infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2019, sp. zn. III. ÚS 3713/19 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:3.US.3713.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:3.US.3713.19.1
sp. zn. III. ÚS 3713/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Petra Hrabáka, zastoupeného JUDr. Janem Veselým, Ph.D, advokátem, sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2019 č. j. 29 Cdo 4497/2016-829 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2016 č. j. 10 Cmo 6/2015-778, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Ludmily Žáčkové, správkyni konkursní podstaty úpadce Václava Bouše, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a na legitimní očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodoval spor o určení pravosti a pořadí pohledávek na základě žaloby podané JUDr. Dušanem Rendlem proti tehdejší správkyni konkursní podstaty úpadce Václava Bouše a stěžovateli. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2014 č. j. 45 Cm 101/2004-695 krajský soud řízení o žalobě částečně zastavil (I. výrok), určil, že žalobce má za úpadcem pohledávku ve výši 5 095 000 Kč s příslušenstvím, jakož i další související pohledávky (II. výrok), částečně žalobu zamítl (III. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok) a uložil žalobci (V. výrok) a stěžovateli (VI. výrok) zaplatit státu náklady řízení. Vyhovující výrok odůvodnil zjištěním, že žalobce úpadci opakovaně půjčoval finanční částky a že nebylo prokázáno, že by šlo o lichevní smlouvy. 3. Výroky II., IV. a VI. rozsudku krajského soudu napadl stěžovatel odvoláním, na jehož základě Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 11. 2. 2016 č. j. 10 Cmo 6/2015-778 rozsudek krajského soudu v napadených výrocích potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění vyplývá, že vrchní soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry krajského soudu a reagoval na jednotlivé odvolací námitky. 4. Proti rozsudku vrchního soudu brojil stěžovatel dovoláním s návrhem na odklad vykonatelnosti; Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 29. 8. 2019 č. j. 29 Cdo 4497/2016-829 odmítl po zjištění, že stěžovatel nepředložil k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadený rozsudek vrchního soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (bod 34. odůvodnění in fine), a reagoval na jednotlivé dovolací námitky (body 38. a násl., pozn.: ve výčtu chybí bod 39.). V závěru (bod 53.) dodal, že již v minulosti stěžovateli vysvětlil, že odložení vykonatelnosti vyhovujícího rozsudku o žalobě o určení pravosti a pořadí pohledávky pojmově nepřichází v úvahu. II. Argumentace stěžovatele 5. Podstata stěžovatelovy argumentace v obsáhlé ústavní stížnosti spočívá v tom, že soudy k pohledávkám žalobce neměly vůbec přihlížet, neboť vznikly na základě lichvářských, a proto neplatných smluv. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 9. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal. 10. Stěžovatel namítá, že se soudy v jeho věci dostaly do "začarovaného kruhu", když na jedné straně odmítly provést jím navrhované důkazy listinami a výslechem svědků (svědky vyslechly jen některé) a zároveň konstatovaly, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno, že smlouvy o půjčkách (respektive následná dohoda o narovnání mezi úpadcem a žalobcem) představovaly lichvu. Soudy totiž uzavřely, že sice smlouvy mezi úpadcem a žalobcem vykazují obecně znaky lichvářských smluv, nikoliv ovšem s ohledem na dlouhodobé podnikatelské vztahy úpadce a žalobce (i úpadce byl totiž významným podnikatelem, nebyl spotřebitelem). 11. Stěžovatelem zpochybňovaná povaha smluv tak vlastně nebyla ve věci sporná, zároveň ale nelze v tomto případě dovozovat vazbu - což ovšem stěžovatel činí zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 29 Cdo 3667/2010 - mezi neplatnými smlouvami o půjčce a následující dohodou o narovnání mezi úpadcem a žalobcem. Nešlo-li pak v poměrech úpadce o lichvářské smlouvy, nemohla být zpochybněna ani dobrá víra žalobce, když stěžovatel v odst. 42 a násl. ústavní stížnosti implicitně uznává, že například kupní smlouva na nemovitý majetek úpadce, jež by mohla naplňovat znaky propadné zástavy, byla záhy zrušena (už z tohoto důvodu nejsou přiléhavé odkazy stěžovatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu k trestnému činu lichvy, kde má být naplnění dané skutkové podstaty dovozováno i jen z nepřiměřeného zajištění smluv o půjčkách). 12. Nejvyšší soud se v ústavní stížností napadeném rozhodnutí podle Ústavního soudu dostatečně vyjádřil k (ne)přiměřenosti úroků z prodlení a smluvní pokuty, když se mimo jiné jednoznačně vymezil proti stěžovatelovým úvahám, že přiměřenost smluvní pokuty by se měla dovozovat jen z výše eventuálně způsobené škody, neboť smluvní pokuta má podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, s níž se Ústavní soud ztotožňuje, i sankční funkci (to ostatně zcela odpovídá například stěžovatelem odkazovanému rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2776/2008). Smluvní pokutu tak nelze redukovat jen na zajišťovací funkci, byť k tomu stěžovatel zejména v odst. 72 ústavní stížnosti tenduje. Konečně stěžovatelův odkaz na nález ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181) je nepřiléhavý již proto, že tehdejší stěžovatelka byla - na rozdíl od úpadce - skutečně v tísni a kvůli nevýhodným smlouvám přišla o byt, ve kterém vedla rodinnou domácnost. 13. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2019 Josef Fiala v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:3.US.3713.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3713/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 11. 2019
Datum zpřístupnění 14. 1. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §39
  • 99/1963 Sb., §120, §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík pokuta/smluvní
konkurz a vyrovnání/řízení
konkurz a vyrovnání/přihláška
právní úkon/neplatný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3713-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 109974
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-01-17