ECLI:CZ:US:2019:3.US.3636.19.1
sp. zn. III. ÚS 3636/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Vondrákové, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2019 č. j. 26 Cdo 2257/2019-948 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2019 č. j. 68 Co 410/2018-830, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 6, sídlem Čs. armády 601/23, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 28. 1. 2019 č. j. 68 Co 410/2018-830 v exekučním řízení o vyklizení bytu potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 11. 2018 č. j. 34 EXE 118/2011-761, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky (povinné), kterým se domáhala zastavení exekuce pro materiální nevykonatelnost exekučního titulu z důvodu nesprávného, resp. neurčitého, označení předmětu vyklizení. Městský soud ve shodě s obvodním soudem dovodil, že existence půdní vestavby vybudované nad vyklizovaným bytem, bez ohledu na to, zda je či není funkčně propojena s vyklizovaným bytem, nepředstavuje překážku realizace nařízené exekuce vedené pro vyklizení bytu o dispozici 2 + 1, ačkoliv se půdní vestavbou jeho dispozice fakticky změnila na 3 + 1. K tomu městský soud doplnil, že stav, kdy stěžovatelka svévolně a neoprávněně užívá nezkolaudovaný prostor půdní vestavby, je stavem příčícím se objektivnímu právu, z něhož by nikdo neměl získat výhodu nebo prospěch (srov. §6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Je přitom věcí stěžovatelky, aby si se souhlasem vlastníka půdní vestavby zřídila do ní přístup, svědčí-li jí vůbec k jejímu užívání nějaké oprávnění.
3. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 10. 2019 č. j. 26 Cdo 2257/2019-948 odmítl, neboť městský soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (vymezení rozsahu a obsahu povinností) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, na níž Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Vytýká přitom vady a materiální nevykonatelnost exekučního titulu, který předmět exekuce (vyklizovaný byt) označuje nepřesně, neboť z něj není zřejmé, které místnosti se mají vyklidit, když půdní vestavba do něj nebyla zahrnuta. Neurčitost exekučního titulu má pak za následek jeho nevykonatelnost. Podle stěžovatelky nelze přijmout názor zastávaný městským soudem, že i případné její protiprávní počínání může zhojit vadu exekučního titulu. Vyslovuje přesvědčení, že částečné vyklizení bytu není přípustné, neboť tím nelze docílit samotného smyslu vyklizení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatelka brojí proti usnesení městského soudu s tím, že nezohlednil její námitky vůči materiální nevykonatelnosti exekučního titulu. K tomu Ústavní soud podotýká, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena. Je tomu tak proto, aby exekuční orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu exekučního řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí navržené k exekuci ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce či zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle §261a odst. 2 a 3 o. s. ř. a §40 odst. 2 a 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8. Kromě toho je ovšem třeba zdůraznit, že nikoli každá (nýbrž jen výkladem neodstranitelná) vada titulu způsobuje jeho materiální nevykonatelnost. Obsah rozhodnutí soud vyslovuje ve výroku rozhodnutí a jen výrok rozhodnutí je závazný. Splnění předpokladů materiální vykonatelnosti sice vyplývá z výroku rozhodnutí, který však lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě pouze opakuje námitky, které již uplatnila dříve a s nimiž se městský soud dostatečně vypořádal. Nelze přitom přehlédnout, že tyto námitky týkající se neurčitosti exekučního titulu stěžovatelka předkládá v průběhu exekučního řízení opětovně. Vycházejí-li soudy ze zjištění, že předmět exekuce (vyklizovaný byt) je jednoznačně a nezaměnitelně popsán, jeho dispozice odpovídá stavu, kdy byl dům jako celek kolaudován, přičemž účastníci řízení dobře vědí, o který byt jde, není v kompetenci Ústavního soudu, aby tato zjištění přezkoumával. Z pohledu Ústavního soudu je v této souvislosti mimo jiné podstatné, že, jak uvádí městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, v průběhu nalézacího řízení bylo provedeno místní šetření, při němž stěžovatelka nikterak nerozporovala označení bytu, počet místností a jeho případnou zaměnitelnost s jiným bytem na stejné adrese.
10. Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky a její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu