ECLI:CZ:US:2019:3.US.1102.18.1
sp. zn. III. ÚS 1102/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Michalem Hubáčkem, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 109/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2018 č. j. 28 Co 329/2016-332, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. března 2013 č. j. 9 EC 295/2010-169, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti GE Money Multiservis, a. s., sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 3. 2013 č. j. 9 EC 295/2010-169 bylo odmítnuto odvolání stěžovatele jako žalovaného proti usnesení téhož soudu ze dne 9. 8. 2011 č. j. 9 EC 295/2010-105 (I. výrok) a bylo rozhodnuto, že vedlejší účastnici jako žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává (II. výrok). Dle odůvodnění napadeného usnesení bylo usnesení okresního soudu ze dne 9. 8. 2011 doručeno ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátovi Mgr. Petrovi Navrátilovi, dne 19. 8. 2011, přičemž nebyly splněny podmínky pro doručování účastníku řízení dle §50b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Jelikož stěžovatel podal odvolání proti uvedenému usnesení ze dne 9. 8. 2011 až dne 28. 1. 2013, okresní soud je jako opožděné odmítl.
3. Proti napadenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Tvrdil v něm (stručně řečeno), že okresní soud jedná zcela účelově, zasílá-li svá rozhodnutí pouze právnímu zástupci stěžovatele, a nikoliv samotnému stěžovateli, ačkoliv o to stěžovatel u téhož soudu žádal, byť v rámci jiného řízení.
4. Krajský soud rovněž ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 3. 1. 2018 č. j. 28 Co 329/2016-332 usnesení okresního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok).
II.
Argumentace stěžovatele
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že postupem obecných soudů, jež nevyhověly žádosti stěžovatele, aby byly veškeré písemnosti zasílány přímo jemu a nikoliv jen jeho právnímu zástupci, bylo stěžovateli odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na rovné postavení účastníků řízení dle čl. 96 odst. 1 Ústavy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost mimo jiné i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
9. V posuzované věci ústavní stížnost směřuje právě proti takovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu a tomu odpovídajícímu výroku soudu prvého stupně, a to aniž by stěžovatel doložil, že vyčerpal žalobu pro zmatečnost, a rozhodnutí o takové žalobě také napadl dostupnými procesními prostředky ochrany práva. Vyčerpání žaloby pro zmatečnost je však před podáním ústavní stížnosti nezbytné [stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].
10. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž nebyly shledány ani důvody pro uplatnění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2019
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj