okolnost, že usnesení odvolacího soudu v řešení otázky doložení zajištěné pohledávky a zástavní smlouvy zástavním věřitelem není správné. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje napadené usnesení Nejvyššího soudu za nepřezkoumatelné, protože jím bylo změněno rozhodnutí odvolacího soudu bez provedení jakéhokoliv dokazování či vysvětlení tak radikální změny účastníkům řízení. 4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 5. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy. 6. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu je sice konečné v tom smyslu, že proti němu již stěžovatelka nemůže před obecnými soudy brojit žádným dalším procesním prostředkem, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému (potenciálnímu) zásahu do práv stěžovatelky, který by nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví. Uvedeným usnesením se totiž pouze zrušilo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že řízení před soudy bude probíhat dále. V dané procesní situaci tak stěžovatelka bude moci v tomto pokračujícím řízení uplatnit všechny eventuální námitky a teprve nebude-li srozuměna s výsledkem řízení před obecnými soudy, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 2596/14, usnesení ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3736/16, či usnesení ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1682/17, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). 7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel skrze soudce zpravodaje předložený návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. června 2019 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:2.US.1943.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1943/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 6. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 6. 2019
Datum zpřístupnění 12. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
Soudce zpravodaj Šimíček Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §243e odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1943-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107558
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-14