ECLI:CZ:US:2019:3.US.2101.19.1
sp. zn. III. ÚS 2101/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019 č. j. 4 Afs 3/2019-63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 26. 6. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatelů proti v záhlaví specifikovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o kasační stížnosti stěžovatelky (výrok I) a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda tato obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jsou tak splněny předpoklady pro její meritorní posouzení.
3. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že ta zákonné náležitosti nesplňuje, zejména není sepsána advokátem a nebyla k ní připojena kvalifikovaná plná moc osvědčující zastoupení pro řízení před Ústavním soudem (§29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka je přitom stěžovatelům známa, neboť byli o povinnosti zastoupení advokátem opakovaně poučeni v mnoha řízeních, která byla před Ústavním soudem v minulosti zahájena na jejich návrh (srov. např. usnesení ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 539/07, usnesení ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 2805/07, usnesení ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 25/08, usnesení ze dne 11. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 817/10, usnesení ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. IV. ÚS 905/10, usnesení ze dne 29. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 1511/15; uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu nevyzýval. Stěžovatelé si totiž musí být vědomi zákonem stanovených náležitostí podání včetně povinnosti být zastoupeni advokátem, neboť o nich byli v minulosti Ústavním soudem opakovaně poučeni, jak je uvedeno shora.
5. Ústavní soud přitom ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůraznil, že není nezbytně nutnou podmínkou, aby se totožnému stěžovateli dostávalo v každém individuálním řízení poučení o povinném zastoupení advokátem, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatelům zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. S ohledem na vady ústavní stížnosti a ustálené hodnocení nedostatku zastoupení stěžovatelů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a rozhodl soudcem zpravodajem o odmítnutí ústavní stížnosti pro neodstraněné vady mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2019
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj