infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.04.2019, sp. zn. III. ÚS 3517/18 [ usnesení / SUCHÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.3517.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.3517.18.1
sp. zn. III. ÚS 3517/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Ziffa, zastoupeného Mgr. Arnoštem Špačkem, advokátem, sídlem Čsl. armády 1050/22, Děčín, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. července 2018 č. j. 84 Co 116/2018-370 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. března 2018 č. j. 19 C 250/2015-362, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik města Děčína, a. s., sídlem Dělnická 471/106, Děčín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 3. 2018 č. j. 19 C 250/2015-362 bylo podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatele směřující proti rozsudku okresního soudu ze dne 23. 1. 2018 č. j. 19 C 250/2015-351, učiněné podáními ze dne 23. 2. 2018 a 25. 2. 2018. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že rozsudek okresního soudu byl stěžovateli doručen dne 12. 2. 2018. Dne 28. 2. 2018 došla okresnímu soudu (prostřednictvím postoupení Nejvyšším správním soudem) podání stěžovatele datovaná dnem 23. 2. 2018 a 25. 2. 2018, označená jako kasační stížnost, která jsou podle svého obsahu v obou případech odvoláním proti shora uvedenému rozsudku. Odvolání tedy došlo okresnímu soudu až po uplynutí patnáctidenní lhůty k jeho podání, neboť lhůta k podání odvolání uplynula dne 27. 2. 2018. 3. Proti tomuto usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 7. 2018 č. j. 84 Co 116/2018-370 tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že okresní soud správně posoudil běh odvolací lhůty a správný je jeho závěr, že za doručení odvolání stěžovatele proti rozsudku lze považovat až den 28. 2. 2018, kdy byla věc předložena okresnímu soudu Nejvyšším správním soudem. Krajský soud uzavřel, že stěžovatel pochybil, když i přes řádné poučení okresního soudu nesprávně adresoval své odvolání Nejvyššímu správnímu soudu, který je dne 27. 2. 2018 obdržel a den následující, tedy až po uplynutí odvolací lhůty, je postoupil okresnímu soudu. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel uvádí, že rozsudek okresního soudu ze dne 23. 1. 2018 č. j. 19 C 250/2015-351 obdržel dne 12. 2. 2018. Dne 23. 2. 2018 a 25. 2. 2018 podal odvolání (označené jako kasační stížnost) proti uvedenému rozsudku okresního soudu, které adresoval Nejvyššímu správnímu soudu. Z uvedeného vyplývá, že odvolání proti předmětnému rozsudku, bylo podáno ve lhůtě, avšak k funkčně nepříslušnému soudu. Odvolací lhůta končila dnem 27. 2. 2018. Stěžovatel je laik a předpokládal, že odvolání podal ke správnému soudu. Stěžovatel kontaktoval telefonicky Nejvyšší správní soud, kde mu bylo sděleno, že odvolání (kasační stížnost) bylo postoupeno elektronicky k okresnímu soudu již dne 27. 2. 2018 a následně druhý den také odesláno v listinné podobě uvedenému soudu. Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho právo stanoveným postupem se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu. 9. V souzené věci byl rozsudek okresního soudu ze dne 23. 1. 2018 č. j. 19 C 250/2015-351 stěžovateli doručen dne 12. 2. 2018. Dne 28. 2. 2018 došla okresnímu soudu Nejvyšším správním soudem postoupená podání stěžovatele, datovaná dnem 23. 2. 2018 a 25. 2. 2018, označená jako kasační stížnost, která jsou dle svého obsahu v obou případech odvoláním proti shora uvedenému rozsudku. Dle §204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Jak vyplývá z napadeného usnesení krajského soudu, v posuzovaném případě stěžovatel přes řádné poučení okresního soudu nesprávně adresoval své odvolání (označené jako kasační stížnost) Nejvyššímu správnímu soudu, který je dne 27. 2. 2018 obdržel a den následující, tedy až po uplynutí odvolací lhůty, je postoupil okresnímu soudu. Protože odvolání nebylo ve lhůtě podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu (§208 odst. 2 o. s. ř.), nelze závěrům obecných soudů, že odvolání stěžovatele bylo podáno opožděně, neboť lhůta k jeho podání uplynula dne 27. 2. 2018 a odvolání bylo okresnímu soudu předloženo až den po uplynutí této lhůty, tj. dne 28. 2. 2018, z hlediska ústavnosti nic vytknout. 10. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny a jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. 11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2019 Josef Fiala v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.3517.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3517/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 4. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 10. 2018
Datum zpřístupnění 11. 4. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Děčín
Soudce zpravodaj Suchánek Radovan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §201, §208 odst.2, §204 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstřík lhůta/zmeškání
odvolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3517-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106454
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-04-12