infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.05.2019, sp. zn. III. ÚS 3126/18 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.3126.18.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.3126.18.2
sp. zn. III. ÚS 3126/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Picha, zastoupeného JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2018 č. j. 8 Cmo 4/2017-487 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2016 č. j. 16 Cm 24/2014-459, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků XX, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z předložených podkladů se podává, že vedlejší účastník žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") se proti stěžovateli domáhal zaplacení částky 108 283 Kč s příslušenstvím, přičemž uplatněná částka se později měnila až na částku 24 959 Kč s příslušenstvím. Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 26. 11. 2013 č. j. Ncp 1557/2013-342 bylo rozhodnuto, že věcně příslušnými k projednání a rozhodnutí věci jsou krajské soudy a věc byla následně postoupena Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). V průběhu řízení vzal vedlejší účastník žalobu zpět s tím, že stěžovatel zaplatil většinu uplatněné částky a k doplacení zbývá pouze okrajová část. Stěžovatel se zpětvzetím žaloby nesouhlasil. Uváděl, že žalobu od počátku řízení považuje za neoprávněnou a skutečnost, že v průběhu řízení platil jednotlivé částky, neznamená, že s žalobou souhlasí. Výrokem I. usnesení městského soudu ze dne 10. 11. 2016 č. j. 16 Cm 24/2014-459 bylo řízení o žalobě zastaveno, II. výrokem byl vedlejšímu účastníkovi vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 4 330 Kč, III. výrokem byla stěžovateli uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 22 591,40 Kč, IV. výrokem byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 10 862,20 Kč a V. výrokem byla stěžovateli uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 18 491,76 Kč. Městský soud v odůvodnění uvedl, že souhlas stěžovatele se zpětvzetím žaloby nebyl třeba, a to proto, že ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé, resp. proto, že na straně stěžovatele nebyl naplněn žádný vážný důvod, pro který by bylo možné rozhodnout, že zpětvzetí žaloby je neúčinné. Výrok III. o nákladech řízení vedlejšího účastníka vycházel z §146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť řízení bylo zastaveno pro chování stěžovatele, V. výrok o nákladech státu vycházel z §148 odst. 1 o. s. ř. 3. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu odvolání. V něm uvedl, že se zpětvzetím žaloby nesouhlasil a jeho důvody lze považovat za vážné. Tvrdil, že uplatněné právo vedlejšího účastníka bylo zčásti promlčeno a podstatná část byla tvořena neoprávněně účtovanými náklady na teplo a teplou užitkovou vodu. Poukázal rovněž na neúměrné protahování řízení. 4. Usnesením vrchního soudu ze dne 26. 6. 2018 č. j. 8 Cmo 4/2017-487 bylo usnesení městského soudu potvrzeno, stěžovateli byla rovněž uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 2 904 Kč. Vrchní soud v odůvodnění zejména uvedl, že nesouhlas stěžovatele je v nyní posuzované věci bez právního významu, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů, že ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením jednání. Zdůrazňuje, že v řízení původně vedeném před obvodním soudem proběhlo pět soudních jednání, kde vedlejší účastník navíc měnil své žalobní návrhy. Stěžovatel rovněž uvádí, že z žádného ustanovení o. s. ř. nevyplývá, že jednání začíná až přednesením návrhu, podle §118 odst. 1 o. s. ř. naopak platí, že účastníci přednášejí své návrhy až po zahájení jednání předsedou senátu. I v nyní posuzované věci podle stěžovatele proběhlo několik soudních jednání, na nichž byli účastníci obeznámeni s věcí a procesně poučeni. V této souvislosti se stěžovatel zaměřuje na účel §96 odst. 4 o. s. ř., podle něhož §96 odst. 3 o. s. ř. neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Stěžovatel v další části ústavní stížnosti poukazuje na nedodržení přiměřené délky soudního řízení, kdy mu navíc již bylo přiznáno finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Poslední část ústavní stížnosti se soustředí na neprovedení navrženého důkazu výslechem svědka, kdy stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že by jeho provedení vedlo ke zbytečným průtahům řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit. 9. Předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby vedlejším účastníkem, kdy stěžovatel zejména poukazuje na skutečnost, že ve věci již bylo zahájeno jednání, a proto městský soud měl posoudit rovněž důvody, pro které stěžovatel se zpětvzetím nesouhlasil. Podle §96 odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 3 citovaného ustanovení soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, přičemž podle odst. 4 citovaného ustanovení se toto pravidlo nepoužije, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Z §96 o. s. ř. je zřejmé, že naplnění předpokladů zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, včetně případného posouzení důvodnosti nesouhlasu žalovaného účastníka, je předmětem úpravy běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek jakkoliv ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by zcela vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních. Žádný z těchto závěrů nelze v nyní posuzované věci učinit. 10. Ústavní soud se v nyní posuzované věci soustředil pouze na otázku, zda ke zpětvzetí žaloby vedlejšího účastníka došlo před zahájením jednání. Ostatní argumentace stěžovatele není ústavně právně významná. Nepřiměřenost délky řízení nebyla předmětem nyní posuzované věci, přičemž stěžovatel navíc uvádí, že mu již byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Z ústavní stížnosti rovněž není zřejmé, jakou souvislost má neprovedení navrženého důkazu výslechem svědka a posouzení, zda ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, stejně tak stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně bylo odmítnutí provedení navrženého důkazu v rozporu s ústavním pořádkem. 11. Samotnému posouzení okamžiku zpětvzetí žaloby a zahájení jednání v nyní posuzované věci se podrobně věnoval již vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení (srov. bod 16.). Vrchní soud v prvé řadě správně uvedl, že k jednáním před obvodním soudem nelze přihlížet, neboť proběhla před věcně nepříslušným soudem, právní význam proto mají pouze případná jednání před městským soudem. V této souvislosti vrchní soud dodal, že podle obsahu spisu je zřejmé, že k zahájení jednání před městským soudem nedošlo. Podle §117 odst. 1 o. s. ř. platí, že jednání zahajuje, řídí a končí předseda senátu. Z uvedeného vyplývá, že i před samotným zahájením jednání je předseda senátu oprávněn (a povinen) provádět procesní úkony, jejichž účelem je zajištění následného řádného vedení jednání, resp. vyloučení překážek, pro které by jednání nemohlo proběhnout vůbec nebo jen s neúměrnými obtížemi. Mezi tyto úkony bez dalšího spadá ověření přítomnosti účastníků a dalších zúčastněných osob, či procesní poučení. Nelze-li podle vrchního soudu ze spisu dovodit výslovné zahájení jednání předsedou senátu městského soudu, nelze ani podle jiných okolností učinit závěr, že jednání skutečně bylo zahájeno. Na základě uvedeného bylo proto správně použito pravidlo zakotvené v §96 odst. 4 o. s. ř. a řízení i přes nesouhlas stěžovatele zastaveno. 12. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem vrchního soudu ani městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2019 Josef Fiala v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.3126.18.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3126/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 5. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 9. 2018
Datum zpřístupnění 15. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §96, §117 odst.1, §146 odst.2, §9 odst.2 písm.l
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík náklady řízení
zpětvzetí návrhu
řízení/zastavení
řízení/zahájení
příslušnost/věcná
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3126-18_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106825
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-17