ECLI:CZ:US:2019:2.US.3745.19.1
sp. zn. II. ÚS 3745/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele D. V., zastoupeného Mgr. Ladislavem Špelinou, advokátem se sídlem, K. H. Borovského 692/63, Sokolov, jíž se domáhá vrácení věci Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni k řádnému prošetření postupu státního zástupce JUDr. Jiřího Richtra, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatel namítá porušení čl. 8 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že na stěžovatele a jeho kolegu coby příslušníky Pohotovostního a eskortního oddělení Policie České republiky byla dne 21. 12. 2017 Krajským státním zastupitelstvím v Plzni podána obžaloba. Následně byl stěžovatel soudem této obžaloby zproštěn. Stěžovatel se pak opakovaně domáhal toho, aby orgány státního zastupitelství podaly kárnou žalobu na příslušného státního zástupce JUDr. Jiřího Richtra za to, že obžalobu proti němu zpracoval a uvedl v ní nepravdivé údaje. Ze sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 11. 9. 2019, které bylo stěžovatelem předloženo Ústavnímu soudu, vyplývá, že se stěžovatelovými podněty na potrestání státního zástupce JUDr. Jiřího Richtra zabývalo jak Vrchní státní zastupitelství v Praze, tak i krajská státní zástupkyně v Plzni. Uvedené orgány státního zastupitelství sice zjistily, že v obžalobě proti stěžovateli byly zjištěny dílčí nepřesnosti, avšak ty nezakládají porušení povinností státního zástupce, jež by měly vést k iniciaci kárného řízení proti němu.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti se závěry příslušných orgánů státního zastupitelství polemizuje a vyjadřuje přesvědčení, že byl v jeho věci porušen zákon. Příslušným orgánům státního zastupitelství pak vytýká, že dostatečně neodůvodnily, proč nevyvodily kárnou odpovědnost vůči výše jmenovanému státnímu zástupci. Závěrem pak stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž rozhodne tak, že "věc se vrací státnímu zastupitelství k řádnému přezkoumání a rozhodnutí, zda ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni JUDr. Jiřího Richtra, jenž byl dozorujícím státním zástupce v trestní věci stěžovatele, nedošlo k porušení jeho povinností vyplývajících zejména z §24 odst. 1 zákona ě. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství".
4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Podle zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba proti pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, jimž bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud však nemá oprávnění vstupovat do postupů, jimiž se rozhoduje o iniciaci kárných řízení proti jednotlivým soudcům či státním zástupcům a ukládat konkrétním kárným žalobcům, aby prošetřovali postupy jednotlivých soudců či státních zástupců. Ústavní soud navíc nebdí nad prostou zákonností postupů jednotlivých státních orgánů, ale jen nad zásahy do základních práv a svobod fyzických a právnických osob. V daném případě sice stěžovatel provádí odkaz na svá základní práva, avšak věcně namítá jen nezákonnost postupů příslušných orgánů státního zastupitelství.
6. Podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Jak již bylo výše uvedeno, ani z Ústavy, ani ze zákona o Ústavním soudu neplyne kompetence Ústavního soudu vstupovat do rozhodování kárných žalobců o iniciaci kárného stíhání konkrétních státních zástupců či soudců.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka