ECLI:CZ:US:2019:3.US.3781.19.1
sp. zn. III. ÚS 3781/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2019 č. j. 3 To 44/2019-1871 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2019 č. j. 32 T 7/2018-1841, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a 2) B. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svého práva na odměnu za vykonanou práci per analogiam podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i práva na spravedlivý proces a na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
2. Z ústavní stížnosti, k ní přiložených napadených usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a vyúčtování nákladů právního zastoupení zmocněncem poškozeného ze dne 20. 10. 2018, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka na základě plné moci ze dne 25. 6. 2018 poskytovala právní služby poškozenému vedlejšímu účastníkovi 2) jako jeho zmocněnkyně v trestním řízení vedeném krajským soudem pod sp. zn. 32 T 7/2018. Po pravomocném skončení věci stěžovatelka jako zmocněnkyně poškozeného, kterému byl přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně, požádala krajský soud o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 112 406,50 Kč.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu nebyla stěžovatelce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v uplatňované výši, když soud přistoupil ke zkrácení odměny a přiznal jí částku 49 410,50 Kč. Stěžovatelka se proti postupu krajského soudu bránila podáním stížnosti, která však byla vrchním soudem zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. K porušení stěžovatelkou namítaných práv mělo podle jejích tvrzení dojít ústavní stížností napadenými rozhodnutími v důsledku nesprávného určení odměny za jeden úkon právní služby v projednávané věci. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jako zmocněnkyně poškozeného zastupovala v trestním řízení svého klienta - zvlášť zranitelnou oběť, kterému byl přiznán nárok na právní pomoc zmocněnce poskytovanou bezplatně. Nešlo o zastupování na základě ustanovení zmocněnce soudem, ale na podkladě plné moci udělené po rozhodnutí o tom, že náklady jeho právního zastoupení ponese stát. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že uplatňovaná odměna a náklady právního zastoupení byly vyúčtovány v souladu s advokátním tarifem, ale soud přistoupil ke krácení odměny za analogického použití ustanovení advokátního tarifu vztahujícího se na ustanoveného advokáta. Stěžovatelka brojí proti využití analogie, považuje ho za nesprávné a zasahující do jejích ústavně zaručených práv.
5. Stěžovatelka svou argumentaci v ústavní stížnosti dále zaměřuje na zpochybnění výkladu ustanovení advokátního tarifu o odměně zmocněnce rozhodujícími soudy a nesprávného postupu při krácení odměny. Vyjádřila svůj nesouhlas i s nepřiznáním odměny za úkon právní služby spočívající v prostudování spisu a v žádosti o vypracování znaleckých posudků a poukázala na dle jejího názoru nepřiměřenou délku doby, po kterou rozhodování stížnostního soudu i přes její urgence trvalo (více než 6 měsíců).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátka, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupena, jak požadují §29, §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud totiž neshledal existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež by napadenými rozhodnutími soudů nastala v právní sféře stěžovatelky. Argumentace stěžovatelky nedosahuje ústavněprávní úrovně a zůstává v rovině podústavního práva. Ve značné části představuje toliko pokračující projev nesouhlasu stěžovatelky s výkladem ustanovení advokátního tarifu o krácení odměny zmocněnce a jeho použití ve věci stěžovatelky. Důvodnost použití §12a odst. 2 advokátního tarifu per analogiam byla přitom rozhodujícími soudy řádně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a Ústavní soud neshledal v jejich rozhodování exces, který by si vyžadoval jeho zásah. Namítanou dobu rozhodování vrchního soudu jako stížnostního soudu v trvání více než 6 měsíců Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřeně dlouhou s ohledem na nezbytné procesní postupy spojené s řízením o stížnosti, jakož i postavením vrchního soudu v soustavě soudů a s tím souvisejícím rozsahem nápadu věcí.
10. Ústavní stížnost je podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když ústavní stížností napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž byla rozhodnutí obecných soudů v podobné věci aprobována. Problematika uplatňování analogie k §12a odst. 2 advokátního tarifu umožňujícího krácení odměny zmocněnce poškozeného v trestním řízení ustanoveného soudem i na situace, kdy zmocněnec poskytoval právní služby na základě udělené plné moci, byla již v minulosti předmětem rozhodování Ústavního soudu. Ústavní soud takovéto použití analogie aproboval jako přípustné a v nyní posuzované věci neshledal důvod se od této rozhodovací praxe odchýlit. Argumentace souladnosti takového postupu při rozhodování soudů o odměně zmocněnce je obsažena ve vícero rozhodnutích Ústavního soudu, a proto na ni v podrobnostech Ústavní soud odkazuje - např. usnesení ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3103/17 nebo ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1404/18 (dostupná na http://nalus.usoud.cz).
11. Ústavní stížností napadená usnesení obecných soudů jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu a žádná z námitek uplatněných stěžovatelkou nesvědčí pro to, že by byť potenciálně mohla představovat porušení některého z jejích ústavně zaručených základních práv či svobod.
12. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu