ECLI:CZ:US:2019:2.US.2933.19.1
sp. zn. II. ÚS 2933/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele J. Č., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Filipem Behenským, advokátem, se sídlem Blažimská 1781/4, Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 43/2018 ze dne 17. 5. 2018, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 46 T 43/2018-130 ze dne 11. 6. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 304/2019 ze dne 6. 8. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásady ochrany práva v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Obvodní soud pro Prahu 4 ústavní stížností napadeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a za tento čin jej odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 220 hodin. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i stěžovatel vzdali práva odvolání; rozsudek tak nabyl právní moci dne 17. 5. 2018. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 46 T 43/2018-130 ze dne 11. 6. 2019 byl trest obecně prospěšných prací přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 220 dnů s odůvodněním, že stěžovatel po uložení trestu nežil řádným životem, neboť se dopustil dalšího trestného jednání, pro které byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
3. Proti usnesení obvodního soudu stěžovatel podal stížnost, kterou Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 304/2019 ze dne 6. 8. 2019 zamítl. Dle městského soudu stěžovatel nesplnil podmínku vedení řádného způsobu života, neboť se necelé čtyři měsíce po nabytí právní moci rozsudku, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací, dopustil dalšího úmyslného trestného činu, za což byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Tím nevyužil možnosti prokázat, že i trest obecně prospěšných prací je pro něj trestem dostačujícím, navíc s výkonem tohoto trestu ani nezapočal, i když k tomu měl před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody příležitost.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel rozporuje napadená rozhodnutí a namítá, že se přečinu krádeže, za nějž byl uznán vinným, nedopustil. Obvodní soud neprovedl žádný ze stěžovatelem navrhovaných důkazů, jež stěžovatel považoval za způsobilé k prokázání své neviny. Stěžovatel ve stresové situaci a ve snaze o co nejrychlejší ukončení věci akceptoval uložený trest a vzdal se práva na odvolání, ačkoli během trestního řízení opakovaně uváděl, že přečin krádeže nespáchal. Stěžovatel uvádí, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, v řízení bylo postupováno s předpokladem, že stěžovatel je vinen a nebyly zjišťovány okolnosti a prováděny důkazy, které by mohly tento předpoklad vyvrátit.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že se jedná zčásti o návrh opožděný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to v rozsahu, v němž je napadán rozsudek obvodního soudu.
6. Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V projednávaném případě byl rozsudek obvodního soudu vydán dne 17. 5. 2018, téhož dne nabyl právní moci. Ústavní stížnost byla podána dne 5. 9. 2019, tedy evidentně po lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Nadto se stěžovatel vzdal práva odvolání proti rozsudku obvodního soudu, a tak ani nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práv poskytuje ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
8. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v napadených rozhodnutích neshledal.
11. V ústavní stížnosti stěžovatel ve zkratce namítá, že nespáchal skutek, za nějž byl odsouzen, a že nebylo provedeno řádné a dostatečné dokazování ani nebyly provedeny stěžovatelem navrhované důkazy. Tato argumentace se ovšem vztahuje k odsuzujícímu rozsudku obvodního soudu, který však Ústavní soud nyní nemůže přezkoumat. Jak uvedeno výše, ústavní stížnost byla v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku obvodního soudu, shledána opožděnou, a Ústavní soud se jí proto v tomto rozsahu nemůže věcně zabývat.
12. Naopak ve vztahu k usnesením obvodního a městského soudu o přeměně trestu stěžovatel neuvádí v ústavní stížnosti žádné argumenty či výhrady; ústavní stížnost se zaměřuje výhradně na otázku viny, respektive neviny stěžovatele. Ze samotných napadených usnesení obvodního a městského soudu se rovněž nepodává, že by se jimi soudy dopustily jakéhokoli pochybení ústavněprávní relevance či zásahu do ústavních práv stěžovatele.
13. Podaná ústavní stížnost tak byla odmítnuta zčásti jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť napadenými usneseními obvodního a městského soudu nebyla porušena namítaná ústavně zaručená práva stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu