ECLI:CZ:US:2019:2.US.383.19.1
sp. zn. II. ÚS 383/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele J. H., bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2018 č. j. 96 Co 115/2018-217, takto:
Nezletilému J. H. se opatrovníkem pro řízení o ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 383/19 jmenuje statutární město Most, se sídlem Radniční 1, Most.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 30. 1. 2019 doručen návrh nezletilého stěžovatele na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel ústavní stížností brojí proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 4. 2018 č. j. 20 P 31/2012-185 byl zamítnut návrh navrhovatelky Ž. B. (babičky nezletilého stěžovatele) na svěření nezletilého stěžovatele do její péče (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí prvostupňového soudu v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že rozsudek prvostupňového soudu potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy zastoupen statutárním městem Most.
3. Podle §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), ve spojení s §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a §63 zákona o Ústavním soudu nemůže-li dítě z důvodů kolize zájmů v řízení zastoupit žádný z rodičů [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1629/16 ze dne 2. 8. 2016; usnesení sp. zn. II. ÚS 1534/15 ze dne 6. 12. 2016; usnesení sp. zn. III. ÚS 2955/18 ze dne 2. 10. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1444/17 ze dne 18. 7. 2017], jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla jmenuje orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1002/19 ze dne 2. 4. 2019].
4. Stěžovatel podal ústavní stížnost sám, přičemž při podání ústavní stížnosti nebyl právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jelikož je nezletilý stěžovatel ve věku blízkém zletilosti (v současnosti 17 let), Ústavní soud má za to, že jeho ústavní stížnost nemůže být odmítnuta pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu [v podrobnostech viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3206/16 ze dne 25. 4. 2017 (N 66/85 SbNU 165); nález sp. zn. III. ÚS 3055/16 ze dne 20. 12. 2016 (N 250/83 SbNU 895); nález sp. zn. I. ÚS 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 (N 74/81 SbNU 285)]. Současně však nelze opomenout, že stěžovatel je stále nezletilou osobou, existuje hrozba kolize mezi jeho zájmy a zájmy jeho zákonných zástupců a navíc v řízení před Ústavním soudem není právně zastoupen. Z toho důvodu považuje Ústavní soud za nezbytné ustanovit nezletilému stěžovateli pro účely řízení o ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 383/19 procesního opatrovníka.
5. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že úkolem procesního opatrovníka bude účinně hájit oprávněné zájmy nezletilého v řízení před Ústavním soudem, a to zejména prostřednictvím sepsání doplnění ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele, příp. také prostřednictvím podávání vyjádření k procesním podáním jiných účastníků nebo vedlejších účastníků řízení anebo činěním jiných nezbytných procesních úkonů.
6. S ohledem na povahu věci a obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že jako nejvhodnější procesní opatrovník se jeví příslušný orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí (v tomto případě statutární město Most), který nezletilého zastupoval již v řízení před obecnými soudy. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že nezletilý ve svém podání uvedl, že s činností orgánu sociálně-právní ochrany dětí není spokojen. Jeho námitka totiž není blíže rozvedena a z listin, které má Ústavní soud k dispozici, nevyplývají skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o způsobilosti příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí hájit nejlepší zájem nezletilého stěžovatele.
7. Ústavní soud proto rozhodl podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §469 z. ř. s. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu