ECLI:CZ:US:2019:2.US.2063.19.1
sp. zn. II. ÚS 2063/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č.j. Nco 3/2019-826, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 24. 6. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené: "Dovolání (k celému řízení). Ústavní stížnost (taktéž k celému řízení).", kterým se domáhá zrušení usnesení uvedeného v záhlaví a kterým zároveň žádá "o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení jednoho nezávislého a kvalifikovaného právního zástupce k dovolání a následně i k ústavní stížnosti (prodloužení lhůty k právním náležitostem)".
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne.
Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a její podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Stěžovatelka se již v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byla stěžovatelka upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. namátkou např. řízení evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 3062/16, IV. ÚS 1118/17, II. ÚS 3864/17, IV. ÚS 4117/17 nebo I. ÚS 605/18; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Stěžovatelka přitom postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí opakovaně, ačkoli byla Ústavním soudem už mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Za dané situace lze považovat za neúčelné, aby byla opětovně vyzývána k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatelky k jejich odstranění) byl ostatně zvolen například již ve věcech stěžovatelky vedených pod sp. zn. II. ÚS 317/19, I. ÚS 1340/19, II. ÚS 1668/19, I. ÚS 1916/19, III. ÚS 1917/19.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti přistoupil k přiměřené aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu