ECLI:CZ:US:2019:3.US.3247.19.1
sp. zn. III. ÚS 3247/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1735, Beroun, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2019 č. j. 100 Co 78/2019-457 a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 26. listopadu 2018 č. j. 25 Nc 2002/2017-208, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a E. Z., nezletilé L. Z. a nezletilého D. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Berouně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 26. 11. 2018 č. j. 25 Nc 2002/2017-208 svěřil nezletilé vedlejší účastníky do péče vedlejší účastnice (jejich matky) a rozhodl o povinnosti stěžovatele (otce nezletilých) hradit výživné ve výši 4 000 Kč a 3 500 Kč a o dlužném výživném. Dále rozhodl o úpravě styku nezletilých se stěžovatelem tak, že styk bude probíhat každý sudý kalendářní týden od pátku od 16.00 hodin do neděle 18.00 hodin a každý lichý týden ve středu od 14.00 do 18.00 hodin. Styk bude dále probíhat o jarních prázdninách v lichém kalendářním roce, o velikonočních prázdninách v sudém roce, každý rok v době letních prázdnin od 1. 7. do 15. 7. a od 1. 8. do 15. 8., v lichém roce v době vánočních svátků od 23. 12. do 25. 12. a od 30. 12. do konce vánočních prázdnin a v sudém roce od 25. 12. do 30. 12. V odůvodnění okresní soud uvedl, že stěžovatel a vedlejší účastnice nežijí ve společné domácnosti. Oba mají k dětem dobrý vztah a oba jsou způsobilí je řádně vychovávat. Obě děti jsou více fixované na matku. Při svých výpovědích jak před opatrovníkem, tak před soudem opakovaně setrvaly na svém postoji, že delší než víkendový pobyt u stěžovatele jim nevyhovuje a že mají problém s jeho partnerkou. Nezletilý vedlejší účastník měl totiž dojem, že stěžovatel upřednostňuje děti své partnerky. Okresní soud neměl za prokázané, že by vedlejší účastnice děti ovlivňovala, byť k tomu může mít dle znalce sklony. Znalec se ve svém posudku zmínil, že mu děti sdělily, že je vedlejší účastnice měla instruovat, ať u znalce řeknou, že se stěžovatele bojí. Stěžovatel měl na druhou stranu nezletilému telefonem sdělit, že pokud u znalce neřekne, že se mu po něm stýská, tak už jej neuvidí. Okresní soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh na doplnění znaleckého posudku a pro výše uvedené skutečnosti rozhodl o svěření nezletilých do péče matky.
3. O odvolání vedlejší účastnice a stěžovatele proti rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 10. 7. 2019 č. j. 100 Co 78/2019-457. Rozsudek okresního soudu změnil ve výroku o dlužném výživném a dále ve výroku o úpravě styku. Styk nezletilých se stěžovatelem se tak bude nově realizovat každý sudý kalendářní týden od pátku 14.00 hodin do pondělí lichého týdne do 7.45 hodin a každý lichý týden ve středu od 14.00 do 18.00 hodin. Dále krajský soud provedl změnu zvláštní úpravy styku tak, že provedl dílčí úpravu styku v lichém kalendářním roce v době jarních prázdnin, a dílčí úpravu styku v sudém roce v době velikonočních prázdnin a úpravu styku o letních prázdninách (na celkem 4 týdny) a o vánočních prázdninách (od 26. 12. do 30. 12.). Krajský soud poukázal na to, že nezletilý je sledován s diagnózou ADHD (zkratka anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder; porucha pozornosti s hyperaktivitou), dle vyjádření psycholožky vykazuje četné psychosomatické symptomy, má noční děsy a poruchy chování spojené s traumatizací. Dle obecných doporučení by měla být výchova dítěte s ADHD velmi důsledná až režimová. Rodiče nejsou schopni konstruktivně komunikovat a spolupracovat. Ke kvalitě komunikace nepomohly ani doporučené schůzky v poradně. Oba rodiče mají k dětem blízký, milující vztah. Vedlejší účastnice je na děti zvýšeně fixovaná, stěžovatel k nim má přiměřenou vazbu. Nezletilí mají citově blíže k matce a mají pozitivní vztah i k jejímu partnerovi. I když se ve vztahu k otci vyjadřovaly negativně, v jeho přítomnosti byly bezprostřední a bylo nepochybné, že pro ně stěžovatel zůstává důležitou osobou. Krajský soud shledal, že nejsou dány podmínky pro střídavou péči kvůli zhoršené kvalitě komunikace mezi rodiči a syndromu ADHD u nezletilého. Střídavá péče by pro něj byla přílišnou zátěží. Pro citovou vazbu dětí k matce a její dosavadní převažující péči byla na místě výlučná péče matky.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel se domnívá, že ke svěření nezletilých do péče vedlejší účastnice došlo bez řádného dokazování o její výchovné způsobilosti a vlivu jejího chování na psychický vývoj dětí. Krajský soud nijak nezohlednil, že ze znaleckého posudku vyplynulo ovlivňování nezletilých vedlejší účastnicí proti stěžovateli. Krajský soud měl za tohoto stavu doplnit dokazování odborným posouzením aktuální výchovné způsobilosti obou rodičů a rovněž odborným posouzením jednání vedlejší účastnice. Tím, že krajský soud nepřikročil k řádnému dokazování, jsou jeho závěry založeny nikoli na zjištění skutečných potřeb nezletilých, ale na tom, jak byly vůči soudu prostřednictvím ovlivněných a zmanipulovaných dětí předestřeny zájmy a záměry vedlejší účastnice.
5. Soudy přijaly závěr, že oba rodiče mají shodné předpoklady pro výchovu. Dle stěžovatele svěření dětí do péče vedlejší účastnice způsobí, že budou vystaveny jejímu jednostrannému vlivu, což u nezletilého může vést ke zhoršení jeho zdravotního stavu vlivem jeho snahy naplnit negativní názory matky vůči otci. Stěžovatel se pozastavil nad tím, že soudy svěřily děti vedlejší účastnici, ačkoli znalcem u ní byl shledán problém v tom, že se vyhýbá komunikaci se stěžovatelem, odmítá spolupráci s odborníky a ovlivňuje děti, aby před znalcem deklarovaly postoje shodné s jejími. Současně stěžovatel nesouhlasí s tím, že byl zamítnut důkazní návrh na doplnění znaleckého posudku a důkaz videozáznamem zachycujícím přístup vedlejší účastnice k plnění jejích rodičovských povinností.
6. Stěžovatel si sice uvědomuje, že střídavá péče není "automatickým" řešením. Nicméně v jeho věci soudy nepředložily žádné legitimní důvody pro neaplikování střídavé péče. Má za to, že jediným důvodem pro výlučnou péči vedlejší účastnice byly údajné bližší citované vazby dětí k matce, což však byla zjištění získaná z tvrzení samotné matky a jí ovlivněných dětí. Za extrémní stěžovatel považuje i rozhodnutí o úpravě styku o vánočních svátcích, kdy budou nezletilí každý rok na Štědrý den u matky.
7. Určenou výši výživného stěžovatel považuje za nepřiměřenou ke svým příjmům. Nesouhlasí ani s tím, že náhradu nákladů řízení státu má platit rovným dílem s vedlejší účastnicí. Určující část nákladů řízení vyvolala vedlejší účastnice důkazním návrhem na vyhotovení znaleckého posudku ve snaze prokázat její nepravdivá tvrzení o povahových vlastnostech stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
IV. A. Ke svěření dětí do péče vedlejší účastnice
10. Ústavní soud připomíná, že střídavá péče o děti není "automatickým" řešením po rozchodu jejich rodičů. Při zvažování soudní úpravy péče o děti musí být stejně jako v každé jiné činnosti státu týkající se dětí předním hlediskem nejlepší zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Při zkoumání, zda je nařízení střídavé péče v nejlepším zájmu dětí, musí být v prvé řadě splněno subjektivní kritérium spočívající v tom, že oba rodiče musí o svěření dítěte do střídavé péče projevit skutečný a upřímný zájem. Dále je třeba zkoumat naplnění objektivních kritérií, jimiž jsou: 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče, 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby, 3) schopnost zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby a 4) přání dítěte. V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče. Naplňují-li oba rodiče tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů [k tomu srov. nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), body 27. a 28. odůvodnění]. I v případě splňují-li výše zmíněná kritéria oba rodiče zhruba stejnou měrou, může se vyskytnout nějaký závažný důvod, proč střídavá péče není v nejlepším zájmu dítěte (nález ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 773/18, bod 26. odůvodnění; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Takovým důvodem může být např. nepřiměřená zátěž, kterou by pro dítě představovala střídavá péče pro jeho specifický stav (např. dotčené dítě je nervově labilní nebo má Aspergerův syndrom, viz usnesení ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 2441/13).
11. Krajský soud v posuzované věci vyhodnotil (bod 34. odůvodnění jeho rozsudku), že kombinace zhoršené komunikace mezi rodiči a diagnostikované ADHD u nezletilého by vzhledem k jeho specifickému stavu (psychosomatické symptomy, noční děsy a poruchy chování spojené s traumatizací) způsobila, že by pro něj byla střídavá péče nepřiměřenou zátěží. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel zmíněné hodnocení krajského soudu v ústavní stížnosti zcela pominul. Při rozhodování o výchovných poměrech nezletilých je jednou z okolností, kterou mají soudy brát v potaz i specifika zdravotního stavu dítěte. Z ústavního hlediska nelze nic namítat proti tomu, když soud po zhodnocení rozsahu a závažnosti projevů ADHD s přihlédnutím k podmínkám konkrétní věci a osobě nezletilého dospěl k závěru, že jde o natolik závažné projevy, že půjde o okolnost svědčící proti střídavé péči. Netřeba zdůrazňovat, že vždy je nutno citlivé hodnocení okolností věci, o níž soudy rozhodují. Proti hodnocení týkajícího se ADHD stěžovatel neuplatnil v ústavní stížnosti žádné výhrady.
12. Je rovněž vhodné zmínit, že hodnocení krajského soudu nebylo založeno jen na tom, že střídavá péče by byla pro nezletilého nepřiměřenou zátěží, ale při svém rozhodování zohlednil i přání nezletilých. Zmínil (bod 36. odůvodnění jeho rozsudku), že dosavadní převažující péče matky doplněná o styk s otcem dětem vyhovuje. Obdobně se vyjádřil i okresní soud v bodě 31. odůvodnění svého rozsudku, kde uvedl, že delší než víkendový pobyt u otce dětem nevyhovuje.
13. K názoru nezletilých stěžovatel v ústavní stížnosti předestřel svou argumentaci. Má za to, že ze znaleckého posudku vyplynulo, že vedlejší účastnice děti ovlivňovala a že u nich vytvářela negativní postoj vůči němu. Namítl, že soudy za této situace nevěnovaly dostatečnou pozornost zjištění skutečného nezmanipulovaného přání dětí, ale že vyšly z jejich vyjádření ovlivněných matkou.
14. Ústavní soud může namátkou poukázat na část znaleckého posudku, kde je zaznamenána odpověď nezletilého na otázku, zda mu matka něco radila, že má znalci povědět. Nezletilý odpověděl: "Měl jsem povědět, že se táty oba bojíme a že vám to klidně můžem říct." Na shodnou znalcovu otázku nezletilá odpověděla: "Máma říkala, abych řekla, že se před tátou bojím říct, co nám udělal, a že nechceme, aby sem šel." Na základě právě zmíněného a dalších skutečností znalec k oběma nezletilým uvedl, že jsou pravděpodobně ovlivňováni prostředím, kde se právě nacházejí. Dále uvedl, že vztah nezletilého k otci je narušen, neboť se snaží plnit očekávání matky a na verbální úrovni jej odmítá, v otcově přítomnosti byl však bezprostřední a vyjadřoval k němu pozitivní vazbu. Obdobně k nezletilé znalec uvedl, že její vztah k otci je ambivalentní, při vyšetření, kam ji přivedla matka, nezletilá o otci hovoří negativně a odmítavě, při setkání s ním však projevovala výrazně pozitivní city a usilovala o jeho pozornost.
15. V souvislosti se zjišťováním přání dítěte je úkolem soudů manipulaci s názorem dětí pokud možno odstínit [nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683); bod 24. odůvodnění]. Jsou-li indicie o ovlivňování názoru dětí, musí soudy ke zjišťování skutečného přání dětí přistupovat o to pečlivěji.
16. Ústavní soud shledal, že v posuzované věci se s tímto požadavkem obecné soudy vyrovnaly. Lze poukázat na to, že krajský soud vyhodnotil, že na emoční úrovni pro děti je stěžovatel důležitou emoční figurou (bod 33. jeho rozsudku). Soudy zohlednily vyjádřené přání dětí, že by chtěly být v péči matky a s otcem se stýkat jednou za 14 dnů od pátku do neděle [pohovor nezletilého s opatrovníkem ze dne 2. 11. 2018 (č. l. 167), vyjádření dětí při jednání před okresním soudem dne 19. 11. 2018, pohovor nezletilého s opatrovníkem ze dne 28. 6. 2019 (č. l. 443 verte)]. Takové přání dětí soudy považovaly za jejich skutečné, nezmanipulované přání. Při jeho zjišťování byly děti přímo vyslechnuty okresním soudem dne 19. 11. 2018, tedy v době, kdy soud již měl k dispozici výše zmíněný znalecký posudek a mohl proto při hodnocení výpovědi dětí brát v potaz zjištění znalce k povaze a obsahu možného ovlivnění. Okresní soud nepominul, že i otec na nezletilého působil (ve znaleckém posudku se uvádí, že nezletilý zmínil, že po telefonu ho otec nabádal, že když řekne, že se mu po něm nestýská, tak už k němu nikdy nemůže jet). Zjištěná vyjádření nezletilých měly soudy možnost konfrontovat se zprávami základní a mateřské školy. Dle zprávy základní školy ze dne 2. 6. 2018 na č. l. 136 je nezletilý mnohem klidnější a pozornější v době, kdy je svěřen do péče matky, dle svých slov se s ní raději připravuje na výuku a od první třídy je patrná jeho fixace na matku. Dle zprávy mateřské školy ze dne 6. 6. 2018 na č. l. 137 je nezletilá v péči otce často nervózní a plačtivá, v péči matky se tyto stavy nevyskytují. Dle zprávy základní školy ze dne 29. 5. 2019 na č. l. 432 je při komunikaci s nezletilým patrné, že je klidnější, spokojenější a vyrovnanější, je-li v péči matky. Krajský soud měl dále k dispozici zprávu psycholožky ze dne 20. 6. 2019 (č. l. 439), v níž se mimo jiné uvádí, že děti mají pocit, že stěžovatele nezajímají jejich přání a potřeby; psycholožka zde nepozorovala známky manipulace. Z doby krátce před vyhlášením rozsudku pochází dále např. zpráva opatrovníka ze dne 28. 6. 2019 (č. l. 443), kde je zaznamenána odpověď nezletilého: "Máma nám říká, že je jí to jedno, kdy budeme u táty, že si musíme my říct, jak to chceme. Naopak táta pořád mluví o tom, proč k němu nechceme jezdit."
17. Ústavní soud tak může konstatovat, že obecné soudy měly celou řadu podkladů z různých zdrojů a v různých situacích (znalec, škola, psycholožka, opatrovník) pokrývající období přes 2 roky, na jejichž podkladě mohly vyhodnotit, zda přání dětí k rozsahu styku vykazuje známky manipulace nebo nikoli. Současně okresní soud děti přímo vyslechl, mohl tak sám nezprostředkovaně vnímat jejich reakce (verbální i mimoverbální). Za tohoto stavu porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv Ústavní soud neshledal. Před obecnými soudy došlo k dodržení požadavků vážících se k zjišťování skutkových okolností (kam patří i zjišťování, zda nebylo přání dětí dospělými manipulováno) vyplývajících z práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Hodnocení obecných soudů, které nespatřovaly manipulaci ve vyjeveném přání dětí k rozsahu, v jakém chtějí trávit čas s matkou a v jakém s otcem, nelze označit za exces. Do samotného výsledku utváření zjištění by mohl Ústavní soud zasáhnout, jen šlo-li by o exces v daném směru, což v posuzované věci nenastalo již s ohledem na podklady rekapitulované v bodě 16.
18. O porušení základních práv nesvědčí ani stěžovatelovy výhrady k tomu, že soudy nenechaly zpracovat dodatek znaleckého posudku, a neakceptovaly důkazní návrh videozáznamy k přístupu matky k plnění jejích povinností. O možné manipulaci se zmiňoval již zpracovaný znalecký posudek, okresní soud tak jeho doplnění považoval za nadbytečné. Z ústavního hlediska je určující, že se s důkazním návrhem v odůvodnění svého rozsudku okresní soud vypořádal a učinil tak akceptovatelným způsobem. Neústavnost nespočívá ani v tom, že pro nadbytečnost nebylo vyhověno důkaznímu návrhu videozáznamem.
IV. B. Ke styku stěžovatele s dětmi
19. Požadavek, aby přijaté řešení bylo v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), platí i při úpravě styku dítěte s rodičem, jemuž nebylo svěřeno do péče [nález ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2298/15 (N 44/80 SbNU 543), bod 16. odůvodnění]. Tomuto požadavku krajský soud vyhověl a při změně rozsudku okresního soudu ve výrocích o úpravě styku se jím řídil. Při úpravě styku nezletilých se stěžovatelem každý sudý týden od pátku 14.00 hodin do následujícího pondělí do 7.45 hodin soud vycházel z přání nezletilých. Dále podrobně odůvodnil (bod 38. odůvodnění rozsudku krajského soudu), že tím dojde k omezení stresových situací dětí, neboť k přebírání a předávání dojde prostřednictvím školského zařízení. Rozebral, že stěžovatel bude moci s dětmi strávit i celou neděli (v tomto ohledu byl změněn rozsudek okresního soudu, dle něhož mělo k předání dojít již v neděli v 18.00 hodin), čímž stěžovatel může pro děti připravit na celou neděli hodnotnější program.
20. Při úpravě styku s dětmi o prázdninách (jarních a velikonočních) krajský soud vycházel z postulátu, že se rodiče budou střídat v režimu "sudý a lichý rok" a že o letních prázdninách se budou střídat v týdenním režimu. Jde o úpravu, kterou nelze označit za neústavní [srov. nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477), bod 26. odůvodnění].
21. Za excesivní stěžovatel považuje, že nebude mít možnost se svými dětmi trávit Štědrý den alespoň jednou za dva roky (jak původně rozhodl okresní soud), ale že o vánočních svátcích s nimi bude moci být vždy jen od 26. 12. do 30. 12. (jak rozhodl krajský soud).
22. Ústavní soud si je vědom toho, že v bodě 25. zmíněného nálezu sp. zn. IV. ÚS 1921/17 uvedl, že má-li být upraven styk nerezidentního rodiče přiměřeně, je nutné, aby byla dána možnost být s dítětem i na Štědrý den u obou rodičů, a to např. střídáním v režimu sudý rok u jednoho rodiče, lichý u druhého. Tento závěr byl však vysloven v kontextu konkrétní věci, jíž se daný nález týkal a kde soudy sice deklarovaly potřebu širokého styku, jejich konkrétní úprava tomu ovšem vůbec neodpovídala, což Ústavní soud v daném nálezu ilustroval i k vánočním svátkům. Obecně však lze konstatovat, že ústavní předpisy ponechávají soudům prostor pro uvážení a zhodnocení všech relevantních okolností případu. Ustanovení ústavního pořádku (včetně čl. 32 odst. 4 Listiny) nejsou natolik kazuistická, aby zapovídala úpravu styku spočívající v tom, že Štědrý den budou děti trávit vždy u jednoho rodiče (srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. II. ÚS 782/14, kde vzhledem ke konkrétním okolnostem případu Ústavní soud jako ústavně souladnou vyhodnotil takovou úpravu styku o Štědrém dni). Dbát je vždy třeba na okolnosti případu a zvážit přitom nejlepší zájem dítěte. Krajský soud své rozhodnutí o styku s dětmi o Štědrém dni odůvodnil silnější citovou vazbou dětí k matce, a tuto úpravu vyvážil tím, že s dětmi otec bude každý rok od 26. 12. (od 10.00 hodin) do 30. 12. (do 18.00 hodin), což v posuzované věci nezpůsobuje neústavnost.
IV. C. K výživnému a nákladům řízení státu před obecnými soudy
23. Stěžovatel namítl, že soudy mu stanovily povinnost platit nepřiměřeně vysoké výživné ve vztahu k jeho příjmům a že své rozhodnutí nepodložily řádným hodnocením důkazů. Ústavní soud konstatuje, že oba soudy se příjmovou a majetkovou situací stěžovatele i vedlejší účastnice dostatečně zabývaly (okresní soud v bodě 32. odůvodnění svého rozsudku, krajský soud v bodě 42. odůvodnění svého rozsudku). Krajský soud vyhodnotil, že stěžovatel má průměrný čistý měsíční příjem nejméně 30 000 Kč. Výživné bylo stěžovateli stanoveno ve výši 4 000 Kč pro syna a 3 500 Kč pro dceru, což nelze označit za nepřiměřené, tím méně pak za neústavní.
24. Náhrada nákladů státu byla uložena z poloviny stěžovateli a z poloviny vedlejší účastnici, každý z nich má tak státu zaplatit 17 139,50 Kč. Náklady státu byly spojeny se znaleckým posudkem. V nesporných řízeních se o nákladech řízení státu rozhoduje v návaznosti na procesní návrhy účastníků s tím, že podpůrně se použije §148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (nález ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1286/18, bod 37. odůvodnění). Krajský soud poznamenal, že vedlejší účastnice navrhovala svěřit děti do své výlučné péče, s čímž byla úspěšná, na rozdíl od stěžovatele, který navrhoval střídavou péči. Posuzováno dle procesního osudu návrhů na rozhodnutí o věci samé by tak dle krajského soudu měl náhradu nákladů státu nést zcela stěžovatel. Krajský soud však přihlédl i k tomu, že vedlejší účastnice v osobě stěžovatele tvrdila psychopatickou osobnost, což se znaleckým posudkem neprokázalo. Za této situace uvedl, že stěžovatel a vedlejší účastnice ponesou náhradu nákladů řízení státu každý z jedné poloviny.
25. V rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení státu Ústavní soud nespatřuje porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Krajský soud při posuzování nákladů řízení zohledňoval procesní osud návrhů ve věci samé, což je postup, který zákon předvídá. V dané okolnosti tak neústavnost spočívat nemůže. Okolnost, že k tíži vedlejší účastnice zohlednil i její tvrzení, které se znaleckým posudkem neprokázalo, se nepříznivě stěžovatelových práv nedotkla.
V.
Závěr
26. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu