infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. III. ÚS 3531/18 [ usnesení / SUCHÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.3531.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.3531.18.1
sp. zn. III. ÚS 3531/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky S. R., zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, sídlem Svobodova 137/7, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2018 č. j. 32 Co 230/2018-344 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. června 2018 č. j. 0 P 98/2017-332, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé R. J. R., 2) B. R. a 3) J. I. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 6. 2018 č. j. 0 P 98/2017-332 byla stěžovatelce jako matce (dále též "matka") uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že je povinna ji zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet okresního soudu (výrok II.). Usnesení okresní soud odůvodnil tím, že nařídil důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění, zda vedlejší účastník 3) je příbuzným vedlejší účastnice 1) [dále též "nezletilá"] v řadě přímé, anebo jejím příbuzným není, přičemž tento důkaz je v dané věci klíčový. Stěžovatelka se však s nezletilou již v minulosti nedostavila k odběru bukálního stěru a dne 30. 10. 2017 spolu s otcem nezletilé sdělila, že nedává souhlas s tím, aby byl nezletilé odebrán vzorek DNA. V průběhu řízení byly soudním znalcem stanoveny další termíny k odběru bukálního stěru (1. 3., 2. 3., 7. 3. a 8. 3. 2018), nabídky však zůstaly ze strany matky bez odezvy. Další termíny byly stanoveny na 4. 6., 5. 6., 11. 6., 13. 6., 18. 6. a 19. 6. Stěžovatelka se nedostavila a ani se neomluvila. Svým chováním se snaží o prodlužování řízení, vyjádřila svůj nesouhlas s odběrem vzorku a naprosto úmyslně se znaleckému zkoumání vyhýbá. 3. Usnesení okresního soudu napadla stěžovatelka odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 7. 2018 č. j. 32 Co 230/2018-344 (v ústavní stížnosti je nesprávně uvedeno č. j. 32 Co 471/2017-271) bylo usnesení okresního soudu v části výroku I. změněno tak, že výše pokuty činí 10 000 Kč a ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. bylo potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka svým přístupem, jak se podává z obsahu celého spisu (stanovisko k návrhu, odmítnutí souhlasu s odběrem vzorku DNA nezletilé, opakované nedostavení se ke znalci), záměrně maří vypracování znaleckého posudku, čímž hrubě ztěžuje postup řízení. Ač o ustanovení znalce bylo rozhodnuto již usnesením ze dne 6. 9. 2017, dosud s ohledem na jednání stěžovatelky znalecký posudek vypracován nebyl (nemohl být). Okresní soud proto nepochybil, když matce pořádkovou pokutu uložil. Na rozdíl od okresního soudu však krajský soud i přes závažnost jednání stěžovatelky a jeho důsledky pro postup řízení shledal výši pokuty 30 000 Kč nepřiměřeně vysokou. Přihlédl přitom k tomu, že jde o první pořádkové opatření uložené matce. Za přiměřenou (právě při zohlednění závažnosti jednání stěžovatelky s důsledky pro postup řízení) považoval krajský soud pokutu ve výši 10 000 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že dosavadním postupem soudů, zejména pak ukládáním pořádkových pokut, dochází k zásahu do ústavně zaručených práv vedlejší účastnice 1) a její rodiny, a to do Listinou zaručeného práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny). 5. Stěžovatelka namítá, že není jisté, zda vedlejší účastník 3) je biologickým otcem nezletilé. Předmětem znaleckého zkoumání nemůže ani nesmí být určení nebo vyloučení otcovství vedlejšího účastníka 3). Otec je totiž již znám. Tím, že nikdo, ani vedlejší účastník 3) v zákonné lhůtě nevznesl námitku popření otcovství, je jediným zákonným otcem vedlejší účastník 2). Jakýkoliv důkaz osvědčující otcovství, byť biologické, jiného muže, je v rozporu s právním řádem a se zájmy nezletilé. Soud nemůže takový důkaz požadovat, natož pak zajišťovat. Soudy by se měly nejdříve zajímat o to, zda případný styk s vedlejším účastníkem 3) je v zájmu nezletilé a jejího rodinného života. Zjištění biologického otcovství je v rozporu se zájmem nezletilé a jejím právem na ochranu rodinného života. Stěžovatelka je toho názoru, že nebyla povinna respektovat předvolání znalce, neboť předvolání za účelem zjištění či vyloučení otcovství je nepřípustným zásahem do současných rodinných vztahů. Kdyby znalecký posudek označil vedlejšího účastníka 3) jako příbuzného v řadě přímé, šlo by o faktické určení otcovství. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17). 10. Ústavní soud předně uvádí, že ve věci týchž účastníků rozhodoval již nálezem ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3122/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), jímž zamítl ústavní stížnost vedlejšího účastníka 3) proti rozsudku krajského soudu ze dne 12. 7. 2016 č. j. 32 Co 180/2016-136 a rozsudku okresního soudu ze dne 5. 2. 2016 č. j. 11 Nc 707/2014-95, kterými byla zamítnuta jeho žaloba na určení otcovství k vedlejší účastnici 1). 11. V uvedeném nálezu Ústavní soud vyslovil, že Evropský soud pro lidská práva k obdobným případům zdůrazňuje, že čl. 8 Úmluvy nechrání pouze rodinný, ale také soukromý život. Ústavní soud dále poukázal na to, že podle Evropského soudu pro lidská práva musí být čl. 8 Úmluvy vykládán tak, že ukládá členským státům závazek zkoumat, zda je v nejlepším zájmu dítěte umožnit jeho biologickému otci založit mezi nimi vztah, např. prostřednictvím přiznání práva na styk; v souladu s tím také platí, že biologický otec nesmí být zcela vyloučen ze života jeho dítěte, ledaže jsou zde k tomu důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte. To ale "automaticky" neznamená povinnost založit biologickému otci právo napadat status otce právního. 12. V návaznosti na výše uvedený nález se vedlejší účastník 3) v nyní posuzované věci domáhá úpravy styku s vedlejší účastnicí 1) z titulu blízkého příbuzenského vztahu. Pro určení, zda je vedlejší účastník 3) příbuzným vedlejší účastnice 1) v řadě přímé či nikoli, je nezbytný důkaz znaleckým posudkem. Stěžovatelka se však opakovaně s vedlejší účastnicí 1) nedostavila ke znaleckému zkoumání odběrem stěru z dutiny ústní. Oba ve věci rozhodující soudy proto dospěly k závěru, že stěžovatelka svým přístupem záměrně maří vypracování znaleckého posudku, čímž hrubě ztěžuje postup řízení a rozhodly o uložení pokuty stěžovatelce. 13. Ústavní soud poukazuje na to, že problematikou uložení pořádkové pokuty v souvislosti s odběrem biologických vzorků potřebných k podání znaleckého posudku podle §127 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") se Ústavní soud zabýval již mnohokrát (srov. usnesení ze dne 15. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3165/09 (U 3/56 SbNU 837), nález ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 987/07 (N 42/48 SbNU 495). 14. Soud může podle §127 odst. 3 o. s. ř. uložit účastníkovi řízení, popřípadě i někomu jinému, povinnost podrobit se v rámci řízení odběru biologického materiálu - vzorku sliznice z dutiny ústní tzv. bukálním stěrem, je-li to třeba k podání znaleckého posudku, založeného na genetické analýze DNA. Bezdůvodné nesplnění přikázané povinnosti - dostavit se k odběru a strpět jej - lze sankcionovat uložením pořádkové pokuty podle §53 o. s. ř. Uložení pořádkové pokuty v těchto případech není porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení ze dne 15. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3165/09 (U 3/56 SbNU 837). 15. V nálezu ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3664/14 (N 161/78 SbNU 423) Ústavní soud vyslovil, že povinnost soudu odůvodnit své rozhodnutí se pak nevztahuje toliko na rozhodnutí meritorní, nýbrž i (není-li výslovně stanoven opak) na rozhodnutí procesní povahy, zejména může-li jimi dojít k zásahu do práv účastníka řízení [srov. nález ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1554/08 (N 12/52 SbNU 121)]. Proto i rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (které nepochybně do práv účastníka řízení je způsobilé zasáhnout) musí být řádně odůvodněno, ať již jde o důvody uložení pořádkové pokuty či o její výši. Nároky na kvalitu či délku odůvodnění nejsou ovšem nijak kvantifikovatelné, musí z něj však alespoň v základních rysech být patrné důvody, jež soud k rozhodnutí vedly. 16. Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzované věci byl postup obecných soudů řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich napadených usneseních, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy se nejeví být nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. 17. S ohledem na výše uvedené shledal Ústavní soud rozhodnutí ve věci jednajících soudů o uložení pokuty stěžovatelce ústavně konformním, aniž by ovšem jakkoli předjímal výsledek předmětného soudního řízení. 18. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2019 Josef Fiala v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.3531.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3531/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 26. 2. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 10. 2018
Datum zpřístupnění 18. 3. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
SOUD - OS Nymburk
Soudce zpravodaj Suchánek Radovan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §927
  • 99/1963 Sb., §127, §53 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík opatření/pořádkové
pokuta
odůvodnění
znalecký posudek
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3531-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105984
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-03-22