infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.2019, sp. zn. II. ÚS 602/19 [ usnesení / DAVID / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:2.US.602.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:2.US.602.19.1
sp. zn. II. ÚS 602/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Paly, zastoupeného Mgr. Davidem Rašovským, advokátem se sídlem Hlinky 135/68, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018 č. j. 2 As 319/2018-45, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a)], se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, přiloženého rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu, stěžovatel byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (konkrétně měl dle provedeného rozboru v krvi nejméně 0,44g/kg alkoholu), za což mu byla uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a sankce zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") stěžovatelovu žalobu proti správnímu rozhodnutí rozsudkem ze dne 5. 9. 2018 č. j. 20 A 20/2016-114 zamítl. 3. Stěžovatel podal dne 2. 10. 2018 proti zamítavému rozsudku blanketní kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které pouze odkázal na zákonné vymezení důvodů kasační stížnosti [konkrétně §103 odst. 1 písm. a), b), a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.")] a uvedl, čeho se podáním domáhá. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 10. 2018 č. j. 2 As 319/2018-36 stěžovatele vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce o důvody, pro které stěžovatel napadá výše označený rozsudek krajského soudu č. j. 20 A 20/2016-114, přičemž stěžovatele poučil, že nevyhoví-li výzvě k odstranění vad kasační stížnosti ve stanovené lhůtě, soud kasační stížnost odmítne podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 6. 11. 2018. Kasační stížnost byla stěžovatelem, resp. jeho nově zvoleným zástupcem doplněna ve čtvrtek 7. 12. 2018 v 16:38 hod. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost usnesením ze dne 19. 12. 2018 č. j. 2 As 319/2018-45 odmítl z důvodu, že stěžovatel kasační stížnost přes výzvu soudu v rozporu s §106 odst. 3 s. ř. s. nedoplnil v zákonné lhůtě jednoho měsíce. 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že již v podání ze dne 2. 10. 2018 dostatečně vymezil důvody kasační stížnosti. Upozorňuje navíc, že Nejvyšší správní soud má podle §109 odst. 4 s. ř. s. povinnost zkoumat některé vady z úřední povinnosti. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu č. j. 20 A 20/2016-114 byla zcela zjevná, neboť krajský soud nevypořádal námitky stěžovatele proti znaleckému posudku zaslané soudu dne 29. 6. 2018, ani s námitkou týkající se absence zavinění stěžovatele a souvisejícím odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel zdůrazňuje, že součástí práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny je i právo na přístup k soudu. Nejvyšší správní soud nemůže přehlédnout vadu, kterou je povinen zkoumat z úřední povinnosti; pokud se soud domníval, že ostatní kasační důvody nejsou dostatečně vymezeny, měl povinnost se z úřední povinnosti zabývat nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vzhledem k této vadě, kterou je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, nebyla splněna podmínka stanovená v §37 odst. 5 s. ř. s., že v řízení není z důvodu neodstranění vad možné pokračovat. Stěžovatel je dále toho názoru, že Nejvyšší správní soud měl kasační stížnost projednat, neboť v době rozhodování o odmítnutí kasační stížnosti již měl doplnění k dispozici. Stěžovatel rozporuje, že by lhůta uvedená v §106 odst. 3 byla lhůtou propadnou. Pro srovnání odkazuje na judikát Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007 sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, podle kterého může odvolací soud odvolání odmítnout pouze v situaci, kdy nemá k dispozici odůvodnění odvolání ve chvíli, kdy rozhoduje. Ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. je třeba ústavně konformně vyložit tak, že pokud má soud k dispozici odůvodnění kasační stížnosti v době, kdy rozhoduje, je kasační stížnost projednatelná, ačkoli doplnění odůvodnění bylo soudu doručeno až po uplynutí stanovené lhůty. Závěrem stěžovatel uvádí, že v řízení řešená otázka odchylky měření alkoholu v krvi má zásadní význam přesahující zájem stěžovatele. 5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 6. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové nedostatky však v projednávané věci shledány nebyly. 7. K namítanému porušení práva na soudní ochranu Ústavní soud uvádí, že v rozporu s právem na přístup k soudu není, pokud zákonná úprava stanoví podmínky řízení, které musí být splněny pro to, aby se soud zabýval podaným návrhem věcně, a trvá-li soud důsledně na jejich dodržování. Tyto procesní podmínky řízení jsou totiž důležité z hlediska předvídatelnosti rozhodování soudů, snižují nežádoucí entropii a potenciální svévoli. Jejich naplňování je proto třeba vnímat i jako jeden z nezbytných atributů právního státu. Bez splnění procesních podmínek se soud návrhem vůbec věcně zabývat nemůže, a to ani s ohledem na vady, které v řízení o věci samé zkoumá z úřední povinnosti. 8. Ohledně problematiky lhůt a formálních náležitostí podání je třeba poznamenat, že dodržování těchto požadavků na právní jednání je nezbytně nutné k tomu, aby soudní systém fungoval řádně a předvídatelně. Tato omezení a dodatečné požadavky slouží k ochraně soudního systému před tím, aby soudy vyšších instancí a stupňů byly zahlceny množstvím nekvalifikovaných a zjevně neopodstatněných podání. Lhůty k uplatnění procesního prostředku musí být nastavené tak, aby jednotlivec vůbec měl možnost tyto lhůty splnit. Nesmějí být nepřiměřené a nesmějí ani způsobit nerovnost stran řízení. Z tohoto důvodu existuje fikce stavění lhůt, respektive možnost jejího prodloužení. 9. Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. 10. Jak vyplynulo z Ústavním soudem vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel podal kasační stížnost, aniž by v rozporu se zákonem požadovanými náležitostmi kasační stížnosti uvedl důvody, pro které rozsudek krajského soudu napadá. K jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě byl Nejvyšší správním soudem vyzván a zároveň poučen o následcích nedoplnění náležitostí kasační stížnosti. Stěžovatel na výzvu soudu reagoval opožděně, aniž by využil možnosti podat žádost o prodloužení lhůty. 11. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud postupoval plně v souladu se zákonem. Stěžovatele řádně vyzval i poučil, následně pak kasační stížnost odmítl. I v soudním řízení správním platí zásada "nechť si každý střeží svá práva", a zároveň zásada dispoziční, kdy navrhovatel je "pánem sporu". Odkazuje-li stěžovatel na soudní praxi trestních soudů, pak tento přístup nemá žádný vliv na praxi v soudním řízení správním. Ústavní pořádek ve vztahu ke správnímu soudnictví negarantuje právo na vícestupňové soudní řízení, ani nevyžaduje takto vstřícný přístup vůči jednotlivci. Stěžovatelem učiněné pochybení v předchozím řízení jde proto k jeho tíži a Nejvyšší správní soud za ně není odpovědný. Nutno dodat, že jednoměsíční lhůta na doplnění vad kasační stížnosti je dle názoru Ústavního soudu dostatečně dlouhá; zejména pokud Nejvyšší správní soud stěžovatele v nyní projednávaném případě a plně v souladu se zákonem poučil o tom, jakou vadu má podatel opravit či odstranit, a jakým způsobem a v jaké lhůtě má tyto kroky učinit. Rovněž se v posuzovaném případě nemůže jednat o výjimku stanovenou Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. 5. 2014 (N 101/73 SbNU 639), neboť opožděné podání bylo zástupce stěžovatele do datové schránky soudu doručeno až druhý den v pozdních odpoledních hodinách, konkrétně v 16:38 hod. (k tomu viz výstup z ISNSS na č. l. 43 spisu Nejvyššího správního soudu). 12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkané základní právo stěžovatele napadeným rozhodnutím porušeno nebylo. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2019 Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:2.US.602.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 602/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 2. 2019
Datum zpřístupnění 17. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
Soudce zpravodaj David Ludvík
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §106 odst.3, §37 odst.5
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
Věcný rejstřík pravidla silničního provozu
přestupek
alkohol a drogy
lhůta/zmeškání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-602-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106830
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-24