ECLI:CZ:US:2019:3.US.2245.19.1
sp. zn. III. ÚS 2245/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. Věznice Ostrov, P. O. BOX 100, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 2019 č. j. 2 As 120/2019-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. 7. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019 č. j. 30 A 272/2018-45 a rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud určil, že stěžovateli přísluší právo na právní zastoupení, které uhradí po skončení řízení stát. Podáním ze dne 14. 7. 2019 doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2019 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudců Josefa Fialy, Radovana Suchánka, Jiřího Zemánka a podal návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a na přiznání práva na bezplatné právní zastoupení.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi totožného obsahu a trpícími stejnými vadami, přičemž na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Na tyto výzvy však stěžovatel např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3799/18, sp. zn. III. ÚS 3804/18, sp. zn. IV. ÚS 3806/18 a sp. zn. I. ÚS 3807/18 buď vůbec nereagoval, nebo v odpovědi pouze vyjádřil názor, že Ústavní soud může podpůrně použít §30 obč. soudního řádu a ustanovit mu zástupce. Z reakce stěžovatele je zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce (k použitelnosti §30 obč. soudního řádu lze pro stručnost odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1384/07; pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ve všech uvedených případech pak poté, co stěžovatel byl řádně poučen o vadách ústavních stížností a vytýkané vady neodstranil, byly ústavní stížnosti pro neodstranění vad odmítnuty, takže si stěžovatel musí být daných zákonných procesních podmínek řízení i z tohoto důvodu dostatečně vědom. Navzdory tomu nicméně ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby tato ústavní stížnost mohla být meritorně (ev. kvazimeritorně) posouzena.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem (pozn. platí pro všechny procesní úkony, tj. také pro stěžovatelovo podání ze dne 14. 7. 2019) a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 4198/18, sp. zn. III. ÚS 3979/18, sp. zn. III. ÚS 271/19, sp. zn. III. ÚS 285/19, sp. zn. III. ÚS 408/19, sp. zn. III. ÚS 419/19, sp. zn. III. ÚS 579/19, sp. zn. III. ÚS 615/19, sp. zn. III. ÚS 654/19, sp. zn. III. ÚS 679/19, sp. zn. III. ÚS 752/19, sp. zn. III. ÚS 976/19 a řadě dalších se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. července 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj