infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. III. ÚS 1965/18 [ usnesení / SUCHÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.1965.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.1965.18.1
sp. zn. III. ÚS 1965/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bc. Petra Vaňka, Ph.D., zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 3. 2018 č. j. 15 Co 136/2018-38, spojené s návrhem na zrušení §142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře jako účastníka řízení, a Bohumila Kubce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva podle čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k ní. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil, a rovněž aby zrušil i užitý §142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že předmětný spor byl veden o vrácení kauce složené stěžovatelem poskytovateli realitních služeb na základě smlouvy o rezervaci koupě nemovité věci, od které však stěžovatel po zjištění mu dříve neznámých skutečností o daných nemovitostech odstoupil. 3. Usnesením Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 2. 2018 č. j. 11 C 34/2018-14 bylo v právní věci žaloby stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím rozhodnuto o zastavení řízení dle §96 o. s. ř. v důsledku zpětvzetí žaloby. Dále soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 1 400 Kč a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 23 990 Kč. U tohoto výroku postupoval dle §146 odst. 2 o. s. ř., kdy pokud došlo k zastavení řízení, které bylo původně zahájeno opodstatněně, hradí náklady řízení žalovaný. Soud zjistil, že vedlejší účastník uhradil dlužnou částku, avšak až po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 3. 2018 č. j. 15 Co 136/2018-38 bylo usnesení okresního soudu k odvolání vedlejšího účastníka změněno ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Stěžovateli také bylo uloženo uhradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení v částce 2 480,50 Kč. Krajský soud své rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů odůvodnil absencí předžalobní výzvy podle §142a o. s. ř. Shledal, že stěžovatel sice zaslal určitou listinu obsahující požadavek na zaplacení v ní uplatněného nároku a splňující i určité další náležitosti, jaké by měla předžalobní výzva mít, avšak důvodná je námitka vedlejšího účastníka, že daná předžalobní výzva ze dne 4. 1. 2018 byla předčasná, když k tomuto datu ještě nebyla předmětná pohledávka splatná. Krajský soud upozornil, že předžalobní výzva není totéž, co právní úkon, směřující k zesplatnění pohledávky. Základním smyslem předžalobní výzvy, což ostatně plyne už z jejího označení, je poskytnout dlužníkovi informaci o tom, že pokud existující a splatný dluh nezaplatí v určené lhůtě, bude o jeho zaplacení žalován u soudu. Již z toho je zřejmé, že za předžalobní výzvu podle §142a o. s. ř. nelze nikdy pokládat právní úkon, kterým se teprve mění či zaniká právní vztah, s následným vznikem nároku při platnosti tohoto právního jednání. Výzva k zaplacení předmětné pohledávky učiněná v rámci stěžovateli zaslaného odstoupení od rezervační smlouvy ze dne 4. 1. 2018 je teprve stanovením lhůty splatnosti, nikoliv upomínkou před podáním žaloby dle §142a o. s. ř. Tu mohl stěžovatel učinit teprve po jejím uplynutí, neboli po 15. 1. 2018. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že nebyl soudem žádným způsobem vyrozuměn o tom, že musí dokazovat skutečnosti týkající se odstoupení od smlouvy a výzev k plnění. Nebyl ani vyslechnut, ačkoliv to výslovně požadoval. Bylo mu tak odepřeno právo na účinný opravný prostředek. Výslednou situaci, že mu nebudou uhrazeny náklady, považuje za nespravedlivou. Odkazuje na právní zásadu, že nikdo se nemůže dovolávat své nepoctivosti (nemo turpitudinem suam allegans auditur). 6. Účelem §142a o. s. ř. má být bránit zbytečnému souzení a poskytnout "poslední" šanci dlužníkovi dluh uhradit dobrovolně. Namísto toho však toto ustanovení v praxi vede k formalistickému vyřizování věcí. Je jím bráněno spravedlivému řízení, příležitosti vznášet opravné prostředky, a jím způsobovaná nemožnost dosáhnout proplacení nákladů omezuje i dosažitelnost právní pomoci advokáta. Tím toto ustanovení zasahuje do ústavně zaručených práv, jakož i do práva na spravedlivý proces, a je nutno je považovat za protiústavní. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká náhrady nákladů řízení ve výši cca 29 tisíc Kč. 9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv." 10. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 4. 10. 2011 sp zn. I. ÚS 2763/11, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17. 11. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny. 12. Pro úplnost lze k argumentům stěžovatele uvést, že napadené rozhodnutí se nezdá, že by vykazovalo známky nějaké libovůle při rozhodování, když krajský soud je odůvodnil konkrétní právní argumentací, na které své závěry založil. Povšimnout si též lze, že žalovaná částka byla odeslána vedlejším účastníkem poštovní poukázkou stěžovateli ve stejný den, kdy bylo zahájeno soudní řízení, tedy je patrné, že soudnímu řízení v dané věci bylo možno jiným postupem stěžovatele skutečně v praxi předejít a smysl úpravy v §142a o. s. ř. mohl být naplněn. Jestliže stěžovatel má dojem, že neměl dostatečný prostor k hájení svých práv, nutno podotknout, že krajský soud vyšel z argumentace vedlejšího účastníka v podaném odvolání, ke kterému stěžovateli byla dána řádná možnost se vyjádřit. Jak však krajský soud vysvětluje, žádné dokumenty dokládající upomínání vedlejšího účastníka nad rámec odstoupení od smlouvy ze dne 4. 1. 2018 stěžovatel nebyl schopen doložit. 13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. 14. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i návrh s ní spojený. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2019 Josef Fiala v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.1965.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1965/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 2. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 6. 2018
Datum zpřístupnění 19. 3. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Suchánek Radovan
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; §142a
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §142a, §146 odst.2, §96, §238 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík zpětvzetí návrhu
řízení/zastavení
náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1965-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105987
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-03-22