ECLI:CZ:US:2019:3.US.1462.19.1
sp. zn. III. ÚS 1462/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti usnesením Policie České republiky - vedoucího oddělení hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, ze dne 28. března 2019 č. j. KRPZ-1937-376/TČ-2018-150081-ŠPA a ze dne 28. března 2019 č. j. KRPZ-1937-377/TČ-2018-150081-ŠPA, a usnesením Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, ze dne 31. ledna 2019 č. j. KRPZ-1937-338/TČ-2018-150081-ŠPA a ze dne 1. března 2019 č. j. KRPZ-1937-361/TČ-2018-150081-ŠPA, za účasti Policie České republiky - vedoucího oddělení hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením policejního orgánu ze dne 31. 1. 2019 specifikovaným výše bylo rozhodnuto dle §31 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), ve spojení s §30 odst. 1 tr. řádu tak, že vrchní komisařka kpt. Ing. Marie Štěpánová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele a spoluobviněných vedené pod sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA.
3. Usnesením policejního orgánu ze dne 1. 3. 2019 konkretizovaným shora bylo rozhodnuto dle §31 tr. řádu, ve spojení s §30 odst. 1 tr. řádu tak, že vrchní komisař kpt. Mgr. Martin Špatka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele a spoluobviněných vedené pod sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA.
4. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 3. 2019 č. j. KRPZ-1937-376/TČ-2018-150081-ŠPA bylo podle §31 odst. 3 tr. řádu s odkazem na §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodnuto tak, že se stížnost proti usnesení ze dne 31. 1. 2019, kterým se podle §31 odst. 1 tr. řádu kpt. Ing. Marie Štěpánová nevyloučila z vykonávání úkonů trestní věci v projednávané věci sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA, zamítá, neboť není důvodná.
5. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 3. 2019 č. j. KRPZ-1937-377/TČ-2018-150081-ŠPA bylo podle §31 odst. 3 tr. řádu s odkazem na §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodnuto tak, že se stížnost proti usnesení ze dne 1. 3. 2019, kterým se podle §31 odst. 1 tr. řádu kpt. Mgr. Martin Špatka nevyloučil z vykonávání úkonů trestní věci v projednávané věci sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA, zamítá, neboť není důvodná.
6. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
8. Řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)].
9. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781)]. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku [srov. k tomu nález ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 46/12 (N 14/68 SbNU 201) či nález ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. I. ÚS 259/97 (N 60/11 SbNU 97)]. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, neumožnil-li stěžovatel předtím, než se obrátil na něj, obecným soudům (či jiným orgánům veřejné moci) napravit všechna jím namítaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod a dokud nevyčerpal všechny prostředky, jak proti nim brojit v soustavě obecných soudů (či jiných orgánů veřejné moci).
10. Tyto závěry plně dopadají i na stěžovatelovu věc, neboť trestní řízení v době vydání napadených rozhodnutí stále trvalo; podle obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh se dokonce stále nacházelo toliko ve stadiu přípravného řízení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ústavní stížnosti proti rozhodnutím o námitce podjatosti orgánů činných v trestním řízení zpravidla přípustné nejsou (z poslední doby srov. např. usnesení ze dne 15. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 15/18, bod 6., usnesení ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 831/19, bod 6., či usnesení ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. II. ÚS 2925/17, bod 12., usnesení ze dne 12. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2449/16, bod 6., usnesení ze dne 7. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2722/16, bod 9., či usnesení ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 2532/16). Tento závěr se netýká pouze rozhodování o námitce podjatosti vznesené proti osobám soudců, ale např. i státních zástupců (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 784/17, bod 11., usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2324/16, bod 8., a usnesení ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. III. ÚS 1052/16), jakož i osob činných v dané věci za policejní orgán (srov. např. usnesení ze dne 29. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2048/17 a usnesení ze dne 16. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 280/17).
11. Stěžovatel přitom ve své ústavní stížnosti netvrdil nic, co by odůvodňovalo mimořádný postup dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, upravující případy, v nichž Ústavní soud nepřípustnou ústavní stížnost neodmítne. Nic takového nezjistil z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh ani Ústavní soud.
12. Je-li stěžovatel v pozici obviněného, bude mít možnost eventuálně námitku podjatosti policejního orgánu uplatnit v dalším průběhu řízení, a to nejen v rámci řízení před soudem a možném opravném řízení na ně navazujícím, ale podle §157a odst. 1 tr. řádu má právo již v řízení přípravném žádat státního zástupce o výkon dozoru dle §174 tr. řádu či žádat o výkon dohledu dle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Z ústavní stížnosti nevyplývá, zda všechny tyto prostředky stěžovatel využil, případně jaký byl jejich osud, a eventuální výsledky jejich uplatnění ani ústavní stížností nenapadá.
13. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť před jejím podáním stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jejích práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj