ECLI:CZ:US:2019:3.US.3928.18.1
sp. zn. III. ÚS 3928/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Hany Pavlů, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5379/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 12. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelkou sepsaná ústavní stížnost, jejíž součástí byla také žádost o poskytnutí lhůty k odstranění vad podané stížnosti.
Ústavní soud stěžovatelku výzvou ze dne 29. 1. 2019 poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti. Stěžovatelka byla především upozorněna, že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem a doložena jeho plnou mocí, ve které je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem - viz §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka byla současně vyzvána k odstranění vad podání, k čemuž jí byla stanovena lhůta třiceti dnů od doručení výzvy k odstranění vad. Dále ji Ústavní soud poučil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Z doručenky je patrné, že tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 4. 2. 2019.
Dne 4. 3. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad stížnosti, ze které vyplývá, že stěžovatelka se s žádostí o určení advokáta obrátila na Českou advokátní komoru, avšak o její žádosti prozatím nebylo rozhodnuto. Sdělením ze dne 6. 3. 2019 Ústavní soud stěžovatelce lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti prodloužil, a to do 27. 3. 2019. Toto sdělení bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 3. 2019.
Dne 26. 3. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno "Sdělení k otázce nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - žádost o přerušení řízení nebo poskytnutí speciální lhůty". Stěžovatelka v tomto podání informuje, že Česká advokátní komora vydala rozhodnutí, dle kterého se k žádosti stěžovatelky ze dne 5. 2. 2019 advokát k poskytnutí právní služby neurčuje. Toto rozhodnutí dle stěžovatelky není úkonem nezávislého a nestranného orgánu, ale zneužitím moci ze strany České advokátní komory. Stěžovatelka uvádí, že proti tomuto rozhodnutí České advokátní komory podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze a žádá, aby Ústavní soud vyčkal na rozhodnutí o této otázce a řízení o ústavní stížnosti za tímto účelem přerušil, popřípadě určil speciální lhůtu ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem.
Z rozhodnutí České advokátní komory ze dne 6. 3. 2019 vyplývá, že stěžovatelce nebyl určen advokát k poskytnutí právní služby podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii"). Česká advokátní komora v rozhodnutí vyložila, že ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5379/2017, bylo dovolací řízení zastaveno proto, že stěžovatelka podala dovolání bez zastoupení advokátem, přestože v minulosti byla ke splnění této podmínky opakovaně vyzývána a s nutností zastoupení advokátem v dovolacím řízení tak musela být obeznámena. S ohledem na výrok a odůvodnění předmětného usnesení Česká advokátní komora dovodila, že ústavní stížnost, v souvislosti se kterou stěžovatelka o určení advokáta žádala, nemůže být úspěšná, neboť se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle §18c odst. 5 zákona o advokacii. Současně Česká advokátní komora upozornila, že stěžovatelka byla účastníkem řízení o určení advokáta dle zákona o advokacii již ve 107 případech a v 93 případech jí byl advokát k poskytnutí právní služby také určen. Dle přesvědčení České advokátní komory by se počet stěžovatelkou vedených soudních řízení již dal podřadit pod pojem sudičství, avšak k takovému jednání by institut určeného advokáta být používán neměl, přičemž úlohou České advokátní komory je také dohlížet na to, aby ze strany žadatelů nedocházelo k neúměrnému zneužívání práva na bezplatnou právní pomoc. Dle České advokátní komory tedy stěžovatelka neprokázala splnění podmínek dle §18 odst. 2 a 18c odst. 5 zákona o advokacii, s nimiž by byl spojen vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby, a její žádosti proto vyhověno nebylo.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je vždy třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.
Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem a v návrhu také chybí ústavněprávní argumentace vztahující se k ústavní stížností napadenému usnesení Nejvyššího soudu (§30 odst. 1, §31 odst. 2, §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přestože byla stěžovatelka prostřednictvím výzvy Ústavního soudu poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, vytýkané vady ve stanovené (prodloužené) lhůtě neodstranila a k jejich odstranění nedošlo ani do dnešního dne. Podání stěžovatelky tak i nadále trpí neodstraněnými vadami a nelze je považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelce nebyl určen advokát Českou advokátní komorou. Důvody pro přerušení řízení v daném případě Ústavní soud neshledal, stejně jako nenalezl důvody pro určení speciální lhůty ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle citovaného ustanovení a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu