ECLI:CZ:US:2019:2.US.2050.19.1
sp. zn. II. ÚS 2050/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Jablonské, soudní exekutorky se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem Dušní 8/11, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 9. 2017 č. j. 27 C 134/2016-87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. 12 Co 69/2018-151 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 č. j. 28 Cdo 3675/2018-220, takto:
Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 9. 2017 č. j. 27 C 134/2016-87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. 12 Co 69/2018-151 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 č. j. 28 Cdo 3675/2018-220, se odkládá do vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2019, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 11 odst. 1 Listiny. Současně navrhuje, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost shora označených rozhodnutí obecných soudů, vůči nimž ústavní stížnost směřuje.
2. Z ústavní stížnosti a předložených listin se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci Abdulbarimu Azirovicovi (dále jen "žalobce") částku 3 909 804 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představuje žalobcem (v postavení povinného) zaplacené náklady exekuce, jejímž provedením byla stěžovatelka soudem pověřena. Takto vedená exekuce však byla následně zastavena v důsledku zrušení rozhodnutí - vykonatelného exekučního titulu, na základě něhož byla zahájena. Žalobce se poté obrátil na soud s návrhem na vydání bezdůvodného obohacení, prostřednictvím něhož se po stěžovatelce domáhal vydání uvedené částky představující zaplacené náklady exekuce (na základě exekučního příkazu č. j. 155 EX 802/12-37 ze dne 14. 12. 2012), neboť má jít o plnění, které bylo provedeno na základě právního titulu, jenž odpadl. Soud prvního stupně věc posoudil v intencích závěrů Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2368/2010 a dovodil oprávněnost nároku žalobce. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky shora označeným usnesením odmítl.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nedostatek věcné pasivní legitimace a brojí proti závěrům obecných soudů, jelikož podle stěžovatelky není možné nárok žalobce právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. Poukazuje přitom na to, že činnost soudního exekutora je výkonem státní správy; mezi stěžovatelkou a žalobcem nejde o soukromoprávní vztah, ale toliko o vztah veřejnoprávní. Předmětnou částku lze proto vymáhat pouze v intencích ustanovení §5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Žádost o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí stěžovatelka odůvodňovala tím, že výkon rozhodnutí by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Tuto újmu spatřuje v likvidačním dopadu exekuce, která je vedena na úřad stěžovatelky jako soudní exekutorky. Soudní exekutor k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z úču u peněžního ústavu mimo jiné postihl (zablokoval) účet stěžovatelky, jímž je financován běžný provoz jejího exekutorského úřadu, mj. i mzdy zaměstnanců, odvody aj.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozsudků jsou v dané věci splněny, a to i s ohledem na mimořádně nepříznivý dopad výkonu napadených rozhodnutí na chod daného exekutorského úřadu, který sám provádí výkon rozhodnutí k ochraně práv a oprávněných zájmů dalších osob. Jakkoliv není možné odhlédnout od skutečnosti, že - zejména s ohledem na výši vymáhané pohledávky - ve hře je i újma způsobená žalobci v postavení oprávněného (a tedy osoby očekávající poměrně značné plnění), hrozí nepoměrně větší újma právě stěžovatelce jako exekutorovi pověřenému výkonem státní správy, byť v tuto chvíli nelze předvídat výsledek řízení o ústavní stížnosti.
5. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu