infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.05.2019, sp. zn. III. ÚS 2793/18 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2793.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.2793.18.1
sp. zn. III. ÚS 2793/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FVE Boletice spol. s r. o., sídlem Havířská 346/100, Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2018 č. j. 17 Co 21/2018-262, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Teplická 874/8, Děčín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 15 C 450/2015, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením ze dne 17. 5. 2018 č. j. 17 Co 21/2018-262 Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") potvrdil III. výrok usnesení okresního soudu ze dne 6. 11. 2017 č. j. 15 C 450/2015-243, kterým okresní soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 71 244,80 Kč (výrok I.), a dále krajský soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 174,20 Kč (výrok II.). Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval procesní zavinění stěžovatelky na zpětvzetí žaloby v projednávané věci. Odkazy stěžovatelky na rozhodnutí týkající se náhrady nákladů řízení účastníků ve vztahu ke státu, státním příspěvkovým organizacím, statutárním městům či samosprávním územním celkům nepovažoval krajský soud za přiléhavé a odkázal na závěry usnesení ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. 23 Cdo 4537/2017, ve kterém Nejvyšší soud zdůraznil, že vedlejší účastnice není statutárním městem, nýbrž soukromou osobou - akciovou společností, proto na ni stěžovatelkou uváděná judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3895/2013) nedopadá. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že náklady řízení, jejichž náhrada byla vedlejší účastnici napadenými rozhodnutími přiznána, nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že vedlejší účastnice je vlastněna ze 100 % obchodní společností ČEZ a. s., jejímž vlastníkem je více než ze dvou třetin stát. Stěžovatelka dále uvádí, že vedlejší účastnice požívá takřka monopolní postavení při výrobě a distribuci elektřiny, a taktéž jednání o uzavření smlouvy, které bylo předmětem věci samé, bylo poznamenáno monopolním a vrchnostenským postavením vedlejší účastnice. Stěžovatelka cituje řadu rozhodnutí krajského soudu, podle kterých vedlejší účastnice disponuje dostatečným množstvím kvalifikovaných zaměstnanců způsobilých hájit její práva a zájmy, a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu týkajících nákladů řízení ve sporech s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR či územními samosprávnými celky. Stěžovatelka je přesvědčena, že soudy nezvážily dostatečně účelnost vedlejší účastnicí vynaložených nákladů ve smyslu §142 o. s. ř. a nesprávně použily §150 o. s. ř. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí z hlediska řádného procesu neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď, v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp., který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Ústavněprávním požadavkem je též řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí. 6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou tvrzených porušení jejích základních práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že takový následek v případě stěžovatelky nenastal. 7. Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti výrokům rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, usnesení sp. zn. II. ÚS 130/98 ze dne 27. 5. 1998, usnesení sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307), usnesení sp. zn. III. ÚS 255/05 ze dne 13. 10. 2005 (dostupná stejně jako další citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)], opakovaně již bylo řečeno, že povaha "jen procesní" soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny součástmi ústavního pořádku. Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení, včetně rozhodování o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení, značně rezervovaně. 8. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v §142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. 11. 2008 [N 189/51 SbNU 307)]. Podle §146 odst. 2 o. s. ř. věta první pak platí, že zavinil-li některý z účastníků, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V posuzované věci okresní soud použití tohoto ustanovení odůvodnil tím, že zastavení řízení zavinila stěžovatelka zpětvzetím žaloby, a to v důsledku jejího neúspěchu v obdobné věci. 9. K podmínce náhrady toliko těch nákladů řízení, které lze považovat za náklady účelně vynaložené, pak Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde je úspěšným účastníkem řízení stát, jenž je k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není zásadně důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt (např. advokáta). Pokud tak přesto učiní, pak není zpravidla důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako nákladů účelně vynaložených [nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65)]. K obdobným závěrům pak Ústavní soud dospěl i v případě, kdy jako účastník v řízení nevystupoval stát, ale např. i územní samosprávný celek Hlavní město Praha, její městská část, statutární město [viz nález sp. zn. II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (N 137/66 SbNU 115), nebo nález sp. zn. II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (N 137/66 SbNU 115)] či další subjekty. 10. Ústavní soud však současně judikoval, že shora uvedená pravidla nelze uplatňovat mechanicky; při jejich aplikaci je třeba vždy přihlédnout k okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu (jehož účastníkem je stát či územní samosprávný celek) může být i právní problematika, která přímo (úzce) nesouvisí s oblastí spravovanou příslušným orgánem státu či územním samosprávným celkem, případně jde o problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti apod. Tehdy lze shledat postup orgánu, který si zvolí pro své zastupování advokáta, jenž se na danou problematiku specializuje, jako adekvátní [viz nález sp. zn. IV. ÚS 2049/11 ze dne 13. 5. 2013 (N 81/69 SbNU 339) nebo nález ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1215/10 (N 246/59 SbNU 507)]. 11. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zpochybňovala závěr krajského soudu, že v předmětné věci náklady, které vedlejší účastnice vynaložila na právní zastoupení, byly vynaloženy účelně, a že jí s ohledem na její charakter soukromého subjektu náleží. Tuto námitku stěžovatelka uplatnila v podstatě se shodnou argumentací jako nyní v ústavní stížnosti již dříve ve věci týchž účastníků v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 551/18. Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 551/18 ze dne 20. 8. 2018 konstatoval, že měl za prokázané a přiměřeným způsobem odůvodněné, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci, a že z obsahu spisu krajského soudu rovněž nevyplynulo nic, co by mohlo nasvědčovat tomu, že v průběhu sporu mohla stěžovatelka adekvátně očekávat (se zřetelem k předmětu řízení, resp. jeho náročnosti), že by si vedlejší účastnice měla zajistit výkon procesních práv a povinností sama prostřednictvím vlastních zaměstnanců. 12. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je souladný se závěry, jež Ústavní soud k němu již dříve vyslovil. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy, jak bylo výše uvedeno, se Ústavní soud ve svém dříve vydaném usnesení s námitkou stěžovatelky ohledně vedlejší účastnici přiznaných nákladů řízení vypořádal (přičemž taktéž šlo o spor vyplývající z uzavření "smlouvy o odběru a smlouvy o budoucí smlouvě nebo připojení" v souvislosti s investicí financovanou generálním dodavatelem Tesla) a vysvětlil též, proč nedošlo postupem soudů k zásahu do práva na právní pomoc. 13. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadeného rozhodnutí, v němž porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Krajský soud se danou věcí řádně zabýval, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně uvedl, na základě jakých úvah ke svým závěrům dospěl. Krajský soud také odůvodnil, že nepřistoupil k použití §150 o. s. ř., neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Napadené rozhodnutí tedy nevybočuje z Ústavou stanoveného rámce, jeho odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat. 14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2019 Josef Fiala v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.2793.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2793/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 5. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 8. 2018
Datum zpřístupnění 15. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §142, §150
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík řízení/zastavení
zpětvzetí návrhu
náklady řízení
advokát/odměna
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2793-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106843
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-17