infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.05.2019, sp. zn. III. ÚS 1101/19 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.1101.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.1101.19.1
sp. zn. III. ÚS 1101/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace IKT INSOLVENCE v. o. s., sídlem Koperníkova 822/25, Plzeň, insolvenční správkyně dlužnice Jany Žatečkové, zastoupené Mgr. Ondřejem Řezáčem, advokátem, sídlem Koperníkova 822/25, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019 č. j. 1 VSPH 1562/2018-B-53 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. září 2018 č. j. KSUL 81 INS 13530/2012-B-46, v rozsahu, jimiž jí nebyla přiznána náhrada nákladů za účast na zvláštním přezkumném jednání, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Jany Žatečkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí v rozsahu, v němž jí těmito rozhodnutími nebyla přiznána náhrada nákladů za účast na zvláštním přezkumném jednání v insolvenčním řízení. Má za to, že napadenými částmi výroků bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením vzal mimo jiné na vědomí splnění oddlužení dlužnice Jany Žatečkové (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) splátkovým kalendářem. Dále mimo jiné III. výrokem tohoto usnesení rozhodl, že návrh stěžovatelky jako insolvenční správkyně na přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 3 024 Kč, spočívající v náhradě cestovních výdajů na přezkumné jednání a zvláštní přezkumné jednání, se zamítá. 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným rozhodnutím změnil III. výrok usnesení krajského soudu tak, že stěžovatelce přiznal náhradu nákladů řízení (cestovného) za cestu na přezkumné jednání ve výši 1 352,50 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů za účast na zvláštním přezkumném jednání. Poukazuje na to, že činnost insolvenčního správce je srovnatelná s činností advokáta s tím rozdílem, že insolvenční správce nemůže odmítnout klienta - dlužníka, který mu neuhradí skutečně vynaložené náklady. V advokátním tarifu je shodně jako ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, počítáno s administrativním paušálem, avšak pro advokáty ve dvojnásobné výši, přičemž cestovné se účtuje advokátům podle zvláštního právního předpisu. Je tedy podle stěžovatelky v rozporu s dobrými mravy, aby při úhradě nákladů insolvenčního správce bylo postupováno jinak. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost (viz níže) stěžovatelčiných námitek, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal. 8. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přitom mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní (to platí bez ohledu na to, zda je hranice bagatelnosti v konkrétním případě zákonodárcem v podústavním právu definována, nebo nikoli). Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy jde o bagatelní částky, by totiž bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. 9. Právě uvedené platí o to více ohledně rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení, jímž se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž však zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111)]. Problematika náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny zejména v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele. 10. V nyní posuzované věci jde o částku 1671,50 Kč. Ačkoli samotná výše, od níž lze určitou částku považovat z pohledu ústavněprávního přezkumu za bagatelní, není pevně stanovena, neboť ji je nutno posuzovat s přihlédnutím k okolnostem sporu včetně charakteru a možností účastníků, je zřejmé, že v obdobných případech bude kasační zásah Ústavního soudu připadat do úvahy spíše výjimečně. 11. Ústavní soud se své judikatuře opakovaně vyjadřoval ke specifikům a odlišnostem v postavení jednotlivých právnických profesí [srov. k tomu například stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545)]. Přitom i v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. k tomu například rozsudek ze dne 18. 10. 2011 ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku, stížnost č. 31950/06) je přípustné, aby stát stanovil podmínky spojené s výkonem konkrétní právnické profese s tím, že povinnosti a omezení pro každou z nich nemohou být stejné, neboť se nenacházejí v obdobných situacích (srov. zejména odst. 65 rozsudku). Stěžovatelka pak nejenže na tento aspekt v ústavní stížnosti nereaguje (v podstatě si vystačí s myšlenkou, že náhrada nákladů řízení je pro advokáty v konkrétním aspektu upravena výhodněji než pro insolvenční správce), ale dostatečně se nevypořádává ani s odůvodněním rozhodnutí vrchního soudu, v němž tento soud vysvětluje, že odměna pro insolvenční správce se dokonce liší podle druhu řešení úpadku. Stěžovatelka tak v ústavní stížnosti nepředkládá v podstatě žádnou, natožpak ústavněprávní, argumentaci. 12. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími (jejich výrokovými částmi) byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2019 Josef Fiala v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.1101.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1101/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 5. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 4. 2019
Datum zpřístupnění 15. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO - insolvenční správce dlužnice: Jana Žatečková
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 313/2007 Sb., §7, §3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík insolvence/správce
náklady řízení
odměna
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1101-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106827
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-17