ECLI:CZ:US:2019:2.US.3671.19.1
sp. zn. II. ÚS 3671/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. V. a 2) K. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 25 Cdo 414/2019-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 12. 11. 2019 prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí (zejména) proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
Návrh stěžovatelů trpí zjevnými obsahovými vadami (je značně nesrozumitelný), stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a není zřejmé, čeho konkrétně se v tomto řízení domáhají a s jakou ústavněprávní relevantní argumentací.
Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatelé v minulosti již v řadě případů obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranili a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty (naposledy byli takto stěžovatelé poučeni v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2186/19, které bylo ukončeno usnesením odmítajícím návrh pro neodstranění vytčených vad ze dne 10. 9. 2019).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, IV. ÚS 2484/16, II. ÚS 3671/16, IV. ÚS 3080/18, I. ÚS 3081/18, II. ÚS 3331/18 a dalších), setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Z těchto důvodů se Ústavní soud, podobně jako v minulosti již v řadě věcí stejných stěžovatelů, uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj