ECLI:CZ:US:2019:3.US.84.19.1
sp. zn. III. ÚS 84/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2018, č.j. 42 C 256/2017-19, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č.j. 62 Co 327/2018-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení usnesení obecných soudů označených v záhlaví. Stěžovatel uvádí také to, že Česká advokátní komora jeho žádost o určení advokáta pro sepsání a podání ústavní stížnosti zamítla. Toto své obecné tvrzení však blíže nekonkretizuje, ani nijak nedokládá.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem, v návrhu chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace a nejsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy (§30 odst. 1, §31 odst. 2, §34 odst. 1, §72 zákona o Ústavním soudu). Podání stěžovatele tak nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami (tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem). Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 3061/18, II. ÚS 3059/18, III. ÚS 3058/18, IV. ÚS 920/18, II. ÚS 587/15, I. ÚS 586/15, III. ÚS 2809/14, III. ÚS 1628/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický. V této souvislosti lze poukázat i na to, že v mnoha dalších případech se stěžovatel na Ústavní soud obrátil řádně zastoupen.
Nyní však stěžovatel opět zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti jsou pro podání řádné ústavní stížnosti vyžadovány. Za dané situace lze považovat za neúčelné, aby byl stěžovatel vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl zvolen již ve věcech stěžovatele vedených pod sp. zn. I. ÚS 2382/14, sp. zn. IV. ÚS 3111/16 a sp. zn. III. ÚS 85/19.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu